Myslíte si, že by se i v životě občas hodila taková přechodová, přetlaková komora?

Pořád mám na mysli krátký dokumentární film, který jsem viděl ještě v Československé televizi před více než 40 lety. Ten člověk, potápěč, expedolog Jack Custeau natáčel v moři a při jedné scéně popisoval, co dělá potápěč. Musí se připravit na ponor v určité místnosti, kde se mu vyrovnává tlak a stejně tak musí v té místnosti chvíli zůstat, když se předtím potápěl do velké hloubky. Asi to není nic nového.
Ale napadlo mne, že by podobná místnost mohla být i v případě, že je člověk ve stresu, má toho dost a jakýkoliv podnět zvenčí ho dokáže vytočit. Taková možnost relaxace a odpočinku uvolní po stránce fyzické i duševní. Okolí, které je v pohodě si myslí, že i vy jste v pohodě. I když vy jste před explozí emocí. Možná by stačilo mít černou vlajku a mávat, jako že v moři se nesmí koupat a na vás se nesmí mluvit. A vysvětlovat situaci je zdlouhavé, pro vás nepříjemné a pro okolí stejně nezajímavé.
Samozřejmě je možné si pak situaci vysvětlit, omluvit se a ten druhý si třeba uvědomí, že měl počkat s dialogem a pod. Někomu ty škodlivé látky, které způsobují tento stav, zmizí během několika minut, ten druhý to drží a ještě za dlouhou dobu vám to dokáže připomenout. Snad někteří víte o čem píšu, protože jste to asi také zažili. Takže jak se na to díváte? A nemusíte jen souhlasit. Děkuji