Nechci pracovat…

Škoda, že jste to nezačal řešit dříve, pět let je dlouhá doba.
Zajděte si k ošetřující lékařce a nechte se znevu zneschopnit.
Současně si nechte vystavit doporučení k psychiatrovi.

Kdybyste situaci řešil dříve, mohl jste to možná zvládnout s psychologem.
Ale po pěti letech bude asi potřebná medikace a psycholog Vám léky předepsat nemůže. Možná byste mohl psychologa navštěvovat souběžně.

Počítejte s tím, že se stav nezlepší hned, bude to nějakou dobu trvat,
ale určitě to zvládnete.

Musíš to překonat, jiná možnost není. Osobně bych v takovémto případě navštívil odborníka.

Názory a rady si samozřejmě můžeš přečíst. V dnešní době tě ale nikdo k ničemu nutit nebude. Pokud s tím něco neuděláš, tak dopadneš tak jak si správně myslíš a z čeho máš také strach.

Je potrebné navštíviť odborníka psychológa.
Nehovoríte o konkrétnej práci, môže to byť niekoľko vplyvov:

• samotné pracovné prostredie – jeho fyzický a psychický vplyv (pracovný priestor, zloženie materiálu obklopujúceho pracovný priestor, optickofarebné a ergonomické rozloženie priestoru, kvalita vzduchu – niekedy sa v priestore nachádza látka či sfarbenie, ktoré aj keď väčšina ľudí nezaregistruje, môže mať vplyv na citlivejší organizmus)
• samotná povaha práce a spôsob jej vykonávania
• pracovný kolektív – nadriadení, kolegovia, podriadení
• vplyv práce na súkromie
• vplyv práce na zdravotný stav
• kvalita záujmu/nezáujmu o prácu
• sebavzdelávanie

Toto vie posúdiť naozaj len odborník. My vám tu môžme dať rôzne rady, prevažne na laickej úrovni, ale rozhodnúť za vás nemôžme.
Môj názor je:
ak sa prestanem cítiť schopná (pracovným výkonom, zdravotne, psychicky) vykonávať svoju prácu, idem od nej. To neznamená, vzdať sa pri prvej prekážke.

Doplňuji:
Rozdiel medzi profesiami psychiater a psychológ

Psychiater je odborník s lekárskym vzdelaním, spravidla študuje 6 rokov všeobecné lekárstvo, neskôr sa špecializuje v odbore psychiatria. Náplňou práce psychiatra je odborná lekárska pomoc ľuďom trpiacim všetkými formami psychických porúch (chorôb).

Psychológ je odborník, ktorý má humanistické vzdelanie, získané na filozofickej fakulte, ktoré trvá v priemere 5 rokov, po ukončení štúdia by mal byť vzdelaný v používaní psychodiagnos­tických metód (psychologických testov) a mať základné vedomosti a byť orientovaný v detskej (vývinovej), adolescentnej psychológii a psychológii dospelých, ma základné znalosti v rôznych psychoterapeu­tických smeroch. Ďalšie vzdelávanie psychológa po absolvovaní VŠ spravidla je psychoterapeutický výcvik, ktorý však absolvujú aj mnohí psychiatri.

V zásade sa dá povedať, že základný rozdiel medzi psychiatrom a psychológom je ten, že lekár-psychiater predpisuje (môže predpisovať) lieky, psychológ nie.

Upravil/a: led

Jednoznačně návštěva psychiatra! Kecy typu „musíš to překonat“ nepomůžou, deprese se nedá překonat. Vždy je nutná farmakologická intervence, i u klinicky nevýrazných forem. Návštěvou psychiatra (určitě ne psychologa!) můžeš jenom získat, do několika měsíců může být po problému.

Jestli si myslíš, že pracovat je ti tak zatěžko, že bys byl raději doma, navštiv psychiatra. Zkrátka nějakého zavolej podle místa tvého bydliště a řekni jen, že máš vážné psychické problémy a že bys potřeboval odbornou pomoc. Promysli, jestli bys raději ženu nebo muže. Psychiatr tě vyslechne a zřejmě předepíše léky, které by ti měly zvyšovat hladinu hormonů serotoninu a dopaminu, kterých je při depresích v mozku nedostatek. Psychiatr ti současně může vystavit neschopenku. