Má smysl bojovat o něco, co je ztracené?

Mezi dvěma lidmi je stále vazba. Nezáleží, jak je silná, ale bude trvat, dokud jeden bude žít. Pokud věříš, že to má smysl, tak bojuj. Pokud věříš, že je to ztracené, tak nebojuj. Jednoduché. Nebo bojuj jinou taktikou než před tím. Změň strategii, zbraně, poznej nepřítele.
Najdi si jinou partnerku, i kdybys tuto získal, udělá ti znovu něco podobného. Nebo hledíš na její tělesné přednosti a nechceš vidět duševní nedostatky?

Jakmile něco vnímáte jako ztracené,
nemá smysl o to bojovat.

Sílu budete potřebovat pro své dítě i pro sebe.
Neplýtvejte jí tam, kde to nemá smysl.

Někdy ano a někdy ne.

Nemá, zbytečně vyplýtvaná energie!

Doplňuji:
Již nějaký čas zde stále dokola řešíte svůj problém. Nabyla jsem dojmu, že Vaše bývalá těhotná přítelkyně má již nového přítele. Sám si nejste zřejmě příliš jistý otcovstvím.
Dejte tomu čas, takhle může Vaše chování vypadat jako stalking či loudění…
Nenechte se však vydírat. S matkou můžete „spolupracovat a komunikovat“, pokud i to stojí.
Po narození dítěte (případném testu otcovství) podle situace nabídněte pomoc, buďte po ruce. Podílejte se na péči o potomka (povinnosti x práva).
Pokud matka nebude zadaná, je jakási šance, že ji udoláte (otázkou bude z jakého důvodu… Láska? Přátelství? Vypočítavost? Zoufalství ?)…
Já bych člověku, který „zklamal/selhal“ jen velmi těžko dávala 2. šanci :(
Někdy se však stávají i zázraky ;).

Upravil/a: da ny