Tak určitě existují kurzy a stejně tak je ke všemu i literatura a další zdroje. A nejen pro oblast mluvení, ale i učení se cizích jazyků, naučit se hrát na hudební nástroje atd. Snad jen milování se zde neučí. Zaplatíš, něco se dozvíš, navíc, když zaplatíš do určité doby, tak máš úžasnou slevu. A neustále jsi informován a přesvědčován o tom, že mnoho z těch, kdo tento kurs absolvovali, se zázrakem změnili a jejich život se otočil o 180°. Měl jsem na toto téma knížku od Carnegieho, který určil jak měnit vztahy, abys lépe pracoval a také jak správně mluvit. Možná se jim podaří vychovat vynikajícího řečníka, ale podávají mu informace ředěné, nezahuštěné a čím více takového oslíka nutí, aby se otřásal a sypal zlaté mince, tím více ho přesvědčují, že si vybral dobře. Ale nikdo nikoho nenutí absolvovat nějaké kurzy. Klidně si můžeš stáhnout nahrávku řečníků a cvičit se podle nich.

Taky nemám zkušenost, ale myslím, že tyhle školy nenaučí skoro nic. Maximálně tak kdy udělat efektní pauzu a pronést větu, která vždycky zabere. Jako třeba: neptej se společnosti, co může pro tebe udělat, ale co můžeš pro společnosti udělat ty! Nebo America first! To použila řada prezidentů USA. Motorem dobrého řečníka je jeho přesvědčení, zápal pro věc, přirozená inteligence, znalost problému a vložit emoce. Leckdy i malinko intelektuálního vtipu. No a neměl by mít vadu řeči a neměl by šišlat.

Upravil/a: Kepler

Tyto kurzy jsou podle mne dobré > naučí přesně to, co slibují.

K tomu, aby člověk mohl o něčem (o čemkoliv) mluvit, je nutné porozumět konkrétním/u o­boru/ům,
musí toho dost umět. . Ovšem k tomu neslouží kurzy řečnictví, které mohou naučit „jen řemeslo“.

Domnívám se, že vyučují odborníci nejen jak správně vyslovovat hlásky , ale jak správně dýchat, zaměřují se na správnou rychlost mluvení, srozumitelnost.

Ale i zde platí, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Existuje výslovnost normální, běžná, nedbalá a patetická . při recitaci. Záleží na tom, kde kdo jak mluví.

Vždy si připomenu slova KLarla Čapka, který chválí českou řeeč.

„Řeč je sama duše a kultura národa. Její zvučnost a melodie dává svědectví o
poetických radostech kmene; její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení;její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa.“ .
http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:Z-jYAi3-jKMJ:www.tlumoceni-preklady.cz/dow­nload/7313/799­.pdf+&cd=1&hl=cs&ct=clnk­&gl=cz&client=fi­refox-b-d

Myslím si, že mnoho lidí tento dar nevyužívá správně.

Třeba mnozí herci prošili soukromými kursy rétoriky. Např. zúžená brněnská mluva nezní ve veřejných projevech hezky, jiní zase negativně hodnotí pražskou výslovnost.

Ale někteří herci nedbají na svou řeč, Např. Pavel Liška mluvit neumí, ale je stále žádaný. Nebo Jaromír Soukup, majitel Barrandova, není také vzorem dokonalého „řečníka“. Co někteří naši politici?

Zřejmě existuje i nějaký gen jako je „dar řeči“. Je důležité nejen to, co člověk říká, ale i jak to říká kde a dokonce i komu.

Upravil/a: annas