Můj syn je ve vězení. Co o popsané situaci soudíte?

To je hodně těžké soudit, když neznám celý váš životní příběh ani okolnosti. Informace jsou taky dost stručné, ale rozhodně byste se neměla litovat. To, že budete litovat sebe i syna ani jednomu nepomůžete. Musíte vzít v potaz, že na vašeho syna neměl vliv jen kamarád ale i vy. Vše je o výchově. Ale chápu, že pokud jste na to byla sama a jste ještě k tomu nemocná, tak to nebylo nic jednoduchého. Ale mne taky matka vychovávala od tří let sama, později si našla přítele se kterým jsem to neměl vůbec jednoduché, se kterým měla mou sestru. Bohužel alkoholik, takže s ní taky už potom nebyla a vychovávala nás oba sama. Třeli jsme bídu a taky nejsem v kriminále a v životě jsem nekradl. Naopak jsem se snažil studovat jak to jen šlo, abych to aspon někam dotáhl. Takže na Pepu nesvádějte vše, váš syn je už dospělý a měl mít už svůj rozum. A určitě si nemyslím, že by byl nějak hloupý. Je jen nevychovaný a zbrklý, ale třeba ho v tom vězení napraví.

Pomoc nebo navádění k trestnému činu jsou taky trestné. Zvažte sama, jaké jsou ale možnosti něco takového dokázat.
Předpokládám, že jste u toho činu, ani u toho navádění nebyla. Čili to na vás spíše působí nějakým dojmem, než že byste měla jistotu v tom, jak to celé bylo. A to jsou pak tři rozdílné kategorie. Za prvé váš dojem, za druhé skutečnost a za třetí suma toho, co je možné dokázat u soudu. Tyto kategorie se můžou dosti lišit.
Na Pepu patrně policie moc nabito nemá, když nebyl obviněn, tak na toho bych se na vašem místě spíše vykašlal.
K vašemu synovi: Loupež je veliký průšvih. Je to zvlášť závažný zločin. To, že se něčeho takového dopustil (navzdory zásadě presumpce neviny myslím na tu horší variantu) znamená, že se v jeho životě něco pokazilo. Určitá řada nešťastných okolností ho přiměla k rozhodnutí dopustit se loupeže. Trest, který ho může potkat, nemusíte nutně brát jako tragédii. To jen společnost působí na vašeho syna, aby propříště svá rozhodnutí vedl žádoucím směrem. Vy pak můžete chovat naději, že po návratu z vězení z něj bude lepší člověk. A navíc, sama k tomu můžete přispět, když syna budete dle svých sil podporovat. Návštěvami, korespondencí apod. Ovšemže nevím, jaký máte spolu vztah, jaký máte na něj vliv, jaká osobnost je váš syn, neznám žádné okolnosti, takže některé rady se můžou jevit oprávněně jako mimotické. Snad jsem aspoň trochu pomohl.

Nic. Asi to chce si přečíst román Zločin a trest. Kažý musí čelit svým činům. Každému co jeho jest.

Upravil/a: Edison

Co si o tom myslím? Že i když někdo někoho k čemukoli navedl, má ten někdo vlastní rozum a měl by, po výchově doma, vědět, co je správné a co ne.
Někde se asi stala chyba.

Vše výchovou nezachráníte, jen vylepšíte předpoklady pro spořádaný život.
Nejhořší vliv je špatná parta, alkohol, drogy či výherní automaty. Někdo musí hluboko spadnout aby mohl povstát do tzv. lepšího světa.
Kdo ubližuje, musí mu být přiměřeně „ublíženo“ tak, aby vůbec pochopil, co to je ubližovat či dělat násilné činy.
Potom je jen na něm, jestli to pochopí a změní se, nebo ne.

Zachovejte klid, pokud si to v hlavě nesrovná sám je problém, podívejte třeba Kájínek má vinu-nemá, ale na stará kolena je z něho milionář a jaký to byl budulínek