Je to tzv. Plurál majestaticus.
Majestátní plurál (lat. pluralis majestatis nebo též plural maiestaticus,
pluralis maiestaticus), někdy též královský plurál, je způsob, kdy
panovník nebo jiný vysoce postavený představitel státu nebo církve
o sobě hovoří v množném čísle (my namísto já). Tímto způsobem
dává mluvčí najevo vážnost svého postavení.
Na rozdíl od Wikipedie se domnívám, že jeho užívání je starší než z doby římské říše. Již se Starém zákoně se jako označení Boha používá slovo „elohim“, což je množné číslo od „el“ (bůh). Kniha Genesis začíná slovy Berešit bárá Elohim et ha šamajím… Na počátku stvořili bohové nebesa…
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Majest%C3%A1tn%C3%AD_plur%C3%A1l
Upravil/a: dubraro
4Kdo udělil odpovědi palec? iceT, marci1, Anikitos, replicator
před 2938 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Stačilo se podívat do archivu a zjistil jste, kdy to pojmenování
vzniklo.
http://www.odpovedi.cz/otazky/poradite-kde-se-vzalo-osloveni-vy-a-my-pro-jednu-osobu
"Je to tzv. plurál majestatikus, který má původ v antice.
Panovníkům se původně tykalo. Císař byl dominus nostere (náš pán). Další titul byl augustus (vznešený, požehnaný). V období tzv. dominátu (titul císaře = pán a bůh) panovali obvykle dva augustové, kteří při vydávání zákonů zpravidla předstírali jednotu a svornost.
Přitom samozřejmě říkali „my“ a odpovědí bylo „vy““ Takže
plurálem se původně nazývalo jakési „kolegium“, ale prezentované jako
rozhodnutí jedné osoby. Z tohoto období pochází oslovení my, císař –
vy, císaři."
–
Charakteristickým pro vládu v pozdně antickém Římě se stal systém
tetrarchie, kdy v čele Imperia stáli 4 panovníci: 2 s titulem
„Augustus“ a jejich 2 spoluvládci s titulem „Caesar“. Augustus pro
východní části však stál nad všemi ostatními, protože měl navíc titul
„Iovius“, kdežto druhý augustus pro západní časti říše byl jen
„Herculius“. Systém tetrarchie se sice po roce 311 rozpadl v důsledku
válek mezi jednotlivými císaři, ale přesto do roku 395 Římu vládli
2–3 císařové.
Římské císařství za dominátu se příliš nelišilo od teokracií starověkého Orientu, ovšem s jednou zřetelnou výjimkou: Diocletianus (a po něm většina dalších císařů) si vybral jako rovnocenného spoluvládce druhého císaře (zde konkrétně Marca Aurelia Valeria Maximiana). Císaři si územně vymezili pole svých působností (na západní a východní část říše), takže centralizovaná státní správa měla vlastně dvě ohniska.
Zajímavost na okraj: Po vzoru asijských teokracií zavedl Diocletianus do
dvorského ceremoniálu povinnost klekat před vladařem a princip dvojice
císařů dal vznik dnešnímu vykání. Aby byla zdůrazněna jednota obou
vládců, každý z nich vydával nařízení tak, že první slovo znělo nos
= my a naopak žádosti k císaři musely začínat slovem vos = vy. Dodnes je
vykání projevem společenské úcty. "
http://webcache.googleusercont ent.com/…
Upravil/a: annas
3Kdo udělil odpovědi palec? redy, Anikitos, replicator
před 2938 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nebylo to mi, ale my. Králové měli potřebu oslovovat se v množném čísle a říkali: „My, jako král ustanovujeme…“ 🙂
2Kdo udělil odpovědi palec? Mc Merkurion, replicator
před 2938 dny
|
0 Nominace Nahlásit |