Nakolik je krása na subjektivním posudku každého z nás a nakolik je to společensky daná věc?

To první na 100%.

To druhé funguje jenom v malých společnostech, a i to ještě hodně blbě.

krása na subjektívnom posudku ja náš osobný pohľad na základe citu a skúseností
krása v spoločenskom pohľade je založená na dobovom pohľade spoločnosti.

Napríklad Věstonická Venuše, ktorá znázorňuje ženu v úctihodných hodnotách nadmernej tlstoty v oblasti sedacích svalov a veľkých pŕs predstavuje krásnu a mnohodetnú ženu v čase vzniku tejto sošky. [https://sk.wi­kipedia.org/wi­ki/V%C4%9Bsto­nick%C3%A1_ve­nu%C5%A1a]

1– Pohľad v historických časoch:
Tlstá žena so sedavým spôsobom života predstavovala spokojný život s nedostatočným pohybom a dostatok stravy.
2– Dnešný pohľad na propozície tejto ženy:
V dnešných časoch v predstava takéhoto tvaru (Vestonickej Venuše) u ženy vyvoláva pocit „žena s veľa deťmi, usedavá práca s nedostatkom pohybu, nenažranosť s nadmernou obľubou sladkých zákuskov“

Upravil/a: led

To se netroufám nijak hodnotit, protože i třeba takové sujektivní vnímání krásy a smyslu pro estetiku vychází se společnosti, kultury a kolektivního (ne)vědomí (kterého vychovalo, zformovalo, a nesutále má vliv na toho jedince – na jeho vědomí, podvědomí a nevědomí ---- kde to právě korunuje to kolektivní nevědomí).
A naopak právě i taková kolektivní, společenksá záležitost (mentalita, nevědomí) – je opět tvořena jednotlivci, takže se to skládá z nich a taky to ovliňují. Ale zpravidla je to přesahuje, protože celek je zde důležitější než dílčí části (natož ty nejmenší), navíc to operuje na mnohem složitějších úrovních, protože to není tovřeno jen současnými jednotlivci na daném místě, ale i prostředí nebo předky a vlastně všemu předcházejícímu (tedy i třeba předcházejícím prostředím) atd. Což je sebou neseno např. kulturně, , duchovně, ale i dědičně.

Jistě, dospělý člověk (i maldší) si myslí, že je to jeho vnímání, volby a jeho osobní preference. Což sice ano, ale už si neuvědomuje odkud to pramení a nevidí ten lví podíl kolektivní mentality a jisté psychologie národa (částečně dědičné i udržované), která na to měla vliv.
Něco považujeme za krásné, žádané nebo naopak odpudivé, jen proto, že v uričtém času a na určitém místě se to za takové považuje. Tj. proto je móda a ideál krásy proměnlivý a liší se napříč kulturami a dobami. Dá se říct, že něco je krásné objektivně, universálně. A jistě, může být… ale opět, záleží na míře v jakém ohledu. Proto si netroufám nic odhadovat v otázkách člověk vs společnost, Individuality vs kolektiv(ismus) a nature versus nurture.
Ale zkrátka ten člověk je takový nebo makový (ať už jsou jeho preference jakékoli) převážně protože společnost, která na něj měla jistý vliv. Velký vliv.

Vychází vnímání krásy jednotlivce z jeho vědomí? Ani ne, daleko větší roli hraje jeho (osobní) nevědomí. Ale ještě obří roli zde hraje kolektivní nevědomí (což je nejen kultura, ale společná psychologie a v jisté míře i biologie – instinkty atd. společnosti). A právě toto kolektivní nevědomí, utvořilo z velké části to jeho osobní podvědomí a hlavně nevědomí. Takže kdo si troufne porovnast vědomí jednotlivce VS kolektivní nevědomí.

Jistě, co se líbí jednomu se nemusí líbit dalšímu anebo většině ve společnosti (tedy společnosti obecně). Roli taky hrají generace (věk), prostředí, a faktory různého druhu.
Nutno taky podotknout, že i společenské preference, vnímání, apod. můžou a taky jsou subjektivní (samozřejmě ovšem ne ve smyslu osobní). Není zde nutně stálost ani objektivita.
Řídil-li bych se podle Junga, tak kolektivní nevědomí tvoří asi polovinu osobnosti člověka (tou druhou je pochopitelně jeho osobní nevědomí… i s tím, že bylo právě ovlivněno a tvořeno tím koletivním). Což je ovšem spíš jen takový odhad a odvážné shrnutí pro představu.
Krása je prostě komplexní pojem, který přesahuje i tyto dva rámce. Osobní a společeský.

Upravil/a: Disraeli