Které knihy by měl každý ve svém životě přečíst?

Jakokoli knihu která člověku něco dá,ať vzdělání ,rados,potěšení a nebo napětí a atd.
Doplňuji:
Každopádně všichni si přečtou slabikář.

Upravil/a: dědapetr

Na gymnáziu jsme měli mladého učitele literatury,
který nám hned v první hodině zrušil povinnou četbu.
Řekl nám, abychom četli všechno, co nám přijde do ruky.
Počínaje tou „slátinou“, konče detektivkami.

Myslím, že pro nás udělal hodně.
Nezprotivil nám literaturu povinnou četbou
a „čtenářským deníkem“.

Četli jsme každý něco jiného, podle toho, o co se zajímal,
ale četli jsme všichni a četli jsme hodně.
Mně to zůstalo dodnes.

Ale takové ty „povinné“, co by „měl znát každý“
(tu „slátaninu“, Švejka, Garpa apod. nečtu).

Každou která vás zajímá, ovšem zda pro začátek trváte alespoň na pěti z mnoha tak namátkou

Švejka
Svět podle Garpa
Hrozny hněvu
Kmotr
Saturnin

neexistuje nejaký predpis, čo patrí do „základného všeobecného rozhľadu“, aspoň čo sa týka kníh, ak pominieme tú „zlátaninu“ (nemám tiež rád cirkev, ale tak by som TÚ knihu nenazval).

niekomu stačí ferda mravenec na celý život, niekto má prečítaných kníh tisíce.

podstatné je, aby človej vedel čítať správne, pochopil text, a je jedno, či sa jedná o žlté stránky alebo o kanta.

osobne si myslím, že nie je na škodu mať prečítané knihy z edície „nobelovky“ – diela nositeľov nobelovej ceny za literatúru.

k tomu možno pridať klasiku (krajina od krajiny rôzne), v čr minimálne asi babička, švejk.

z českých autorov mám rád stýblovú, pawlowskú, čapka, ale i viewegha, ašovú, … – ťažko vybrať iba 5–6 diel.
a to sme ešte nehovorili o svetovej literatúre (okrem tých nobeloviek).

:-Q

povzdych:
päť kníh za život je žalostne málo.

Každý ať čte to, co ho zajímá:-))

Osobně si myslím (jsem ateistka), že přečíst si náboženské knihy je důležité, člověk pokud si nepřečte pouze bibli, ale přečte si i o jiných náboženstvích, tak pochopí podstaty konfliktů a válek.

Bible (i když o ní není řeč) by měla být v té povinné sbírce. Aspoň zběžné seznámení s jejím obsahem by v našich končinách mělo patřit k základnímu všeobecnému rozhledu každého člověka, který se chce považovat za vzdělaného.

Co se týče dalších knih, tak docela dobře trefil můj vkus Mirdas 🙂

Tři kamarádi
Malý princ
Vyhoďme ho z kola ven
1984
Bílá nemoc (R.U.R.)
Na východ od ráje
Pravidla moštárny
Planeta lhářů
Hamlet
a mnoho dalších, dle vlastního výběru :)))

V podstatě nemusíš číst žádnou,ale pokud chceš být aspoň trochu vlastenec,tak by pár českých titulů přečíst : Babičku od Boženy Němcové nebo Máj

Já si ale opravdu myslím, že by si měl každý přečíst knihy, které tvoří základy náboženství. Víra je jedna z nejzávažnějších otázek světa. A i když ho ty knihy neosloví a dál zůstane ateistou, něco v člověku stejně zůstane.

Souhlasím se všemi, co tvrdí, že bychom měli číst knihy, které nás zajímají. Takové čtení je pak nezapomenutelným zážitkem. 🙂

Smrtelně vážně:

• Malý princ
• Medvídek Pú
• (Ezopovy) Bajky
• Pohádky (bratři Grimmové nebo třeba Andersen)
• a až je člověk na takovou četbu dostatečně intelektově vyzrálý, tak určitě Egypťan Sinuhet a něco s válečnou tématikou (za sebe doporučuji např. Na západní frontě klid nebo cokoliv o hrůzách holokaustu apod.)

Mít zmáknutou Němcové Babičku nebo kompletní světovou klasiku je sice fajn a nepochybně to člověku rozšíří obzory, ale většina z těch děl člověku nedá nic víc než jen přijemnou zábavu a takový ten dobrý pocit, že jsi duševně zase o něco bohatší (a občas, v některých případech. i moudřejší). Ale tohle je trochu málo, ne? 😉 Esenciální, tzv. „must read“ četba (dá-li se něco takového vůbec lidem diktovat), by měla čtenáři pomoci pochopit svět a naučit ho v tom šíleně spletitém systému fungovat tak, aby se každodenní život stal potěšením jak jemu samotnému, tak i všem lidem okolo.
Malý princ + Medvídek Pú laskavou formou otevírají lidem jejich srdce i oči, a pomáhají pochopit podstatu života a „obyčejného“ lidského štěstí.
V bajkách a pohádkách se zase dá najít tolik potřebné moudro a poučení plynoucí z pochopení vztahu příčina x následek.
Sinuhet, to je velikán mezi knihami (po všech stránkách). Opravdová klasika, ve které se snoubí snad všechno, co člověk od knihy vůbec může očekávat. Ani tisíc recenzí nepoví tolik,co jedno přečtení. Doporučuji 🙂
A ta válečná kniha na závěr: ta by měla sloužit jako zrcadlo celého lidského druhu, jako názorná ukázka čeho všeho je homo sapiens sapiens schopen vůči ostatním homo sapiens sapiens, a jako výstraha, že pro slušného člověka „Tudy cesta nevede“.

Já osobně mám přečteny všechny jmenované tituly a musím říct, že postupem let se pro mě staly mým osobním morálním kodexem, který je mi nade všechny ty „srance svaté“ 😛

Co se do něj vejde.