Kolik lidí asi studuje medicínu soukromě, bez školního vzdělávání?

Odpoveď byla označena jako užitečná

To těžko říct, protože na to žádná statistika nebude a protože v praxi jim to k ničemu nebude (alespoň oficiálně), tak to o nich nebude známo.
Je třeba vzít ještě v úvahu co a jak moc vlastně studují (a jak efektivně). Avšak odpověď bude, že to budou jednotlivci a nebude jich mnoho. Obzvlášť pokud se to týká těch, co skutečně vystudovali základy medicíny a výš. Někteří jsou však velmi učenliví, učá se rádi (všlijaké obory), sami, mají doboru paměť a jde jim to.

Určitě se ale nějací najdou, nejen v Česku (nebo hlavně i jinde než v Česku), protože některé lidi zajímá plno oborů a nechce se jim je studovat na školách. Žene je přirozená zvědavost a touha po vědění a tom jak věci fungují (což je jen dobře). Takhle to fungovalo až skoro do moderní doby. „Renesanční člověk“ se nevyskytoval jen v renesanci, ale v podstatě od starověku až po novověk. Filozofie, různé akademie (i univerzity) vzdělávaly celkvoě, napříč vědami a všeobecnými znalostmi.
Sám mám několik desítek knih jen o medicíně, včetně středoškolských a vysokoškolských učebnicích a slovníky lékařství. Doteď jsem četl jen populárně naučné knihy (plus staré filozofické knihy o lékařství od různých autorů a o léčivém bylinkářství), ale jednou bych se chtěl pustit i do těch odbornějších a čistě studijních. A protože mám prostě knihovnu, tak tam mám hromadu knih (vč. odborných, učebních) z různých oborů. Už třeba jen prroto, že mě zajímají.

Oficiálně to člověk praktikovat nebude. Snad by však bylo možné se to naučit sám a pak třeba získat osvědčení, splnit zkoušky atd – tím by prokázal že to umí a mohl by to snad i nějak vykonávat.
Nesmí to praktikovat na peníze. Ale teoreticky z něj může být třeba „alternativní“ lékař/léčitel, obzvlášť když se v tom svém studiu zabýval hodně třeba i bylinkářstvím apod. (kteří mnohdy zmůžou víc, než lékaři).
Takže neoficiílní léčitel z něj nějak být může… ale určitě nebude moci provádět lékařské zákroky a operace. :D ;)

V praxi se to může hodit pro diagnozu (sebe, ostatních), pro rady/informovanost a případnou pomoc (třeba okamžitou, pokud je vyžadována). Ostatně dejme tomu, že se člověk skvěle vyučil v lékařském umění, co mu zabraňuje, aby byl skvělým lékařem? Čistě zákony státu a to že je mimo lékrařskou komoru a oficiální vzdělávání. Avšak znalosti jsou znalosti. A jsme tím, co děláme, umíme a známe. Pokud umíš léčit a vyznáš se v léčitelství i odborné medicíně, tak můžeš být lékař – akorát ne oficiálně (titul, zaměstnání, praxe/podnikání).
Uplatnit ty znalosti taky teoreticky můžeš jako třeba dobrovolný ošetřovatel-asistent (zdravotnické organizace poskytující pomoc, péči atd. – nejen v česku). A taky i v dnešní době stále existuje klášterní medicína (nejen v Česku), která dřív byla po celá staletí běžnou praxí a součástí klášterů a řádů (odtud i označení sester/bratrů – zdravotních… od řádových sester a bratrů). Takže i jako duchovní můžeš léčit (a nemyslím tím spirituálně a vírou, ale můžeš tam užívat své praktické znalosti) a dost možná ani nemusíš být duchovní – jen ji mtam můžeš chodit vypomáhat a účastnit se toho…

Taky v mnoha zemích světa je plno lékařů, kteří nemají vzdělání. Jednoduše proto,že jsou to chudé země, je zde nedostetk kvalifikovaných lékařů (i přesto, že tam působí různé mez. organizace a lékaři bez hranic, jsou tam místní lékaři, kteří studovali sami nebo tam jezdí samouci z ciziny). A protože ta země prostě potřebuje lékařskou pomoc a péči, protože tam zdravotně na tom nejsou dobře, takže se hodí každá (užitečná) pomoc… Takže můžeš jet do nějaké takové země a aplikovat tam své znalosti.

Upravil/a: Disraeli

Bez oficiálního vystudování nesmí nikdo léčit. Na takovéto téma, pokud vím, nebyla dělána žádná studie ani průzkum. Podle mne takto bez cíle studuje velmi málo lidí, možná nějaké= promile.

Jak to tu má někdo vědět? To se nikam nehlásí, dokonce ani Korejská strana práce o tom nemá přehled, a to je co říct! 😲🤦‍♀️

Musí mít každé studium / samostudium jasně, výstižně a účelně vymezený cíl? To je člověk cvičenou opicí, Kanonenfutter, co se něco naučí, a pak to, dokolečka dokola, rutinisovaně provádí?

To abys si něco přečetl, o něco se zajímal, něco nového (smysluplného) se dozvěděl, to musíš mít kartesiánskou odpověď na otázku, jaký – přesně definovaný – účelný smysl to bude mít? Pokud ano: já Ti na to odpovědět nedokážu, z tohoto, ryze kartesiánského, úhlu pohledu to žádný smysl asi nemá.

Medicína se zaplať Bůh na soukromé škole nedá.
Pouze na státní LF.
Lékařské fakulty pořádají kurzy a přednášky, pro zájemce, každého věku.
Biotronici a léčitelé, mají někteří 1–2 letý kurz z LF.
NETUŠÍM, co si podle Vás mám představit pod pojmem „lékařství“ a jeho praktikování.
Někteří lékaři (MUDr.) se věnují Celostní medicíně, jiní mají znalosti z oblasti
homeopatie (na tu je , ve společnosti, i odborné hon na čarodějnice).

Já se domnívám, že člověk by měl znát zásady zdravého života, životního stylu,
zejména výživy, aby neměl deficity potřebných vitamínů, minerálů. Aby věděl něco o psychosomatice. Prostě, aby si nepěstoval choroby vlastním přičiněním, nezájmem, neznalostí a tedy zbytečně. TO, se ovšem na medicíně nenaučí! Jen chabé základy.
To se musí zajímat sám, najít vhodné zdroje, literaturu. Kledat v oblasti biomedicínských
oborů PřF (RNDr.) nebo potravinářství (chemie, výživy, ne „pouze“ nutriční terapie).
Něco z oblasti AM. Z celostní medicíny.
Čerpat z osvědčených, prověřených i laboratorně potvrzených výsledků,
např. Ing. J, Janči, Prof. RNDr. A, Strunecké Dr.Sc. i MUDr. J. Hnízdil
a mnohých jiných dalších.

Kolik takových lidí je, je mi fuk.
Já se ve vlastním zájmu o mnohé věci zajímám (v zájmu svých dětí, rodiny i přátel).
Něco vím ze školy, stále sleduji novinky, chodívám na přednášky.
Hledám informace, čerpám ze zkušeností těch, kteří ví více, než já.
Z jejich schopností, zlepšit zdravotní stav člověka a vyléčit ho.
Jsem zdravotník (spíše už bývalý). Častokrát jsem pomohla sobě i jiným,
nejen radou a minimálně pro 3 lékařské odbornosti jsem RARITNÍ pacient,
něco, co nechápou. Ten 4. MUDr. ví, protože ho to baví, zajímá se
a sám umí poradit Je na něm znát 10 let praxe v UK (včetně alternativních metod
a homeopatie, na kterou se s důvěrou obracela i anglická, královská rodina).
Každý český absolvent LF, není konzerva a skeptik, vycházející, pouze z učiva na KF.

