Komu patřila pole ve středověku?

To se v průběhu doby měnilo. Slovo feudalismus je odvozeno od latinského slova feudum (léno), které odráží strukturu mocenských i ekonomických vztahů v daném období.

Po rozpadu občinového vlastnictví se vrchním majitelem (lenním pánem) stal panovník. U nás nejprve kníže, poté král. Ten uděloval své družině za odměnu léna, což bylo podmíněno naopak jejich službou panovníkovi (vojenskou, finanční atd.). Zpočátku bylo držení léna dočasné (výhradně konkrétní osobě) a léno bylo možno jeho držiteli i odejmout (třeba za neplnění povinností vůči lennímu pánovi – panovníkovi).

S postupujícím rozvojem (hradská zemská správa) se léna stala dědičná, přičemž se ke světským lenním držitelům (feudálům) přidala i církev. Držitelé velký lén mohli části svých lenních údělů nadále pronajímat dalším (nižším) lenníkům – opět na stejném principu protislužby, čímž se dostala feudální hiearchiche tradiční podobu > panovník > velcí lenníci (vévodové, knížata, hrabata) > menší lenníci (zemané, svobodníci). Podrobné členění feudálních ranků je v každé zemi podněkud odlišné a to včetně jejich povinností a práv.

Pole tudíž mohla (včetně vesnice a nevolníků) patřit knížeti/králi, stejně tak jako nižšímu feudálovi (hraběti, klášteru), záleželo na konkrétní situaci – viz pozdější dědičnost lén. Lenní pán měl na svém lénu jak správní, tak soudní pravomoce.

Některé pravomoce si panovník udržel pro sebe > tzv. „královské regály“ (monopolní panovnická práva), např. mincovní regál (ražba mincí), jiné mohl „pronajmout“ (obvykle za poplatek) nižším feudálům či městům („horní regál“ > právo k těžbě nerostných surovin, obvykle drahch kovů).

To je ale na dlouhé psaní, viz heslo „feudalismus“. :)

Jak píšeta. Vesnicím, jednotlivcům, panovníkovi (šlechtrě), klášterům (církvi) atp.
Nevolníci nejčastěji dřeli na panském nebo církevním
Velké změny: zapřahání. chomout, pluhy, trojpolní hospodaření, chov skotu atd.

„Zvýšené počtu obyvatel způsobilo rozšiřování ploch obdělávané půdy. Proto začaly vznikat nové osady a vesnice na dosud neobdělané půdě. Tato aktivita se nazývá vesnická kolonizace. Příčinou vesnické kolonizace bylo tedy nedostatek půdy, snaha obyvatel po dědičném držení půdy. Obyvatelé ze západu začali kolonizovat střední, východní, severní a jihovýchodní Evropu. Vesnickou kolonizaci rozdělujeme na:
Vnitřní ( domácí) kolonizaci. Byla umožněna kolonizováním lesů a bažin domácím obyvatelstvem. Podporovali ji šlechtici, panovník i kláštery.“

http://www.uni­um.cz/materia­ly/0/0/zaklad­ni-znaky-rozviteho-stredoveku-m30422-p1.html