Avatar uživatele
jirka F

Můžou si někteří lidé za deprese sami?

Dany to tady nějak naznačovala.

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Filip84 před 296 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Filip84

V 99% případů si za ně mohou sami.

Nebo jinak: za samotným vznikem deprese stojí biologicko-genetické sklony k depresím. Ty buďto jedinec má, nebo nemá. I když je má, nikdy depresí trpět nemusí, ale když je nemá, depresí trpět nemůže. S největší pravděpodobností, samozřejmě je to poznatek současné ars medicinae, není to nábožný dogma.

Tohle pacient neovlivní, pacient neovlivní to, jestli má podmíněné sklony k depresím, nebo nemá. Pacient však ovlivní to, jestli se u něj deprese dostaví, či-li nic, a když se u něj deprese dostaví, jak se k nim postaví.

Za strmý růst epidemicity deprese může celkové nastavení evropské mentality: konformismus, hegemonie, život v módu oběti, etc. etc. etc.

Typický pacient s depresemi je člověk s úzkostně inhibovaným temperamentem, (více či méně) závislá osobnost, osobnost, která problémy konstruktivně neřeší, nechápe je jako výzvu a přirozenou součást života, leč se v nich šťourá, nimrá, hledá konformní řešení, aby ho to nic „nestálo“ (zde nemíněno nutně v materiálním slova smyslu). Očekává, že problémy samy zmizí, nebo neočekává, vlastně, nic, přímý a absolutní fatalismus.

Jenže ony se ty problémy, nebo i „problémy“, to je dokonale nepodstatné, podstatné je vnímání situace personalistické, hromadí a hromadí, až se jednoho nekrásnýho dne dostaví chorobný smutek – deprese. A nejen deprese, často to provází žaludeční neurosy, střevní potíže (většinou v podobě průjmu, leč může jít i o opak – zácpu), rozličné mykosy (mycosis interdigitalis, onychomycosis …), atp.

Jestliže takový pacient vyhledá lékařskou pomoc, je praktickým lékařem odeslán ke klinickému psychiatrovi. To samo o sobě je, často, pro takového pacienta traumatisující, poněvadž, přeci, „normální“ lidé k psychiatrovi nechodí, k psychiatrovi chodí jenom „blázni“. Na psychiatra se snaží udělat dojem (už jenom proto, protože je vychovaný, tak aby si soudruh nemyslel, že je ten „blázen“!), často mu lžou, neuvědomujíce si, že tím škodí jen a pouze sobě: psychiatr má na ně omezený čas, a když ho proserou, no tak jim nepomůže.

Ale i když řeknou psychiatrovi pravdu, jediné, co pro ně může udělat psychiatr je, že jim napíše prášky na hlavu, zde antidepresiva. A než zaberou anxiolytika. Teďka antidepresiva, to je vůbec „chuťovka“: v příbalové informaci je, že vedlejšími účinky antidepresiv mohou být deprese (sic!), pacientovi může narůst zvířecí srst, nebo se proměnit ve vlkodlaka (argumentum reductione ad absurdum!). Ale pacient to nečte, protože by ho to stresovalo a měl by odpovědnost – té on se nejvíc bojí!

Teďka až ta antidepresiva zaberou, což může trvat měsíc, ale také rok, protože mu ta antidepresiva způsobují deprese (nebo neklidné nohy, nebo žaludeční potíže, třeba mu je ani nezpůsobují, ale pacient s hlavou si, bohužel, přečetl leták, nebo mu někdo něco řekl, tak: způsobují!), tak by měl být ten pacient odeslán k psychologovi, no a ten by se měl pokusit mu otočit život o 360°.

No jo, no: měl. Za prvé, velmi často to psychiatři neudělají, protože jsou vychováni v duchu stalinské psychiatrie, podle které jsou všecky choroby pacientů s hlavou zapříčiněny biologickými vlivy, tak na co psychologa. Oni to, třeba, ani nevědí vědomě, ale tak nějak to mají zakódované od školy. Nebo proto, protože mezi psychiatrií a psychologií byla vždy jakási, pomyslná, rivalita. Nebo proto, protože když se o tom pacošovi zmínili, ten vyšiloval. Nebo z jiné příčiny, prostě: často k psychologovi nej­de.

No dobře, prosím, ale ta antidepresiva nic neřeší, to je řešení krátkodobé (relativně, na měsíce až rok, dva), a navíc s negativními důsledky pro celkový zdraví pacientovo.

A proto se pacient točí v začarovaným kruhu: je mu blbě, protože nemá prášky, pak je mu blbě, protože žere prášky. 🤷🏽‍♀️🤦🏽‍♀️ Žere prášky, které ho udržují v přijatelných mezích, ale nic, holisticky, kausálně, neřeší.

