Máte jasno v tom, jak chcete, aby jste byli pohřbeni?

Nikdy jsem nechtel byt zpopelnen, jen pohrben. Ale ted me naprosto zaujala nova kremace zkapalnenim: http://www.no­vinky.cz/veda-skoly/243247-kremaci-nahradi-ekologictejsi-metoda-v-usa-maji-neboztiky-zkapalnovat.html – jsem pro kazdou ptakovinu a tohle me nadchlo. (Omlouvam se, ale je tomu proste tak. Jen to zpopelneni kosti se mi nelibi, mam rad archeologii a kdyzby se vsichni nechali rozprasit, nebylo by pak budoucim generacim co po nas zanechat.) A ano, jsem naprosto normalni, proste i takto se nad tim da uvazovat :) A ne, je mi 21, jeste jsem zadnou zavet nesepsal. A dale nad cim uvazuji, ze pokud zemru na nejakou nemoc, venuji telo vede, aby se mohla poucit.
Doplňuji:
Alesh: po smrti vam to uz sice jedno naprosto je, ale pred smrti vam to jedno byt nemusi a vase rodina by mela vase prani respektovat – ale stejnetak vy byste mel respektovat prani vasi rodiny. Ona bude ta, ktera s tim, jak vas pohrbili (…), bude zit dale, ne vy. A proste treba me se mi prici, ze bych mel dat mrtva tela rodicu vede, i kdyz sam sve telo klidne k dispozici vede dam. Ale samozrejme, ze bude-li prani rodicu (…), aby byli dani vede, budu to respektovat. Fuj, to je morbidni tema. O sve smrti se klidne bavit dovedu, ale o smrti blizkych je to neprijemne. Mate taky ten pocit? Holt clovek by mel vzit do uvahu vsechny aspekty – tedy i prani rodiny a nejen sebe.

Upravil/a: chudst

Ano mám jasno -žádný hrob -to jsem všem řekla a rozptýlit někde v přírodě tam to mám ráda ,jen tak to bude" prima život po smrti"
:D:D:D
kdyby to šlo hodit do moře to bych taky brala, ráda v něm relaxuji ,ale prý mě tam nikdo nepoveze …kdyby.....
Doplňuji:
Alesh – pokud chceš rozebrat na součástky ,musíš ale k tomu dát souhlas
vím, že mládí na tohle má jiný pohled
moje maminka již před 20 lety sepsla a má i od výzkumného ústavu lísteček, že dá tělo ke zkoumání – ale musí to být do 24h – a co když se to nepovede – jo to člověk nikdy neví co bude- zvlášť, když je pak sám

Upravil/a: hanulka11

Mám zcela jasno. Pravdou je, že ještě nemám vše pečlivě sepsáno a připraveno, ale svým blízkým jsem sdělil, co a jak bych chtěl. Někteří se na to tváří podivně, ale věřím že mě vyhoví.
Rozloučení se dělá podle mne spíše pro pozůstalé, a někteří mají problém s tím, kdyby se nějaký obřad nekonal.
Moje stručná představa, krátké rozloučení , bez kněze, bez profesionálního řečníka. Jeden můj zeť přečte můj dopis pozůstalým, ne dlouhy, ne nijak srcervoucí. Zahrají se dvě, tři skladby, které jsem měl rád /vlastně ještě mám/ a odjedu do pece. Popel si přeji, aby odevzdali konkrétní osobě, s kterou to mám dohodnuté, a ta ho vynese na mé oblíbené hory a na pečlivě vybraný vrchol, zcela pustý, bez turistů a cest a tam ho vysypedo větru.

Mam vse sepsane , chci zpopelnit , bez nikoho . a na hrobe mit napsano : anonymni hrob. A budou to vedet ( a vi )jen moji synove . A mam i zavet. Hodne cestuji a drive jsem hodne jezdila i letala se syny … zavet jsem mela a mam udelanou tak , ze kdyby se stalo neco se mnou a i se syny najednou , tak vse zdedi byvaly manzel ( tata nasich synu ). Je to tata nasich deti a neni tudiz pro me blizsiho cloveka. Podotykam ale , ze o vsem vi jen moji kluci , on sam ne. On by to ani neresil , mavl by rukou , ze jsme " blazni " , a ze nic nechce. -iv-

Mám rada históriu, ale archeol=ogom nič nedarujem. Pekne spopolniť a v silnom vetre rozptýliť.
A žiadny plač,veď budem všadeprítomná :)

Doplňuji:
Na Slovensku platí, neviem ako v ČR: ak nedáte písomný zákaz použiť vaše telo ako zdravotné „súčiastky“ možno to po smrti urobiť.
Takže, keď som nedala zákaz, možno ma spopolnia napríklad bez srdca. S týmto súhlasím, ak to zachráni niekomu život. Ak by to bolo na „kšeft“ som tvrdo proti.

Upravil/a: led

Spálit bez obřadu a popel rozházet.

