Která kniha na vás v životě měla největší vliv?

Velký vliv na mě v jednu dobu určitě měla knížka O myších a lidech… Z českých pak určitě cokoliv nového od Kateřiny Tučkové. Nedivím se, že patří mezi nejoblíbenější knihy podle žebříčku od https://www.cbdb­.cz/zebricek-dle-hodnoceni-knih :) No, takže asi tak. Jinak obecně stále čím dál tím více tíhnu k těm aktuálním tématům, které zpracovává právě paní spisovatelka Tučková. O ní se podle mě budeme ještě jednou učit. 🙂

Pane Filipe84, já nikdy nepochopím, jak může být někdo vůči náboženství tak útočný. Nejvíce ale nechápu, jak můžete vůbec srovnávat Komunistický manifest a Bibli, asi jste sám komunista. V bibli je mnoho mouder, která mohou člověku přinést užitek i když není věřící, je to kniha knih. Takže smysl má a jen hlupák tvrdí opak.

No asi je útočný málo. To kdybych tu psal já, tak už zde mám ban navěky. A mi taková špína jako náboženství nestojí za to.

„V bibli je mnoho mouder, která mohou člověku přinést užitek i když není věřící.“

Nejprve, než se s někým budu bavit o pravdě, musíme si definovat materii pojmu pravda, na 99% se na ní neshodneme, proto diskurs na thema pravda postrádá racionální sensus.

Stejně tak nejprve, než podrobím argumentačnímu přetřesu „moudra“, „myšlenky“, nebo něco podobného, nějakého zdroje, musíme si definovat, na rovině objektivní materiální pravdy (tj. můžeme se řídit jen a pouze tím, co můžeme objektivně prokázat), autenticitu, původ a hodnotu toho zdroje.

Autenticita Bybelu je nulová. Ani u jedné knihy nemůžeme doložit autora, dobu vzniku a nemůžeme prokázat korrelaci mezi tím, co se čte dnes a tím, co údajně někdy někde někdo napsal. Ani u jedné. Že máme Logia k evangeliím neznamená nic, jsou to pouze úryvky z evangelií, které se, většinou, shodují s tím, co je v evangeliích, a ani to ne doslova.

Původ Bybelu je, co do Tanachu, od starých Israelitů. Mně není mentalita, hodnotový žebříček ani způsob myšlení starých Israelitů blízký, nemá mi moc co předat, je mi líto. Celá Thóra je, krom bájí o historii (opravdu to nemohu nazvat historiografií), sbírkou systematických pravidel. Je mi líto, já systematiky pohrdám, systematika zrcadlí nedostatek poctivosti. Novum Testamentum vykrádá to kulturní dědictví Israelitů, ať je jakékoli, vybírá si, co se mu z něj bude hodit, doslova Israelitům plive do tváře, prohlašujíc Ješuu ben Josefa za boha (idolatrie), a na systematiku starých Israelitů reaguje melancholií, pathetičností, výzvami k submisivitě, apatii. Je mi líto, tyto hodnoty nesdílím.

Aby, i takto vymezený a definovaný zdroj, měl vůbec hodnotu alespoň v tomto vymezení, je nutné číst když ne originál, tak alespoň vhodný překlad: Vulgatu. Ty neumíš česky, ne tak latinsky, takže, je mi líto, čteš Baladu o pluku Igorově. Nic víc, nic míň. Je to 2000 – 4000 let starý text, zhruba, je bláhové se domnívat, že mu průměrně vzdělaný dnešní člověk porozumí. Neporozumí. Proto se mu musí přeložit tak, aby – nějak, reálně – porozuměl.

Ovšem pak se z těch „mnoho mouder, která mohou člověku přinést užitek“ stane mnoho polopravd, lží, omylů a mythů.

Polopravdy, lži, omyly a mythy nemohou člověku přinést užitek, ať už je věřící, nebo není věřící. Tedy, věřícímu snad, kompulsi na obsesi, ale nevěřícímu bohužel. Je mi líto.

„Ty neumíš česky, ne tak latinsky, takže, je mi líto,..“ No já nechci pane nic říkat, ale Vy také sám neumíte česky, když píšete, jak píšete. A hlavně, jak jste na to přišel?

Bybel, thema, mythy, vise, pathetičností, korrelaci – za to by Vám učitel češtiny utrhl obě uši!

Protože je to pseudointelektualní opozičník, který dělá ze sebe nového Nietzche. Není specialní. Takový bezduchý dobytek často uvidíš na Internetu.

Macek: A co je na tom k nepochopení?

Jestli je to křesťanství, islám, nebo jiné institucionali­sované náboženství, které je všespasné, katholické (tedy pro všecky a všude vhodné) a exklusivní (což třeba žádná forma shinto není), tedy, které je tou jedinou pravdou, a kdo v tu pravdu nevěří (jako by z toho, čemu někdo věří či nevěří něco povstávalo – zlevnil chleba, nebo zdražilo máslo, nebo přestaly v Moskvě jezdit trawaye!), je kacýř, nepřítel, etc. etc. etc., je dokonale nepodstatné.

Podstatné je, že jestli je to ta či ona Marka, je otázkou času, než se kvůli ní povede válka. Zbytečná; přičemž tomu pojmu válka rozumějmež šířeji, subsumujemž pod materii toho pojmu činnost náboženské policie (ať už se zove jakkoli), inkvisice (opět, bez ohledu na to, jak se nazývá, je-li světská, legální, či illegální – dokonale nepodstatné).

Takže, kvůli něčímu vymyšlenému nesmyslu, kvůli tomu, že je někdo slaboch a nedokáže, prostě a jednoduše, žít s tím, že bůh je domněnka, mám být já, potenciálně, ohrožen na zdraví, či životě? Mám očekávat další vlnu omezení svých práv jenom proto, protože prasečí hlavy věří tomu, že mám dělat / nedělat to, nebo ono, protože to – údajně – řekla domněnka?

Já nejsem naivní, je mi naprosto jasné, že náboženství bylo, je a bude, protože byli jsou a budou lidé slabí, snílci, závislé osobnosti etc. etc. etc. Ale budu vždy a všude proti jakémukoli tmářství, jakémukoli oblbování lidí propagandou, která jim jenom komplikuje život, udržuje je v slepé a tupé nevědomosti, rigidní poslušnosti a činí z nich nebezpečné, stádové, ovce.

Oproti křesťanství, nebo třeba islámu, má komunismus několik předností: dává smysl to, proč vznikl. Staví společnost na onačejších základech, než že bohatství světa vlastní maximálně 1% lidí, kteří se k němu dostali taky tak různě a všelijak, a těch zbyvších 99% na ně dře. A po dobu fungování východního bloku nebyla válka – východní blok skončil a, ejhle, hned byla válka: nejdříve v Jugoslávii, teďka na Ukrajině. Třeba. Ono jich bylo víc!

Že je komunismus nereálná vise, že je, minimálně ve své internacionální rovině, nebezpečný minimálně stejně, jako křesťanství nebo islám, je pravda. Ovšem oproti křesťanství, či islámu, má jednu velkou výhodu: není dogmatický, tedy, ne až tak, není to náboženství. S komunistou se dá vést racionální diskurs, tedy pokud má něco v hlavě, s křesťanem, nebo musulmanem, nikoli, protože s křesťanem, či musulmanem, narazíme na margo: dogma, v které on věří, protože věří, je to pravda, protože to je pravda, i když je to nesmysl, a přes to vlak nejede.

Tedy: proto.