Kterou otázku bych měl položit, aby se uživatel elkon nad ní nepohoršoval, nebo mě dokonce za ní pochválil?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Svého času jsem byl na nákup (bylo to na jaře, podle oblečení se na to pamatuju), no a v obchodě byla „Jahoda“: holka, 25–30 (odhadem), stylařka nevídaná: šedé ponožky, páskové „turistické“ sandály, hnědé džíny, Mantel v barvě naslouchátka (důchodcovská barva „kůže“, ony v tom mají, báby, i bombarďáky a nátělníky atp. – hnusné, za to drahé, ale nic proti: každému, co jeho jest!), no a čepici jakože jahoda: červená, na vrchu anténka jakože stopka, no a černé puntíky. Nebyla místní, protože takovou „typu“ bych si zapamatoval, no a od pohledu byla blbá, jako vagon blata. Nic, tak holka za to nemůže, ale ta kombinace, a to jak teatrálně vystupovala, ve mne vyvolalo vlnu různých představ, a já dostal záchvat smíchu. Tak jsem se šel schovat, abych jí neviděl (protože jsem měl neodbytnou potřebu na ní zírat, a čím více jsem zíral, tím větší záchvat smíchu hrozil), no a za pár minut jsem se uklidnil. Ale ty záchvaty smíchu, a různé představy, jsem měl potom ještě několikrát ten den a vzpomenu si na ní, občas, ještě teď. Stačí spouštěč, ale už to beru v klidu, s nadhledem a bez smíchu.

Víš, jaký je mezi námi rozdíl?

Já vím, že 1. „pánbůh nadělil každému podle svého uvážení, Kelišová!“, 2. většina lidí nemá styl, vkus, ani nic podobného – tohle by jenom nevkus dotažený do dokonalosti, 3. je to naprosto normální: každý máme nějakou představivost, každý máme nějakou (nejen frustrační) odolnost, no a „zadaří se“ a 4. není to nic, co bych měl řešit.

Kdyby se, něco podobného, stalo Tobě (u Tebe by to nebyla „Jahoda“, ale přechod, psychiatr, zavazím v obchodě atp.), tak by tady byla desítka dotazů stylu:

„Je normální, že se někdo takto obléká?“ (s popisem, jak se obléká),
„Je v pořádku, že jsem po ní zíral?“
„Je normální, že jsem měl představy …?“ (popsal bys, jaké),
„Je to, že jsem dostal záchvat smíchu, projevem mojí psychické poruchy, nebo je to něco jiného – co?“
a tak podobně.

Jak Ti mám, konečně, vysvětlit, že řešením obsese není kompulse? Že řešením obsese je se obsesi postavit – čelem a neřešit jí? Jak Ti mám vysvětlit, že dokud budeš mít nízké sebevědomí, nedá se pohnout dál z místa, bude to pořád dokolečka dokola. Proto si musíš najít, nejprve, psychologa a začít pracovat na tom sebevědomí (mimo jiné). Jak Ti mám vysvětlit, že dokud budeš mít takto nízké sebevědomí, tak se nepohneš z místa? Jak Ti mám vysvětlit, že pokud budeš mít takto nízké sebevědomí, neskončíš dobře?

Tvá matka tady nebude na věky, a až jednou nebude, kdo se o Tebe bude starat? Odpověz si sám. Ty se musíš dostat do fasis, že se o Tebe nebude muset nikdo starat (s ohledem na ty diagnosy, které máš, samozřejmě), a k tomu máš ještě sakra daleko!

Vedlejším projevem toho, že Ty své obsese řešíš hledáním kompulse (mimo jiní?) tady, je to, že tím obtěžuješ své okolí. Kolikrát Ti mám ještě napsat, že tady není skupinová therapie? Že tady není psychologická / psychiatrická poradna? Že tady Tvé problémy nevyřešíme? Že tady tím, že hledáš na svou obsesi kompulsi, obtěžuješ? Že to sem nepatří? Že to je, z Tvé strany, sobecké?

Já už opravdu nevím, co Ti ještě napsat. Opravdu ne. 🙂

A proč se pořád řídíš podle něho a tím, co si myslí? Mělo by ti být ukradené, co si kdo myslí.
Podle něj určitě žádnou… ;)

Rokio, nekdy mam ten pocit, ze ty si davas za ukol, sem polozit urcity pocet otazek a dokud nemas splneno, neprestanes. Nehlede k tomu, jestli davaji nejaky smysl anebo jestli ti odpoved na ne nejak pomuze.
Uz jsem ti jednou radila, at tu netravis tolik casu a venujes se radeji vecem, ktere ti budou prospesne. Tady si svymi otazkami spis nabihas na nuz a vynucujes si kritiku. Priznej si, ze ta kritika neni vetsinou kladna. Opravdu o to stojis?
Proc takove otazky neklades radeji v realnem zivote?
Tady si tim spis ublizujes. Ber to jako dobre minenou radu.

Upravil/a: cappuccino

Není povinnost pokládat otázky. Ptáme se na smysluplné věci. Už jsem ti jednou uvedl, že běžný člověk se na něco zeptá někde na poradně jednou, dvakrát za rok. Ptát se stále dokola na hovadiny nemá žádný smysl. Jen to více odkrývá tazatele, jakou „oplývá“ inteligencí.

Zkus nějakou normální, kde nehodnotíš sebe a ani nikoho tobě podobného. Zamysli se i na tím, zda tvá otázka může nejen tobě ale i třeba někomu jinému v něčem pomoci.