Myslíte si, že trest má smysl, když si viník není vědom viny?

Těžko říct, jde čistě o subjektivní pohled.

Jsou jedinci, kteří vlastní vinou hážou na jiné. Pokaždé se najde třeba maličká příčina, že to způsobil někdo jiný. Když někdo vinu nepřizná, nemusí si odpouštět – zřejmě jejich zdůvodnění.

Ale co výčitky svědomí, morálka atd.? Plati všeho do času?. Mluvím o prokázané vině. Mnohdy sice tvrdí, že se řídí svým svědomím, ale podle toho, jak se mění situace.

Každý by se měl dovědět, co se mu klade za vinu, byť jde o vinu nechtěnou.. Přichází trest, třeba v podobě výchovných opatření, aby si dotyčný uvědomil, co způsobil, mohl třeba klidně spát, získat důvěru těch, které zradil, dokázat jim, že se mýlil atd.

Každý je svého štěstí strůjce, ale pomůže mu štěstí při pádu do propasti?

„Často vítězí myšlenky síly než síla myšlenky“ (Jan Sobotka)

Přesně stejné otázka mě napadla už před lety. Pes v noci pokadil schody a teprve ráno byl potrestán. Už tehdy jsem si říkal – vždyť už neví, za co to bylo.
Podle mě tedy ne, nemá to smysl. Bude mít za následek akorát pocit křivdy.

Pokud nechápe, za co je trestán, pak pravděpodobně nemůže být trestán, viz § 18 a § 19 trestního zákoníku:

§ 18 Omyl skutkový
Kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.

§ 19 Omyl právní
Kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat.

Jsou tam ještě další odstavce, takže pro víc informací viz zdroj.

Zdroj: http://zakony­.centrum.cz/tres­tni-zakonik/cast-1-hlava-2

Chtělo by to uvést příklad… jestli myslíš třeba sociopata který někomu ubližuje, a nechápe že je na tom něco špatného, nebo mentálně zaostalého, který znásilní svojí matku, ve snaze ji nějak vyjádřit svou lásku, protože to viděl v televize, a nebo dítě které udusí svého miminosourozence polštářem, protože má pocit že pak se mu budou rodiče více věnovat…