Byli tací, kteří počas voj. zákl. služby přísahali postupně několika děvčatám, že si s je určitě po vojně vezmou. Já tedy ne, já si ji vzal i bez přísahy 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Třeba u soudu nekonečně mnohokrát. Musel bys se rozepsat alespoň natolik, aby z toho bylo seznatelné, co chceš podrobit argumentačnímu přetřesu, co Tě na materii přísahy, té které, zajímá.
Pak by, snad, bylo lze s to odpovědět pregnantněji.
0
před 785 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Kdybych se ptal na přísahu u soudu, tak se budu ptát na obviněného, svědka, odpůrce, navrhovatele. Ale já se ptám na vojáka, tudíž na vojenskou přísahu. Nechápu, co je na tom nesrozumitelného?
No, nesrozumitelného je na tom to, na co se, stran té přísahy, chceš vůbec zeptat. Prostě: když narukuješ dneska do AČR, za nějaký ten měsíc budeš skládat přísahu. Když pak, dejme tomu, utečeš do cizinecké legie Francie, tak – zase – za nějaký ten měsíc budeš přísahat tam. No, a když tam skončíš, třeba, po čase jako veterán a půjdeš bojovat za Ukrajinu, tak tam zase budeš přísahat. A když si, bojuje za Ukrajinu, řekneš, že bojuješ na špatné straně a, jednoho dne takhle v noci za tmy, přeběhneš k Ozbrojeným silám RF, no tak budeš zase přísahat.
Prostě, jak Ti napsal Pepa: co vojsko, to přísaha.
Co je nesrozumitelného na tom, že při nástupu do vojenské služby se po vojákovi požaduje přísaha? Takže logicky kolikrát někam nastoupí, tolikták přísahá. Prostě zbytečná otázka