Lze považovat sladký pokrm buchtičky se šodó za českou specialitu, nebo je to převzato z jiné kuchyně?

Ano a ne.

Zdroj: https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/odkud-se-vzali-buchticky-ze-sodo

Ne, určitě ne. Žádná ryze „česká specialita“ v tom pojetí, jak je otázka položena, prakticky neexistuje.

Nejstarším jídlem u nás jsou Schinkefleckerl, šunkofleky. To je jídlo z antickýho Říma, nějaká podoba nudlí s uzeným masem je, opravdu, vynálezem starých Římanů. Přesto se však české šunkofleky a (obecně) německé Schinkefleckerl liší, je to asi podobné, jako je úplně jiné české zelí, moravské zelí a (obecně) německé zelí. Německé je nezahuštěné, základ tvoří cibule, mrkev a bílé víno. Například. Ale pořád je to zelí, dušené, české, moravské, slezské nebo německé, pořád je to jedno jídlo.

Svíčková na smetaně je hovězí na divoko ve smetanové omáčce, jídlo je to, samozřejmě, francouzské. Ano, ale francouzská „svíčková“ chutná úplně jinak, než naše „svíčková“, o německé Saurtebraten ani nemluvě.

Knedlik je původu čínského (包子). Kdyby ale průměrnému Hanu přistál na stole český, kynutý, knedlík, „buchta“, asi by se tuze divil a moc si nepochutnal. Ale i 包子 je pořád knedlík, protože třeba taková kopretina vypadá úplně jinak, i jinak chutná, poněkud. I Speckknödel, třeba. Ale pořád je to knedlík, je v něm spousta knedlíkovitosti.

Tak je to, prakticky, se vším. Původními recepturami, základnimi, se může pochlubit, v Evropě, jenom kuchyně francouzská a italská (skrze Imperium Romanum). Ve světě pak ještě kuchyně čínská. Jestli někdo považuje myší myšmaš za gastronomii, tak by se ještě něco našlo v Africe, bohužel. Ale africkou kuchyni pomiňme, vyjma kreolské kuchyně, prakticky, o vývoje gastronomie ve světě nezasáhla. Základní receptury utvářely silné kultury, tj. čínská, francouzská, italská (římská). Tím celý příběh, v dnešní době, končí, zbytek je od toho, více či méně, odvozen.