Měli by se partneři o společné bydlení vždy podělit?

Já myslím, že majetkové poměry před vznikem partnerství by se měly zachovat, je tam příliš velké nebezpečí zneužití. Polovina manželství končí rozvodem. Harmonickému bydlení v jednom domě by nějaké otázky vlastnictví neměly překážet.

Vždycky je tu riziko. Takže jak kdy. A v dnešní, dosti nejisté době a v době mnoha rozvodů, vysoké promiskuitě a mnoha nevěrám je to určitě větší riziko než před 50-ti lety. Osobní příklad. Já se oženil s partnerkou, která dostala dům od rodičů. Bylo nutno se postarat jak, o celkem zanedbaný dům, tak o staré rodiče, kterým už bylo 60 let. Měli volbu-buďto dát dům pouze dceři (čímž by pochopitelně ubyla motivace, pro mne, se o dům starat), nebo napsat dům na nás na oba. Šlo pochopitelně také o nutné společné investice, které jsou s bydlením, rekonstrukcemi a údržbou v domě spojené. Zvolili druhou variantu a myslím si, že toho nikdy nelitovali. Tchán sice umřel za 7 let, tchýně (které jsem však vždy říkal mamko) se v pohodě dožila 90-ti let. Dvě starší dcery, sestry manželky, na domě nezůstaly. Jedna sama „vyvdala“ dům a druhý zeť se s tchánem nesnášel. My se museli se sestrami pochopitelně finančně vyrovnat. Před 13-ti lety jsme řešili sami stejnou situaci. Zvolili jsme tutéž variantu a nyní můžeme pouze čekat, jak to dopadne pro naši dceru. Bohužel se nám ale zdá, že motivace u našeho zetě, už taková není. O nás se zatím starat nemusejí, zatím jsem soběstační. Vždy je to sázka do loterie.

Upravil/a: Jiří Bohumil

Ne automaticky a ne vždy.
Záleží na konkrétních situacích a vztazích.
A i majetkové – bytové poměry lze řešit různě, ne pouze darem poloviny domu.

V našich krajích takové chování není běžné. Neznám ani z vyprávění. Naopak, zákon umožňuje uzavřít předmanželskou smlouvu, aby se předešlo letitému souzení se o majetkové vyrovnání po rozvodu, což je v praxi mnohem častější.
Kdo má pocit, že se v cizím domě cítí blbě, měl by partnera vyplatit, nebo se poohlédnout po někom méně pracovitém.

… ono, jestli uzavřou manželství, tak je fúra věcí, co se majetku týče pasé – a cítit se ve svym > díky manželství – onomu zbytečnému papíru – jsou potom daleko lépe zabezpečeny …

Vždy ne…
Pokud se nepodílel na společném pořízení domu, není to přece nutnost.
Ne každý chce „připravit“ děti o majetek…
Každý nechť činí, co je mu libo a naládá se svým majetkem, jak uzná za vhodné ;).
To, jak partneři hospodaří je věc vzájemné dohody, závislé na jejich příjmech.
Člověk s nízkým příjmem nemůže přispívat na 1/2 nákladů (bydlení, strava, domácnost).
Víte, že např. práce ženy v domácnosti na MD (24h denně) je vyčíslena/hodnocena 50 000 Kč? Kolik % českých partnerů takových žen přinese tuto výplatu měsíšně domů…?!
Vlastnit polovinu domu, při získání darem může býj danajským darem. Sám náklady na údržbu jednou nezvládne a musí dům prodat. Pokud půjde v budoucnu např. o dědictví, vzniká další problém…dělení s dalšími dědici (přijde o střechu nad hlavou prodejem).
Pokud dům, byt pořizuje pár společně (každému patří polovina), záleží opět na dohodě o společném hospodaření (moje, tvoje, naše…).. Vyžadovat po někom striktně polovinu je hloupost.

Pokud mám a CHCI někomu něco DAROVAT, učiním tak bez očekávání vděku a závazků. Pokud chci někoho „zajistit“, „odměnit“ učiním tak bez výhrad a podmínek.
Lze využít též formy v podobě závěti.

Kamarádky a známé máme všichni, modely jejich hospodaření jsou rozdílné, např.: jeden platí bydlení s hypotékou, druhý stravu, drogerii. Obléká se každý sám, za své. Provoz auta = každý své.
Manžel financuje vše, manželka má mzdu (18 tisíc) jako kapesné, je na ní zda koupí něco ze svého do domácnosti.
On nebo ona je na PÚ, povinností manžela/manželky je druhého živit.
„Živitel rodiny“ dá do placu 10, 15, 20, 30 … tisíc, ze zbytku udržuje provoz auta, platí pojistky, dovolené, šetří. Nebo utratí joko kapesné za koníčky, v hospodě, s kamarády, milenkami atp.
Je tisíc modelů a možností partnerského hospodaření a sposty rozvodů.....a následných tahanic o hmotné statky 🙂

VAŠE KAMARÁDKA by byla naivní bloud, kdyby automaticky připsala 1/2 domu na partnera, chudého nebo bohatého. Je to nebezpečné a rizikové jednání..

Srdce je zrádnější,než cokoli jiného.každý stejně udělá,jak cítí,a až pak pochopí.

Osobně si myslím, že to záleží na každém páru. Tím spíš, jedná-li se o nesezdaný pár.

Partneři by se vždy měli podělit o náklady na společné bydlení,
každý samozřejmě podle svých možností.

Vlastní-li jeden z partnerů něco už před uzavřením manželství, je jen
a jen na jeho rozhodnutí, jestli část svého majetku věnuje svému manželovi
nebo manželce. (Podle mne by to dělat neměl.)

Na druhou stranu takový majetek potřebuje čas od času opravu,
rekonstrukci, vyměnit zařízení, … a těžko očekávat, že ten, komu
nepatří, se na tom bude finančně podílet.

(I to je podle mne v pořádku, byl by nerozum investovat peníze do
něčeho, co mi nepatří.)