Může být velmi časté trénování či namáhání mozku nebezpečné, viz alzheimer i u velmi vzdělaných – např. učitelé, účetní?

Epidemiologie Alzheimerovy choroby není dosud zcela známa.

Samo o sobě určitě ne, to by měl „Helmuta“ každý intellektuál v historii. Je spíš jiný faktor.

Dřív byl nějaký ten státní kult – u nás katholicismus, třeba ve Švédsku lutherství, no a potom marxismus-leninismus, nebo něco podobného. „Novinky“ byly, když přišel krajánek, později když došel sousedovi „kratochvílnej kalendář“, a ještě později v hospodě z novin na držáku. 😅

Dobře, pak přibyl rozhlas, ale kdo měl, za první republiky, nebo za Protektorátu, rozhlasový přijímač? To bylo velice omezené, ve městě prosím, tam to bylo nějaké procento, ale na venkově to bylo velmi, velmi omezené, taky už proto, že ještě nebyl „ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický produ“, často. A rozhlasový přijímač na baterie, tak to byla až záležitost transistorů, tj. 70. let. A byl drahý, a ty baterie byly taky drahé, takže to taky nebylo nějak rozšířené.

Situace se změnila s televisorem. Jasně, první televisní přijímače, to byla skříň s rozhlasovým přijímačem, maličkou obrazovkou, nebo chceš-li CRT monitorem, a ten televisní kanál se ladil, jako rozhlasová stanice, no a navíc byl jeden televisní kanál, státní, bolševický, vysílal pár hodin denně, a tím Schluß.

Až tak někdy v 80. letech se stával televisor opravdu standardem v každé domácnosti. Ale pořád tu byl ten státní kult, všecko bylo schematické, jasně dané (buďto jsi byl s bolševikem, nebo jsi byl proti bolševikovi, v každém případě jsi měl jasno), svým způsobem nekomplikované.

Dneska je problém v tom, že se na jedince valí tuna informací, z nichž tak 99.99999999999­999999999999999999999999­999999999999999999999999­99999% je mu úplně, ale úplně k hovnu. A skrze korporátně-kapitalistickou propagandu vzniká, jakýsi, podvědomý tlak, že jedinec musí všecko vědět, všemu rozumět, a na všecko mít správný názor. Víš co, za bolševika po tobě chtěli, abys s nimi souhlasil, nebo alespoň držel hubu a podepsal. 😅 Ale to bylo všecko, nikdo na tebe „netlačil“ s genderem, ekobioterorisme, buznama, lesbama, sufražetkama a bůhví, čím ještě.

Samozřejmě, ten televisní přijímač má, jako měl vždycky, vypínací tlačítko. Ten počítač má taky vypínací tlačítko. I placatý přístroj se dá vypnout, nehledě na to, že je jen a pouze na každém jedinci, co si do života pustí, nebo nepustí a čím se bude, nebo nebude, zabývat.

Jistě, jenže to musíš vědět, co chceš, a co tedy nechceš, musíš umět říkat „Ne'“, zejména sám sobě, no prostě člověk, který se nenaučil věřit sám sobě dokáže stěží rozlišit správné od nesprávného, dobré od špatného, je to takový ucelený rámec. Důsledkem toho je, že se lidé stresují něčím, co se jich netýká, nebo dokonce neexistuje, v kažém případě něčím, co nemohou změnit.

Když si k tomu přidáš úzkostně inhibovaný temperament a to, že ve školách se učí kde jaká krávovina, ale o duševní hygieně se toho moc nenamluví, tak výsledek je jasný.

S lidským mozkem je to jako se vším: když má stimulů málo, trpí. Když jich má honě, trpí. Musí jich mít tak akorát. Problém je v tom, že I. co je pro jednoho akorát, je pro druhého málo a pro třetího honě a II. že to lidé nechápou a neví, no tak výsledek se dostaví.

Podívej se, politik potřebuje Tvou pozornost, jinak by se mohlo ukázat, že tu je k hovnu. Obchodník potřebuje Tvou pozornost, protože Tě potřebuje zmanipulovat, abys koupil to, co vůbec nepotřebuješ. A tak by šlo pokračovat. Dneska už nestačí vyrábět a makat, to už je málo, to by nám klesl standard, co já vím, na úroveň 60. – 70. let, zhruba, kdybychom se vrátili do nějaké průmyslové éry.

Jo a nesmíme zapomenout na strach! Že nebudu hezká a chlap mne nebude chtít. Že fakani nebudou mít – to nebo to – a proto mne nebudou mít rádi. Že na Ukrajině … Že ta choroba … Přitom většina z toho jsou domněnky, nebo věci, které nelze změnit.

Já nevím, jaký vliv to má na vznik degenerativních chorob typu Alzheimer, v každém případě vím, že to má devastující vliv na psychiku, a že fysické zdraví s ní jde ruku v ruce.