Může si udělit prezident Petr Pavel milost pokud na své motorce způsobí smrtelnou dopravní nehodu pod vlivem alkoholu?

Není důvod si udělovat milost, když prezident není trestně odpovědný. To je důvod pro tzv. nepřípustnost trestního stíhání (§ 11 TRŘ) a delikt bude odložen v souladu s ustanovením § 159a odst. 2, tr. řádu.

Upravil/a: Mravenec

Nech je váš pohľad a názor na prezidenta ČR Petra Pavla akýkoľvek, vaša otázka je skôr zo sféry „Fantázia – Sci-fi“, než aby bola skutočnosťou.

Jediný trestný čin, za který je soudruh president trestně odpovědný, je ústavní dellikt ve smyslu a podle ustanovení čl.65 odst.2 Ús­tavy.

Podle ustanovení čl.65 odst.2 Ústavy Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti presidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku; velezradou se rozumí jednání presidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že president republiky ztrácí presidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.

„Zástupcem státním“ je Senát Parlamentu České republiky, „obžaloba“ se zove ústavní žaloba, „trestním senátem“ je Plénum Ústavního soudu (§ 11 odst.2 lit.c) zák. o Ústavním soudu), no a jediným možným trestem je ztráta presidentského ú­řadu.

I pro řízení o ústavní žalobě Senátu Parlamentu České republiky na presidenta České republiky platí obecné zásady trestního práva hmotného a trestního práva processního, eo ipso, rovněž zásada nullum crimen, nulla poena sine praevie lege poenali. Arciť je skutková podstata ústavního delliktu popsána v ustanovení čl.65 odst.2 Ústavy relativně vágně, není popsána tak, aby z ní nebylo seznatelné, jaké skutky pod ni jsou subsumovatelné a jaké nikoli.

Nedbalostní trestní jednání, které popisuješ v dotazu, nepředstavuje hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, ani jednání, které by směřovalo proti svrchovanosti nebo celistvosti České republiky.

Za nic jiného presidenta republiky nelze stíhat, poněvadž po dobu výkonu jeho funkce ho nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní dellikt (čl.65 odst.1 Ús­tavy).

Samozřejmě, pokud by skutek soudruh president spáchal, a v době preklusní lhůty pozbyl úřadu presidenta, stíhat za skutek jej lze, immunita presidenta neznamená beztrestnost.

I kdyby, ryze theoreticky, nebylo ustanovení čl.65 odst. 1 Ústavy a nastal Tebou zmiňovaný – hypothetický – případ, to jest, že by byl president republiky trestně stíhán, odsouzen a následně si sám sobě udělil milost, nebo vyhlásil účelově amnestii tak, aby se na něj vztahovala, no tak takové konání by bylo formálně subsumovatelné pod skutkovou podstatu ústavního delliktu ve smyslu ustanovení čl.65 odst.2 Ús­tavy, protože president by zcela arogantně nerespektoval zákonnou dělbu moci, nerespektoval zásadu nemo iudex in causa sua, jakož i zásadu nemo turpitudinem suam allegare potest. Zda-li by takové konání již dosahovalo typové společenské škodlivosti, aby ho bylo lze s to považovat za hrubé porušení ústavního pořádku, či jen „prosté“ porušení ústavního pořádku, by pak bylo na posouzení zákonného soudce – Pléna Ústavního soudu v Brně.

https://www.za­konyprolidi.cz/cs/1993-1
https://www.za­konyprolidi.cz/cs/1993-182