Mám problémy se sebeovládáním a psychikou. Nevím co s tím.

Bohužel i takové věci patří k pubertě – myslím, že se vše srovná ,jsou to takové výkyvy někdy dost těžko zvladatelné.Pokud by sis chtěla o tom popovídat, jistě tě vyslechne psycholožka a poradí ti, nestyď se za ní za jít .Třeba máte i nějakou v rámci školy.

Naprosto souhlasím s hanulka11. Vlastně bych to mohl trochu otočit… náhodou, zvládáte to skvěle! Jen myslete na to, že by bylo fajn mít „svou vrbu“ a kdyby bylo nejhůř tak k odborníkovi.

Ahoj :) Pokusím se Ti taky poradit, protože si myslím, že to, co prožíváš, docela znám. Kromě toho, že mám někdy chuť na někoho pořádně zařvat a něco rozbít… mívám špatné nálady- snad i něco jako deprese. Asi před půl rokem jsem se rozhodla zajít za psycholožkou a jsem velmi ráda, že jsem to udělala. Vždycky si spolu dobře popovídáme, je to někdo s kým o těchto věcech můžu mluvit a může mi s tím pomoci. Pokud by ses cítila hodně špatně, tak jak to popisuješ „vniřně ničila sama sebe“ doporučuji Ti si za nějakou psycholožkou zajít. Jak už bylo napsáno byvají ve škole ( za tou jsem taky chodila, ale ta mi vůbec nepomohla)… Ale můžeš si najít nějakou ve tvém městě, která spolupracuje se zdravotními pojišťovnami- u takových psychologů je pro tebe „léčba“ zadarmo :) Ještě jsem Ti chtěla napsat, že to, co cítíš, je úplně normální a jít k psychologovi není žádná ostuda- opravdu žádná.. Psycholožka mi sama říkala, že za ní z mé školy chodí hodně lidí. (Samozřejmě nemohla říct kdo, ale jen to vědomí, že je nás více je fajn- ale zase ne že bych to těm lidem přála, snad mě chápeš.) O mně to, že chodím k psychologovi, nikdo, kromě mojí rodiny, neví a ti to vzali docela dobře.
Ale pokud by tohle na tebe bylo moc, stačí když si o tom promluvíš s nějakou dobrou kamarádkou, které můžeš důvěřovat… důležité je abys to v sobě nedusila… protože to vůbec není dobré… vím o čem mluvím… :(
Přeji Ti aby ses mohla cítít lépe. Hodně zdaru! :)

To není nic nenormálního. A patří to u určitému typu povahy člověka. A vůbec se tím netrap.
Co je potřeba, tak naučit se říkat těm co po tobě pořád něco chtějí – „nezlob se, ale teď nemohu – zkus třeba za několik dní, až budu mít volněji“ apod.
To, že se ti to stává častějí (ten stav hloupé nálady) je asi tím, že se nad tím trápíš a tak se do toho ctále zamotáváš .
jestli, tak se podívej po nějakém psychoterapeutovi – aby tě naučil (naučila) tyto stavy zvládat.
A co můžeš udělat hned – zahoď ty situace za hlavu. Dej si zmrzku či něco na chuť a věř, že trable v životě jsou také od toho, abychom se nad nimi usmáli.