Mohu někoho milovat aniž bych se do něj zamilovala?

Nemám se vztahy příliš zkušeností. Ten předchozí byl ve všech ohledech běžný (bývalý přítel si mne vyhlídl, zamilovali jsme se do sebe a měli hezký vztah, který po roce a půl skončil).

Nyní jsem v situaci, ve které docela plavu. Na začátku listopadu jsem si začala „kamarádství s výhodami“, které docela nedávno přerostlo v něco víc. Nemohu svého partnera označit za kamaráda, ale ani úplně jako přítele. On to má stejně jako já. U mě se ale nedávno začaly projevovat jisté známky zamilovanosti. On prý žádnou zamilovanost nepociťuje.

Co se týče jeho „vztahové historie“, má za sebou pouze jeden vážný vztah, který pro něj neskončil dobře a pak hned několik nezávazných vztahů.

Měla bych ještě upozornit na to, že já jsem vztahový typ a on tak docela ne. Je spíš „do větru“ :) Ne že by měl problém s tím, že si nemůže užívat s někým jiným, spíš mu vadí ta zodpovědnost. Popsala bych ho jako docela lehkomyslného flegmatika. Ale znamenám pro něj zřejmě tolik, že to chtěl zkusit.

Přijde mi, že jsme uvízli na mrtvém bodě nebo to může čas změnit? Zajímalo by mě, jestli se můžeme po čase navzájem milovat, aniž bychom do sebe byli nějak šíleně zamilovaní?

Jak se k němu mám chovat? Určitě netlačit na pilu a neřešit maličkosti?