Může soud svým rozhodnutím zrušit pokřtění?

Pokřtění není právní úkon, neboť nezakládá žádná práva ani povinnosti. Jediný problém vidím v tom, že církev uchovává v knihách křtů osobní údaje pokřtěného, aniž by k tomu měla zřejmý důvod a podle mého názoru by je měla na žádost pokřtěného smazat.
Jinak, pokud je mi známo, tak dle církevních pravidel nelze křest zrušit. Mimo církev nemá pak křest vůbec žádný význam, pročež soud není povolán jej rušit. Soud by rozhodoval v případě žaloby na neoprávněné zpracování osobních údajů, ale křest samotný je v podstatě nicotná záležitost. To že někomu polili hlavu vodou, není ani zásahem do tělesné integrity.

Pokud je soud křtil, tak to zrušit může. V běžné praxi se to dělá na farním úřadě, který vydal křestní list. Tam si můžeš požádat o zrušení. Říká se tomu odpad od víry.

Zdroj: http://www.ka­tolik.cz/otaz­ky/ot.asp?ot=3836

Ne. To je něco jako bys chtěl požádat soud aby ses vůbec nenarodil, nebo přes soud řešil že předevčírem odmítáš koupi těch rohlíků cos včera sežral.

Odpad od víry je něco jiného. Pokřtěn už zůstaneš navždy, přesto nemusíš být „křesťan“.

Jak už bylo napsáno, křest nemá v ČR žádný právní význam a nejedná se o žádný právní přestupek – nebylo Vám nijak fyzicky ani psychicky ublíženo a to ani ze strany rodičů, ani ze strany duchovního, který křest prováděl.

Co je ale pravda, že pokud jste byl křtěn jako nemluvně, byl jste křtěn pravděpodobně v katolické nebo evangelické církvi. V případě katolické církve se pokřtěním skutečně stáváte jejím členem, aniž byste o tom měl nejmenší tušení. Toto členství lze zrušit. Žádost o zrušení čenství v římsko katolické církvi musíte podat na farní úřad, který provedl křest a uvést důvod, proč z ŘKC (formálně) odcházíte. Tam jste nejspíš zapsán.
Doporučuji se na tento úřad nejprve obrátit osobně. Kdysi jsem to řešila písemně a zřejmě to šlo do ztracena. Při osobní návštěvě se Vás sice možná budou snažit přesvědčit, abyste to nedělal, ale také by Vám měli poradit, jak potupovat, pokud jste pevěn rozhodnut své členství ukončit.

Z pohledu církevního práva (=právo státu, světské, ve vztahu k církvím a náboženským společnostem, součást občanského práva hmotného) mají jednotlivé náboženské společnosti, pokud splní platným (světským) právem subsumované podmínky pro registraci jako náboženská společnost, autonomii podobnou, jako má např. spolek. Stát nemůže zasahovat do toho, koho bude náboženská společnost považovat za člena náboženské společnosti, a koho nebude, a rovněž nemůže bránit náboženské společnosti uchovávat osobní a citlivé údaje v rozsahu nezbytně nutném pro to, aby si náboženská společnost mohla v budoucnu ověřit skutečnosti rozhodné pro svou správu.

Z toho vyplývá, že stát nezajímá nic z toho, co autor dotazu vypsal. Z pohledu církevního práva je podstatné, že náboženská společnost musí respektovat přání osoby nebýt členem náboženské společnosti. To všecky tradiční křesťanské denominace respektují, bohatě postačí poslat dopis v modré obálce na příslušnou náboženskou společnost, a jeho pare s doručenkou uschovat.

Jiná věc je zrušení křtu z hlediska theologického. To je nemožné. Křest, byl-li platný, zanechává nesmazatelné znamení a – zjednodušeně řečeno – jednou pokřtěný, navždy křesťan, arciť třeba haeretik, apostatik nebo schismatik. Administrátor farnosti v místě kanonického bydliště může maximálně postoj farníka deklarovat zápisem do matriční knihy, přičemž, přirozeně, následuje kanonický trest, zpravidla latae sententiae, ale zrušit jakoukoli udělenou svátost poněkud nelze.

Nemáme desátky, nemáme trestním právem hmotným trestána přestoupení ius canonici (jako tomu bylo např. v době platnosti Constitutio Criminalis Theresiana). Z faktu, že katholická církev považuje osobu za křesťana a člena církve, neplynou osobě žádné povinnosti, závazky, nic, co by jakkoli zasahovalo do jejich konstitučně deklarovaných práv, či do občanských práv. Stejně tak např. nemá katholík, z pohledu světského práva, povinnost uzavřít sňatek výlučně kanonicky platným způsobem, a stejně tak se katholík – z pohledu světského práva – může rozvést před světským soudem pořadem práva občanskoprávního. Dopad kanonického trestu není nikdy větší, než nemožnost zastávat církevní úřad a nemožnost přistupovat ku svátostem. A to stát, logicky, absolutně nezajímá.

Ostatní presumpce, subsumpce a „újmy“ bych, spíše, doporučil konsultovat s praktickým psychiatrem a rozebrat s klinickým psychologem. S úzkostně-inhibovaným temperamentem je potřeba se naučit žít, ne s ním kušnit a otravovat okolí.

Upravil/a: Filip84

Myslim, ze ne. Pravne by to jit nemelo. Krest je neco jako smlouva s Bohem a ze mu duvrrujes. (konfirmace je smlova s Bohem ze m budes verny) U Boha nikdy nic nezrusis. Davej bacha!

Shrnuti: Pokrten zustanes ale nemusis verit ale jak jsem psala vyse.

Upravil/a: Rakira