Máte radši zkoušení ústní nebo písemné?

U mně záleží hlavně na tom, jakého mám zrovna učitele. Já jsem takový, že moc nemluvím a tak mám radši písemné zkoušení. Ale jsou učitelé u kterých bych byl radši zkoušený, protože jim to vždycky nějak obkecám, třeba doplním něco navíc, nebo si vymslím o nějkém jiném tématu a začnu mluvit o tom, co znám …
Ale většinou mám radši to písemné :)

Záleží na konkrétním přdmětu a učiteli. Každopádně u mě převažuje písemné, můžu si nechat chvilku proležet v hlavě, co přesně napíšu a jak to formuluju. U tabule ze mě vypadne kolikrát taková blbost, co bych na písemku určitě nenapsala. 😁

Ústní.
Písemně jsem ještě řízek ani zmrzlinu nezkoušel.

záleží na tom,kdo zkouší a co se chce dozvědět.
Ve škole jsme měli učitele,který vyžadoval odpovědi přesně podle učebnice.Člověk tak tak prolezl,aby se později ve stejném oboru stal špičkovým odborníkem.Na druhé straně jsem dělal řidičák ještě ústně podle vyhlášky 141.A zkoušející byl machr a šikovnými otázkami se dozvěděl co chtěl a ještě navíc některé věci vysvětlil.To testy neumí,neporadí,ne­hodí „laso“.

Písemný jsem měl raději, protože to bylo takové intimnější, já jsem odjakživa nerad středem pozornosti, takže nějaký tancování před tabulí, to fakt nebylo nic pro mě. Já taky tenhle styl zkoušení, tuhle veřejnou předváděčku, dost často sabotoval. Né že bych třeba nic nevěděl, ale pořád jsem nějak nemohl pochopit smysl toho všeho. Tak učitelka mi něco nadiktuje do sešitu a druhej den se mě na to samý zeptá, čili chce se po mě akorát to abych odpapouškoval její vědomosti. Nechápal a nepochopil do teď.

Nejlepší bylo když mi u tabule položila otázku která byla 50 na 50 a já řek že opravdu netuším, a ta zkoušející mě prosila o odpověď, přímo žadonila: „no tak si alespoň tipni“ :)) a já jí povídám „ne ne, to já bych stejně netrefil“:).

Ona spousta učitelů toto mé počínání moc nechápala, takže si pak o mně v kabinetě hodně vypravovali. Ale co, i kdybych náhodou něco trefil, tak by to bylo za 4 a vypadal bych jako pitomec, takhle to byla čistá za 5, tímpádem o mně nikdo nemohl říct, že jsem šprt, a když jsem ještě před odchodem prohodil nějakou tu jedovatou poznámku směrem k učitelce a podivil se nad tím, proč jsem dostal to co jsem dostal, když jsem vlastně neřekl nic špatně…měl jsem z toho nakonec docela dobrý pocit.