Muze vydrzet takove manzelstvi?

Tohle lze takto těžko posoudit. Na jednu stranu říkáš, že si on neužil, na druhou zas, že si před svatbou užil, tak tomu nerozumím.
Vztahy jsou různé, nelze říct, že existuje nějaký model, který je „nerozbitný“ a naopak. Vždy to záleží na tom, jak do sebe zapadnou ta „dvě ozubená kolečka“.
Tebou popsaný vztah může ale i nemusí dlouhodobě fungovat. pokud je to tak, že si pán občas odskočí a zase se vrátí, bude to dělat maximálně utajeně atd. a zároveň přesvědčí v každém okamžiku svojí ženu o své lásce a ta nějaké ty jeho zálety přehlédne, pak budou fungovat pravděpodobně velmi v pohodě. Dítě změní každého, ale především tu ženskou. Pokud ten vztah má fungovat, bude záležet hodně na ní, jak to vybalancuje.

Představa o vybouřenosti je pro mnoho lidí hodně zavádějící, znám povícero vztahů (včetně vlastní rodiny), kdy se oba partneři našli za mladého věku (kolem 18ti) a jsou spolu dodnes ve svých 40–50ti letech. Nemohu říct, zda v těch vztazích byly nějaké úlety, protože to pravděpodobně vědí pouze dané osoby, nicméně znám i dlouhodobé vztahy, kde jeden druhému tyto úlety nejen tolerují, ale dokonce je od druhého očekávají. Nechci se zde pouštět do nějakého rozboru lidské psychiky, ale přecejen jsme hnáni zvířecím pudem a takový ten model rodiny – být s jednou nebo jedním partnerem – není ve zvířecí říši moc častý, je nám spíše vštěpován od malička kulturou.

Ve výsledku vše záleží jen na tom, jak jsou jeden k druhému tolerantní a zda se mají rádi. Po 10-ti letech soužití už většinou ten vztah není o lásce a zamilovanosti (i když jsou případy, kde to tak stále je) ale spíše o kamárádství a soužití a pokud se mají rádi a chtějí spolu být, pak spolu budou schopni překousnout jakýkoliv problém, i když půjde o nevěru. Neexistuje pro to žádný návod a žádný daný způsob, jak se k tomu postavit, protože vše závisí individuálně na obou dvou a o tom, co si jsou schopni navzájem tolerovat.

Pokud je tedy otázka, zda ten vztah může vydržet navždy, odpověď na ni vždy bude znít: může. Ale jak to se vším bývá… nemusí.

Co se týče dětí, změní to obrovským způsobem jak chlapa, tak ženskou. Nakonec ovšem může dojít k tomu, že ten chlap, pokud není dostatečně vyspělí, začně vyhledávat dobrodružství jinde, kde bude hledat klid a pohodu přestože své děti miluje a děti zůstanou, jak to už bohužel bývá, odkázány na matku.
Není možné čekat, že dítě ve vztahu dodá tomu soužití něco navíc. Slyšel jsem docela hezké přirovnání (samozřejmě berte s nadsázkou) kdy si po narození dětí chlap řekne „Proboha toto je moje krev, miluji ji a položil bych za ni život… ale kdo je tenhle člověk, se kterým žiju?“
A z mého pohledu (a vím, že se mnou hodně lidí nebude souhlasit) by „tenhle člověk“ měl být nejlepším kamarádem.
Doplňuji:
vyspělý*, stydím se

Upravil/a: 9of8

Dítě v budoucím vztahu nehraje žádnou roli. To je snad představa žen, že si myslí, že když bude dítě, nebo dvojčátka, že se vztah upevní. Netlačte na toho svého. Základem rodinné pohody jste vy, vaše jistota, váš stereotyp, všednost. Jestli byste byla divoká a vyvíjela na chlapa nátlaky hraničící s generálními změnami, sklidíte co jste zasela. Podvedl vás proto, aby se přesvědčil o svém mužství, rád se k vám vrací.
Otázka bezproblémového vztahu; prosím vás, co je to? Vždyť je to každý den, nápady, člověk si nestačí ani odpočinout. Víte, co je občasné podvedení? To je podání víc než ruky, ale v gumové rukavici. Nikdy by si takovou nevzal, to by musel být blázen. Chcete-li změnit domácí atmosféru, choďte doma nahá. Nebojte se. Jestli něco po partnerovi žádáte, mluvte jasně co chcete. Napište mu to do diáře, na papír, pošlete SMS. Hlavně spolu komunikujte. Proč by měl hledat dobrodružství? To se o něj bojíte? Buďte ta první.