Přitom věc je prostá, jak slovo boží: dřív žádný takový píčoviny, jako antidepresiva nebyly. Na melancholii bylo: 1. pohyb na čerstvým povětří, 2. vejprask (to funguje, Rusové na to přišli, vyplavuje to endorfiny! No, ne Rusové, ti to znovu objevili, už Mezopotámci to věděli, protože bohyně Inanna bičovala svý následovníky až na pokraj extáze, a až už skoro „byli“, tak na její pokyn hromadně souložili) a 3. tělesný obcování, pravidelné, i sám se sebou, ale nejlépe s osobou / osobami (na pohlaví nezáleží: podle vkusu každýho soudruha!).

Není to jenom nějaká vyčtenina, já jsem jednou melancholii měl. Příčiny k tomu byly objektivní, ale ten smutek byl chorobný, což jsem sám poznal: prostě mne nic nebavilo, všecko bylo na hovno: svítilo slunko – na hovno!, chcalo – na hovno!, tohle je strom? Tohle není žádný strom, na hovno! Prostě všecko bylo na hovno, jenom včely byly na med.

No, když jsem s tím šel za praktickou lékařkou, tam jsme se shodli, že antidepresiva nechci, protože nechci, aby mi narostla zvířecí srst, nebo zčernala kůže, nebo tak něco. Tak jsem pil ráno a večer nálev z třezalky tečkované a hejbal se a hejbal. Herr Švec, vůbec mne to nebavilo, já jsem nadával i na to kolo, že kdyby nebylo, nemusím jet, i na tu cestu, že si vůbec dovolí existovat! Ale protože jsem věděl, tak jsem vydržel, i když mne to kurewsky nebavilo, no a výsledek se dostavil. Nevím už, kolik to trvalo, za tejden to nebylo, ale asi tak 6–8 tejdnů, odhadem.

No a pak jsem si uvědomil, co k tomu vedlo, překonal sám sebe, naučil se milovat Sovětský svaz, podpořil světovej mír a bylo po depresi. 🤷🏽‍♀️

A, sorry, když mohu já, může každej druhej. Já nemám ani tři oči, ani dvě hlavy, ani nemám koule nad kládou: v tomhle jsme všichni stejní, jenom stačí chtít! Vytáhnout si hlavu ze zadnice, přestat se omlouvat, vymlouvat, nekecat, ale makat! 👌😃

Takže: mohou si za to sami, lemry líný! 🤪😎

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
da ny

ANO,
z velké části (asi 80%) se o deprese člověk zaslouží sá. U dětí, prostřednictvím rodiny. Puintík.

• . Deprese jsou přitom jedním z nejčastějších důvodů neschopnosti pracovat (což někomu „vyhovuje“, dodávám).
„Jediný člověk, který může pacienta vytáhnout z této bezedné díry demotivace a negativity, je on sám. Rodinní příslušníci a lékař mohou jen ukazovat směr, dávat dobré rady a být pacientovi oporou. Zvítězit nad nemocí musí každý sám pro se
„Než se deprese začne slepě léčit, měli bychom si nejprve objasnit její příčiny.“
Zdroj:
https://deprese-pomoc.cz/co-pomaha-pri-depresich

Rizikových faktorů a příčin, může být celá řada. Pokud se nahromadí, je dílo dokonáno 😉
Je třeba pracovat na sobě, nebo s dítětem včas!
Nejčastější příčinu shledávám v nedostatečné RESILIENCI (tj. psychický proces zvládání nepříznivých podmínek. Vypovídá o vaší odolnosti navzdory osudu. Takže když se umíte zasmát sama sobě, posilujete si ji).
U DĚTÍ a mladistvých se na nedostatečné resilienci dítěte a stresu, podílí, především rodina. Rodiče a potažmo samy děti, které nejsou rodiči dostatečně vedeny a posilovány. Laskavou formou, bez přehnaných nároků a autoritativního jednání
Nebo nevhodný „maminkovský“ přístup. Uchránit dítě od všeho, chovat ho v bavlnce. Nic nevysvětlit, bez vhodných příkladů, právě v rodině.
Tzv. opičí láska.
Protože rodičů, kteří se dětem vhodně a se zájmem věnují, je málo (nikdo je to nenaučil), je už dětský kolektiv málo kohezní, nebo vůbec. Každá „individualita“ se dokáže vysmívat, zesměšňovat, napadat i šikanovat vrstevník a to už od MŠ. Ubližovat umí, něco snést, vydržet – to neumí.
Zdroj: https://www.id­nes.cz/jenpro­zeny/volny-cas/6-duvodu-proc-byste-si-ze-sebe-mela-delat-legraci.A170506_120­000_jpz-volny-cas_jph1#space-a
SVOU ROLI HRAJE TAKÉ CELKOVÝ ZDRAVOTNÍ STAV.
TEN má z velké části člověk sám ve svých rukou a RODIČE u dětí.
Psychika má vliv na fyzično a naopak.
Vhodná strava, pohyb, životní styl. Dostatek“paliva pro mozek“. Rozuměj, BEZ deficitů vitamínů a minerálů.
JE ZNÍMO A BYLA JSEM SVĚDKEM, že i těžší depresivní stavy, lze zlepšit i odstranit, jejich vhodným podáváním. To až tak, že psychiatr mohl postupně snižovat a i vyřadit psychofarmaka zcela.
ANO.
I DEPRESE je schopen si člověk zbytečně „vypěstovat a hýčkat“ sám Nebo prostřednictvím rodiny (nevhodných rodinných modelů).

