Navždy spolu…co si o tom myslíte?

Tak já jsem se ženil v roce 1965 a jsem ženatý dosud a stále s jednou ženou.
Vůbec mi to nepřijde. Samozřejmě že nějaké krize byly, ale šťastně jsme je překonali.
Od určitého věku nejde o krásu ale o spolehlivost a oporu a tu máme vzájemně obá.
Doplňuji:
Děkuji za palec. Ještě jsem chtěl dodat že mně bylo 19 let, byl jsem na vojně a ženit jsem se nemusel. Syn se nám narodil až v roce 1969. Ale to co jsem tenkrát hledal ( náhradu mateřské lásky) jsem našel a jsem své ženě velmi zavázán a děkuji ji.

Upravil/a: mosoj

První láska. Mladí lidé jsou nevyspělí na to, aby vztah dokázali udržet. Většinou jde jen o milostné poblouznění, které vyprchá přesně tak rychle, jak započalo. I když výjimky existují.

Další láska? Intenzívní cit, který se objeví, je třeba pro partnerský vztah neúnosný.

Nakonec tedy ve společném životě spočineme s někým, koho máme rádi, kdo je nám sympatický a s kým jsme schopni komunikovat. Klape nám, proto se rozhodneme jít s dotyčným k oltáři, někdy jde však spíše o porozumění a toleranci, i když třeba o mladistvou vášnivou lásku nejde.

Znám jedince, kteří stále hledají pravou lásku, jsou nestálí, 3 měsíce jim buší srdce a pak už si nemají co říct, jdou za další pravou láskou.

Ale u někoho láska na celý život přece existuje. Chce to jen neházet flintu do žita při prvních problémech. I když bych řekla, že spíš než o lásku na celý život, jde o lásku do smrti.

Jak píše annas, dnešní generace je nevyspělá, rozmazlená a pro trvalý vztah nepřizpůsobivá. Všechno je u nich na prvním místě o sexu a jiných radovánkách. A při nějakém větším problému jdou hned od sebe, protože ho neumí spolu řešit.
Mí rodiče se znají od 15ti let a spolu jsou už 52 let. Pro nynější generaci absolutně nepochopitelné.

já v ní doufám taky bych chtěla aby mi má láska vydržela navždy,zatím tomu vše nasvědčuje,tak snad se nám nepostaví do cesty žádná věc která by ten krásný cit a pouto přetrhla

BEAES-Samozřejmě,že existuje.My s mojí ženou takový život, žijeme už 43 let.
V mých devatenácti a manželčiných osumnácti letech,jsme se vzali.Bylo to v roce 1967.Od té doby jsme stále spolu v dobrém i zlém.
Neříkám,že to byla procházka růžovým sadem.Ale takový už život je.
V necelých dvaceti,jsme se museli sami postarat o bydlení a zařízení bytu a potom o výchovu tří dětí.Naši rodiče se svatbou nesouhlasili,takže-pomoc žádná.
Můžete mi věřit,že čím déle jsme spolu, tím je náš vztah,řekl bych pevnější a kvalitnější.
Chce to hodně moc tolerance,trpě­livosti,pocho­pení a bez lásky,bez té,by to opravdu nešlo.

Ale jo, existuje. Mí prarodiče jsou spolu 45 let. A když vidíte spolu, tak je jasný, že to mezi nima i po těch letech „jiskří“. :))

Věřím na ni. Mám muže a věřím, že spolu celý život budeme. Ale není to jistota, něco nás rozdělit může. Teď nemyslím, že by mě podvedl, nebo já jeho, ale co třeba taková dopravní nehoda? Všechno se může stát… Já ale na lásku na celý život věřím 😉

Dříve možná ano,ale dnes?Překvapuje mě,kdo všechno zde na lásku na celý život věří,to je tedy paradox.....

Zatím se mi nepoštěstilo, ale vidím kolem sebe, že vyjímky existují.

to máte tak: lidi si mohou vybrat, chtějí-li mládí strávit bezstarostně a chodit z jedné lásky do druhé a pak mít celý život manželství na rozpadnutí, nebo v mládí v milostných vztazích trpět jak zvíře a pak se na celý život šťastně oženit. Většina lidí volí první možnost, chtějí si mládí užít se vším všudy. Já ve svých šestadvaceti ještě neměl žádnou, a tak věřím, že až najdu tu, co celý život marně hledám, budu právě ten případ, který nikdy nikdo neviděl. (Ale četl jsem o nich – dojemný příběh ze sbírky R. Fulghuma „Opravdová láska“: vydrželi spolu 75 let…)

Na lásku na celý život věřím s mojím manželem jsem od 15 let mám známých kteří jsou spolu taky od 15 a ted slavili už pěkných 20 let

Nevěřila,ale začínám věřit.Jednou jsem se tu ptala,jestli manželství vydrží a mnozí mě přesvědčili,že to možné je.Letošní léto procházíme zkouškou a já zjišťuji,že manžela stále nebo možná znovu miluju,ikdyž jsem na to málam zapoměla.Třeba tu za 30 let budu odpovídat jako pan Rynek na moji otázku,kdo ví.....

ha ha – zrovna minulý týden moje babička s dědou oslavili spolu 50 let. A moji rodiče jsou spolu 20 let. A to od otcových 18 let. Takže je hlavní chtít – není v tom žádná vyspělost.

věřil jsem několik let – teď říkám že je to blbost

nicmene hezka myslenka 😁

Je to především o velké toleranci a umění odpouštět.A když se zvládne nedělat problém z něčeho,co vlastně vůbec problémem není,tak se to dá vydržet.

Také jsem přesvědčena,že to může být na celý život.

Kéž by…