SNAZŠÍ JE PREVENCE, vědět, zajímat se a konat včas. Včas proto, aby si člověk uchoval zdraví co nejdéle. Aby se nepodepsal, na vlastních dětech.
Já jsem se začala zajímat až od roku 1994 (dříve to ani nešlo), po zhoršení a návratu
jedné z chorob. POMOHLA JSEM SI SAMA, klasická medicína neuměla.

Pak jsem na sebe pár let "zapomněla!
V mysli jsem si pohýčkala nějaké křivdy. V práci mne sžíraly nešvary vedení,
na které jsem byla krátká. Dokud nepřetekl pohár a ze dne na den jsem
skončila s vysvětlením hlavnímu vedení/majiteli. Sjednal pak částečnou nápravu, po mně do 2 let odešlo 80% zaměstnanců.
Protože jsem na sebe zapomněla a přestala se starat, dostavil se
PRŮŠVIH, JAKO MRAKY. Pochopila jsem co a jak dělat, jak se z toho vymotat.
Onkolog nade mnou po operaci a následné léčbě, zlomil hůl,
POMOHLA JSEM SI SAMA a můj biotronik (i jeho produkty). Jsem tady 14. rok
od operace (CA). Vážím si každého dne. je mi fajn. chodím do práce
a cítím se zdravě (jen ten zrak jsem už nedokázala dát do pořádku).

Otvírá se mni kudla v kapse, při TV spotu o rakovině (jak onemcní,
každý 3. Čech) A JAK SE HLEDÁ LÉK, UNIVERSÁLNÍ.
Nic není třeba hledat, je třeba dát informace dohromady a předat je lidem.

Informace předat matkám a dětem, už od ZŠ.
ALE to by nemoc, stáří a smrt, nesměla být, takový byznys.
Vyjádřila jsem zde, svůj názor. Ať si má každý ten svůj 😉
O své zdraví se má člověk starat, především sám.
O to fyzické i psychické. Nečekat s nataženou rukou, na tabletu
nebo na zázrak. Pohlavek, ve formě nemoci, je poslední nakopnutí.
Zdvižený prst. Někdy, je devastace organismu, již dokonána a pak je pozdě......
Vycházím především z Ing. Janči, z přírodních přípravků.
Základním kamenem je také psychosomatika, reflexní způsoby trerapi
(Čína, korea aj.).
Další „schopnosti“, možná um, se dostavil později....., to je + navíc;-)

Je těžké odhadnout, kolik lidí se soukromě věnuje studiu medicíny. Předpokládá se, že jde o velmi malý podíl populace, protože medicína je velmi složitá a časově náročná oblast. Studium medicíny může mít pro někoho smysl třeba z důvodu osobního zájmu, zvědavosti, nebo pokud chce například lépe rozumět lékařským informacím o vlastním zdraví nebo zdraví blízkých.

Nicméně i když si někdo osvojí určité lékařské dovednosti nebo znalosti, není mu dovoleno praktikovat lékařství bez adekvátní kvalifikace a licence. Právo praktikovat lékařství je silně regulované a vyžaduje úspěšné absolvování akreditovaného lékařského programu a následné složení státní zkoušky. Pokud by někdo praktikoval lékařství bez takové kvalifikace, mohl by být postaven před soud pro praxi bez licence a mohl by se dopustit trestného činu.

Coby léčitel školské/alopatické medicíně vůbec nerozumím. Přijde ně bez smyslu, a zbytečná.

„Studovat medicínu“ aby mohl „praktikovat lékařství“ nelze soukromě. Každý by se měl o zdraví zajímat a určitě je užitečné se zajímat i o lékařské či obecně léčebné postupy (např. jak funguje fyzioterapie, na kterou dochází), ale i kdyby si toho načetl mraky, tak jiné léčit nemůže. Nikdy.