Má tato bláznivá ženská vůbec nárok mít dítě?

Pepa: Koukám, že vy, levicoví liberálové, nemáte ve svých argumentech již žádný obsah. Váš příspěvek je nějak vypovídající? Člověk tento tweet normálně odsoudí, ale ne, levicový liberál jen eufeministicky řekne, že se „jen“ snaží provokovat. Aha, a co potom? Není to náhodou nenávist a projev misandrie? Jaký je pak rozdíl, když jiné tweety, „mysoginního“ charakteru odszuje levice hned? Nevidím rozdíl…Vypráz­dněnost liberalismu už je do očí bijící, naštěstí už pomalu nebude u kormidla.

Šašek: Jednoduchý: politika! 🙂

Vezmi příklad: transgender. Ti lidé to nemají jednoduché, tak nebo tak. Ať už to je nemoc, nebo to není nemoc (nicméně, jako nemoc je to nyní uznáno, proto, berme to – pro toto – jako nemoc), ať už je příčina taková nebo maková, minimálně psychologický problém to je, protože není v pořádku mít kládu a koule a chtít bambeřici a dudy.

Dobře, tak je to medicínský problém, jako, že má někdo kuří oko, nebo migrénu, ovšem z kuřího oka, či migrény, nikdo nedělá politiku. Prostě člověk má migrénu, tak buďto zaberou léky, nebo nezaberou, a pak marodí, no a když se příčina nepodaří objasnit ani za nějaký ten pátek, tak dostane důchod (v extrémním případě). Postěžuje si tak kamarádovi u piva, nebo bábě v autobuse cestou na polikliniku, ti ho politují, a tím Schluß.

Transgender osoba má problém, tak se ten problém medicínsky, a psychologicky, řeší – nějak. Jestli dobře, nebo špatně, ponechejme stranou, naše medicína není až tak dokonalá, jak si lidé obecně představují. Tak je nemocný, tak je to chlap a nosí šaty, nebo je to ženská a já nevím co. Co je na tom politického, nebo k nepochopení? Ne, prasečí hlavy rozhodly, že si každý může určit své pohlaví. Takže, já se zítra prohlásím za ženskou a budu vyžadovat, aby mne mé okolí oslovovalo jako ženskou. Normální člověk si řekne: „jemu hráblo, ne?“ Politik ale řekne: ne, nehráblo, je to jeho lidské právo! A aby toho nebylo dost, tak za tejden si to rozmyslím, že se cítím, zase, zpátky být mužem, a zase budu vyžadovat, aby mne zpátky oslovovali jako muže. Tak ok, někdo si řekne: „super, konečně ho to pustilo!“, druhý „jemu už fakt hrabe!“. Ale já si to, za dva tejdny, zase rozmyslím, že i když mám koule a kládu, a tak vůbec, tak vlastně pohlaví nemám, protože jsem se takto nyní rozhodl, a budu chtít, aby mne oslovovali „to“. No, v normální společnosti bych dávno měl být hnán celým svým sociálním fondem k lékaři – psychiatrovi. Ne, politik řekne, že je to ok, tak je to ok.

To samé je tohle: in extremo bys mohl mít fisly v hospodě, jak ve Švejkovi, aby práskali dědky za nenávistné výlevy po pěti pivech. Jsou nenávistné? Jsou. Stejně tak to, co se tady popisuje: nenávidí chlapy? Nenávidí. Presentuje to coram publicum? Presentuje.

Jakmile se začnou lidé stíhat za to, co řeknou (samozřejmě, krom toho, že řeknu: „Zabiju Mravence!“, nebo „Zítra Šaškovi přelámu hnáty!“), tak to, vždycky, spěje k jasnému závěru.