Některé z možných příčin, dle výše uvedeného zdroje:
Tělesné příčiny
• Porucha mozkového metabolismu
• Nemoci (Parkinson, tumory, nedostatečná funkce štítné žlázy atd.)
• Hormonální poruchy
• Trvalé bolesti
• Chronické nemoci
• Závažné infekce (HIV)
Psychické příčiny
• Zážitky spojené se ztrátou (rozchod, smrt)
• Traumatické události (zneužití)
• Finanční nouze
• Konflikty v rodině
• Sociální izolace
• Stres a psychický tlak
Genetické příčiny
• Interakce genů s faktory z životního prostředí
• Zvýšený výskyt v rodině
• Zvýšené riziko dědičnosti
4. Mikronutriční terapie – přírodní a efektivní metoda
Pro pokrytí potřeby těchto důležitých živin je vhodné pravidelné užívání mikronutričního koncentrátu z přírodních zdrojů. Mikronutrienty jsou nezbytné pro všechny životně důležité funkce buněk a orgánů a hrají důležitou roli i při depresích.
Institut pro prevenci a moderní medicínu vitálních látek se již několik let zabývá pozitivním vlivem mikronutrientů na deprese
• Omega-3 mastné kyseliny
• L-karnitin.
• Vitaminy skupiny B: Vitamin B1, B6 B12 (už roky i v tabletách)
• Kyselina listová (B9)
Vitaminy C a D:
• Selen
• Železo
• Hořčík (spolu s Ca)
• Zinek
https://deprese-pomoc.cz/co-pomaha-pri-depresich
Já dodávám, že velmi často pomáhá i vitamín B3 (niacin). Tam už je vhodné o užívání/podáván něco vědět, nebo se poradit s odborníkem (nemusí být vždy lékař…).
DEFICITEM VITANÍNU B1 ttrpí“ řada lidí. Každý, kdo denně pije šálek čaje nebo kávy Měl by doplňovat (třeba 2× v roce), balení Thiaminu, RÁNO 1 tbl. u snídaně. V B komplexu a stravě, je v nedostatečném množství.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Bortolo

Pokud nemá člověk vůli a snahu své psychické problémy řešit, pak ano. Nejtěžší na tom je však uvědomit si kauzalitu svého onemocnění, protože se do toho vědomě/nevědomě dere proces odmítání reality, přiznání si, že na to člověk sám nestačí, nebo dokonce, že stav jeho mysli je vlastně normální. Lidé mají tendenci pak tento stav řešit medikací, což samo o sobě není dlouhodobým řešením.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Pepa25

Zrovna před chvílí jsem četl v Deníku N https://denik­n.cz/1299830/­uz-nikdy-nepovedete-normalni-zivot-rekli-mu-po-sesti-temnych-letech-v-lecebnach-ted-ma-byt-praci-a-maleho-syna/?ref=mwat kde píšou „40 až 70 % lidí trpících schizofrenií má zkušenosti s užíváním drog“ Za drogy si každý může sám: takže neberte děti drogy, budete mít schízu a skončí to s vámi špatně (pro pořádek: článek je člověku, který „to dal“, a špatně to s ním neskončilo, jak je spíš výjimka ("nikdo z mých tehdejších kumpánů už nežije.“)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
zjentek

Jaké deprese jsou míněny?

Žádné deprese neexistují. Deprese jsou jen domněnka. Protože celý vesmír je zde jen domněnka. Tak tvrdí i kolega Filip84. Takže? 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️
(Dej si Jirko kakao, problém vyřešen, harmonie obnovena.)

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek