Může soud přiznat vinu, ale odsuzující rozsudek nemůže být vynesen, protože neni koho soudit.
0 Nominace Nahlásit |
U nás ne, ale v historii se to dělo. Nějaký zločinec mohl být
posmrtně odsouzen, exhumován a třeba i „popraven“ (sťat, oběšen,
vystaven, atd.), pokud se to nestihlo za jeho života a nebyl potrestán.
Jednalo se buď o rituál (z hlediska náboženství – duše, posmrtného
života, klidu, pokoje) anebo jako symbol, gesto (výstraha, varování,
příklad,.. „ani smrt nezabrání výkonu spravedlnosti a potrestání
viníka“). Třeba Cromwelli byla posmrtně setnuta hlava a byl vystaven.
Další věc pak bylo třeba hanobení ostatků (třeba i starších) vůči
nepřátelům, čistě z nenávisti, agrese,.. ale to už se nejedná
o úřední, státní, či soudní odsouzení.
Odsouzen mohl být tedy zpětně – sice už nežil, ale pokud nebyl odsouzen za života, mohlo se to stát. Anebo nábožensky/rituálně, aby nenašel klid, byl odsouzen k zatracení. A pak ještě odsouzení mrtvého jen jako spíše gesto (a varování) pro ostatní, než pro toho mrtvého, což je zde takové druhořadé až dokonce nepodstatné.
Sice už to s tím úplně nesouvisí, ale je zajímavé, že nemůžeš zemřít v britském parlamentu, je to zakázáno. :D A teď nevím na co se to vztahovalo, ale vím, že kdesi byla zakázána sebevražda pod trestem smrti (jakože asi když se ti to nepovede, tak tě pak popraví… teď nevím, kde to bylo, ale logcké to moc není 😂).
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Ty musíš mít, tak extrémně nudný život. Ale že totálně. Ne, že by si byl nějak výjimečný v tom, že chceš vědět odpovědi na naprosto nesmyslné otázky, které jsou pro společnost opravdu zbytečné, ty jsi ještě dobře nepovednej vtip, řeknu ti proč. Hraješ si tu na něco, co se blíží filozovi. Pravděpodbně si myslíš, že jsi něco extra, něco speciálního, jenže nejsi a nebudeš, chceš říct proč? Odpověď je tvůj život. Nebuď nikým, když na to nemáš. Filozof je zbytečná pozice ve světě, nebo ještě hůře ptát se jen kvůli tomu, aby si snad získal bodíky do ankety? ZMRDE!
0
před 1003 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Disraeli: Ten poslední odstavec mi připomíná větu jedné postavy od Cimrmana: „Nejhorší je, když někdo umře a nezanechá po sobě závěť. To bych ho nejradši zabil.“