Které trestné činy považuje česká společnost obecně za jasně protiprávní (myslím běžnou veřejnost)?

Drap „Všechny porušující desatero. Všechny takové činy jsou i protiprávní.“

Mýlíš se. Většina z těchto přikázání není nás protiprávní…
V jednoho boha … zákonu je to fuk, máme sekulární stát
Nebudeš mít jiné bohy… dtto
Nevezmeš jména božíko… dtto
Pomni abys den sváteční… zákonu je to fuk, jen „důrazně doporučuje“ nechat neděli jako den pracovního klidu…
cti otce svého… Dokud rodiče nemlátíš, nevydíráš, neokrádáš apod., tak to zákon neřeší
Nepožádáš manželky… zákonu je to fuk

Dochy,

máte pravdu.

Omylem jsem klikla, nečetla jsem pozorně. Uvědomila jsem si, že Drap pojem Desatero neupřesnil.

Také často zmiňuji, že Desatero, pro nevěřící sedmero, jsou pravidla morálky.

V zákonech jsou jinak formulované. Opakuji, že z Desatera vycházel dokonce Morální kodex budovatele komunismu.

Ona i ta přikázání existují v několika verzích. Vybral jsem myslím tu „nejčitelnější“ variantu 😉 ale i při použití jiné verze by to dopadlo podobně. Co se našich zákonů týče, tak nesporné body jsou snad jen nezabiješ a nepokradeš.

Což mi připomnělo že jsem vynechal "nesesmilníš"na které náš zákon také kašle.

Nesesmilníš, vztah k rodičům – jde spíš o morálku jedinců.

V posledních dnech byla odsouzena dcera, která svou matku ubila sekyrou. Takže v tomto případě, svou matku „nectila“, byla potrestaná, dá se říct, že jde o nepřímé vyjádření přikázání.

Nesesmilníš – znásilnění, nebo zneužití dětí. atd. je také trestné.

Nesesmilníš ale není jen o znásilnění nebo zneužití. Tam je toho víc a většina reálně provedených „hříchů“ na našem území bude z pohledu zákona naprosto OK.

Napsala jsem atd.
Uvedla jsem jen příklad, neznám formulace a znění trestných činů.

Zákon na to ovšem nejspíše pohlížel jako na vraždu, nikoli jako na týrání svěřené osoby. Čili jinak, než na „ctění matky a otce svého“. Na to by právě lépe pasovalo to týrání svěřené osoby, na což se uplatňuje i psychycké týrání.

Dcera svou matku nectila j(napsala jev v uvozovkách) takže proto ji zavraždila.

Dá se brát tak, pokud by dcera ctila matku, vážila si jí, tak by ji nezavraždila.

Dá se brát z různých úhlů pohledu, důležitý je výsledek

důležitý je ten výsledek ano. „Necti“ zákon neřeší, řeší „Nezabiješ“. Že jsou ty hříchy provázané je fakt. Pokud vím, Ježíš na dotaz co je z božích zákonů nejdůležitější odpověděl „Miluj bližního svého“ což při splnění prakticky vylučuje jakýkoli jiný hřích.

Takže ano, dá se říct že prvním rozeznatelným hříchem bylo provinění proti „Cti…“, které ale zákon neřeší, pokračuje to ale proviněním proti „Nezabiješ“ což zákon řeší. Pokud by se to nevystupňovalo, zákonu by to bylo fuk.

Představte si situaci kdy řidič kuřák si tak hezky potahuje za volantem, přejede šutr, cigareta mu zapadne za triko, začne ji lovit, nevšimne si chodce a smete ho za což je odsouzen na 3 roky… A když se ho v kriminále zeptaj za co tam je, tak řekne že za kouření v autě?

Edisone, myslím, že se Rokio jasně ptá na to jak si myslíme, že veřejnost dané činy hodnotí. Ne zda jsou či nejsou protiprávní, nebo zda je tak ohodnotí soudce…

(Chyba, mělo být tady a ne jako odpověď. Jdu se nahlásit)

Čerská veřejnost je zastoupena českým padlamentem. Ten schvaluje zákony. Co je na tom k nepochopení?

To že veřejnost je zastoupena parlamentem ještě neznamená, že parlament ve všech svých jednáních plně respektuje názor většinové společnosti. Většina společnosti je jasně pro zeštíhlení státního aparátu a zjednodušení veškerého nutného papírování (jak slibují kandidáti před volbama už minimálně 20 let). A co se za těch 20 let v tomto ohledu změnilo?

A na čom je tedy padlamentní demokracie, podle tebe, založená???? A kde jsi přišel na to další (opisovat se mi to nechce)? A co má společného to, co se změnilo nebo nezměnilo s principy padlamentní demigracie? Máš v tom poněkud zmatek, zdá se mi.

Mno mám jiný názor na to, kdo v tom má zmatek. Mluvíme o konkrétní věci – názor veřejnosti na nějakou problematiku. A ty do toho začneš tahat parlament, což znamená názor poměrně omezené skupiny lidí (omezené počtem a omezené nějakým způsobem zkušenostmi a osobnostními charakteristikami, protože ať už chceme nebo nechceme pokud máme skupinu lidí kteří se dokázali politicky prosadit rozhodně nejde o náhodný průřez populací)