Je mi to jedno, až to přijde, tak ať to udělají ostatní, tak jak oni chtějí, tak jak to budou cítit, jak jim u toho bude nejlíp. Hlavně ať nejsou moc smutní. Jinak kdyby záleželo na mně, tak žádný obřad, žádný hrob, jen v klidu spálit a pak rozprášit,,,nebo já nevím co s tím ,,,fuj to jsem čúza,,poslední vůli jako takovou nemám, protože nic nemám,,,

Tak jsem si přečetla vaše příspěvky,,no na součástky jsem se chtěla také nechat rozebrat,,,ale lékaři mi řekli, že v mém případě, je to zcela zbytečné, že nevědí co by se ze mně hodilo,,,:-D,,no řekli to trochu šetrněji,,,ale bylo mi to líto, že nemohu někomu pomoci,,,

Další názory si můžete přečíst v odkazu

Zdroj: http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-chcete-byt-pohrbeni

Nezpopelňovat, pokud možno… Místo na hřbitově bych brala, kolem jsou prima hřbitovy, líbí se mi, jak je to na kopci a v zeleni, na jednom místě. Ale když by mi moje budoucí děti řekly, že je to zbytečný, tak je nutit nebudu. To, na čem mi hodně záleží je, aby, až odejdu, to pořádně oslavili. V nějakých kulturách to ani jinak neznají. Chci, aby se dobře bavili, vzpomněli si, jak jsem milovala život a že se na ně shora dívám a chci vidět jejich úsměv, který mi v životě tolik pomáhal 🙂
Nic sepsané nemám, ani jsem to nikomu neříkala, není mi ještě ani čtvrt století…tak doufám že tu ještě chvíli pobudu 🙂

ale hlavně: žádnej mobil do rakve, trochu klidu dopřejte

Někdo to řeší, někdo ne. Někdo to dokonce hrotí, což si myslím je i váš případ. 🙂
Mně osobně je to úplně u … Když budu mrtvej, tak ať se se mnou dělají co chtějí, klidně, ať mě „rozeberou na součástky“, když to někomu živému pomůže. Ten zbytek ať klidně spálej a vysypou do řeky, vůbec mě to netrápí a po smrti mě to trápit tuplem nebude. 😉

Já na to mám snad ještě čas, ale člověka to samozřejmě napadne. A už jsem to i v nějaké vážně kecací chvilce řekla mamce, se kterou si řeknem asi nejvíc – rozhodně NECHCI klasickej pohřeb těla do země. Z představy, že by se moje tělo rozkládalo a žrali ho červi, se mi dělá příšerně. Miluju oheň, takže chci spálit, a pak už mě na ten hřbitov klidně dejte. Rozptyl ne, přišlo by mi to zvláštní, padat na úplně cizí lidi, aniž by o tom věděli… A vzhledem k tomu, že v mém věku je nejpravděpodobnější nějaká náhlá smrt třeba při nehodě, tak bych hrozně chtěla, aby moje orgány třeba ještě někomu pomohly, kdyby už neměly být k užitku mně.
Obřad jednoznačně ano, jsme v tomhle celkem tradiční rodina a myslím, že to prostě k smrti patří – je to přirozenej běh událostí po něčím odchodu a svým způsobem to pomůže se s událostí vyrovnat. Mám zkušenost, že do pohřbu je po úmrtí někoho blízkýho hodně zle. Na pohřbu se to sice rozšťourá znovu, ale ono to vyprovokovaný oplakání je svým způsobem úlevný a pak už se to pomaličku lepší. Takže ano, normální pohřeb v kostele, jsme věřící. Zatím v katolickým. Pokud budu v duchovním životě pokračovat směrem, kterej jsem nabrala teď, tak to za pár let asi změním na evangelickej. Ale s tím, že bych byla moc ráda, kdyby mi i v tom kostele zahráli jednu, dvě moje oblíbené věci. Aspoň I Still Haven't Found What Im Looking For od U2 by mohli, je vlastně o víře a naději a do kostela se hodí.

Je ale fakt, že jsem s tím vším váhala, než to vytáhnu – přece jen mi není tolik a začínat s tímhle tématem se bere jako sejčkování, přivolávání neštěstí a projev životních depresí. Já to beru spíš jako realističnost – člověk fakt neví, jestli ho za půl hodiny nesejme magor na přechodu… Podala jsem to našim takhle a snad celkem to pochopili. Teď ještě aby to případně akceptovali. Pokud mě nechaj napospas broukům, tak je budu doopravdy chodit strašit!!!

už jste to tu probrali ze všech stran, tak já jen za sebe – cokoliv půjde darovat, tak použít (srdce, plíce, játra, kůže – cokoliv) a zbytek kremace (a klidně ta tekutá) s obřadem a oslavou… moje písnička, o které manžel ví, je Into the West od Annie Lennox… a co s popelem? urnu do nějakého pseudohrobu nechci – přemýšlela jsem nechat se vysypat do jamky a zasadit jabloňku :) (snad bude dávat dobrá jablíčka), ale zatím nemám vybrané konkrétní místo, zatím je doufám čas