Komunismus vs křesťanství?

Komunistická ideologie, tak jak byla interpretována a realizována v ČSSR, považovala náboženství za formu lži a podvodu, kterou třídní nepřátelé používají k udržování své moci a vlivu. Náboženství bylo chápáno jako nástroj manipulace a zotročení pracujících tříd. Komunisté považovali křesťanství za ohrožení své vlády, protože toto náboženství nabízelo alternativní systém hodnot a autority.

Oproti tomu, komunistická ideologie stavěla na ateismu a materialismu – představě, že vše se dá vysvětlit pouze přírodními zákony a že neexistuje nic nadpřirozené nebo transcendentní. Komunisté chtěli ovládat všechny aspekty společnosti, včetně toho, čemu lidé věří, a tím omezovat vliv náboženství.

Dále, komunisté chtěli dosáhnout větší rovnosti mezi lidmi, a pokládali náboženství za něco, co společnost rozděluje. Křesťanství a jiné náboženství byly vnímány jako překážka na cestě k dosažení cílů komunismu. Z toho plynula široká škála represí proti náboženským institucím a náboženským lidem, včetně omezení svobody shromažďování a projevu, perzekuce, zatýkání a věznění věřících a duchovních.

Marxismus-leninismu, ve výkladu a podání KSČ, neměl rád křesťany a křesťanství proto, protože marxismus-leninismus nepřinesl na svět lásku, ale třídní nenávist a třídní boj.

Z logiky základní doktríny – nenávist a boj je poněkud seznatelné, že jde o konkurenční doktríny a každá revoluční doktrína, tak nebo tak, bojuje proti všem konkurenčním. (Instituciona­lisované, státotvorné) křesťanství taky bojovalo, např. proti ariánství, no a s největší pravděpodobností i proti jiným konkurenčním „markám“, a to nemá v ideologii ani nenávist, ani boj.

Součástí ideologického rámce (taký komplet to je) je světový materialistický názor & vědecký atheismus. Ten je, na jedné straně, mnohem racionálnější, než světonázor křesťanský, s neposkvrněným početím, procházkami po hladině vody nebo nanebevzetí i s fysickým tělem „celý rodiny“, na druhé straně je (in principio) stejným, dogmatickým, kultem, jako to křesťanství, takže: opět – konkurenční „značka“.

Samozřejmě, nic se nejí tak horké, jak se to uvaří, takže s Československou církví byli bolševici (relativně) za dobře vždycky, v katholické církvi se našla část, která šla soudruhům (relativně) na ruku, no a tak už od 60. let ty vztahy nebyly tak vyostřené, jak dnes podává antikomunistická propaganda (ale ne tak růžové, jak podává komunistická propaganda). V 80. letech nebyla církev plnou a normální součástí společnosti, jak se (někdy) snaží tvrdit komunistická propaganda, ale měla k tomu sakra blízko.