Lze si vzít z následujícího příběhu nějaké poučení?

Povím Vám jeden příběh, který se zaručeně nestal, ale je o faktu který měl celkem negativní dopad na zdraví obyvatel římského císařství:

Ave Cesar!

Ave Já! Proč mě rušíš?

Já jen, že můj synovec má takovou dílnu na výrobky z olova, ale zrovna mu moc nejdou kšefty.

A kvůli tomu sis mě dovolil vyrušit!

Ó Césare, prosím vyslechni mě, zaručeně nebudeš škodný. On synovec je hlava otevřená a všimnul si zoufalé situace se zásobováním pitnou vodou. Viadukty sice nejsou tak úplně blbý nápad, ale ten vopruz s taháním vody do baráků. V nejlepším tu máme nějaké dřevěné potrubí, ale to používají kdejací barbaři. Naše říše si zaslouží pokrok a tím budou olověné vodovodní trubky.

A je to vůbec bezpečné?

No zkoušeli jsme to celý týden na deseti otrocích a nic se darmožroutům nestalo. Dokonce i lvům chutnali stejně jako kontrolní skupina co chlemtala vodu z veřejné kašny.

A k čemu je to dobré, otroci se nebouří, ani občané si nestěžují, že by jim ohledně vody něco chybělo.

Proto jsem přišel za Vámi, ó moudrý Césare. Když náš nápad podpoříte tak Vám z každé prodané trubky zaplatíme sestercius, nebo raději dva.

Máš pravdu příteli, ani já velký César nemohu bránit pokroku. Naše císařství si zaslouží používat pouze ty nejmodernější technologie. Hned zítra to našim svobodným občanům doporučím. No, a kdyby se někdo vzpouzel, tak ho necháme ukřižovat. To už je bude motivovat.

Moto: Pokrok nezastavíš, ale pokud mi to sype, proč bych řešil, čím za to ostatní zaplatí.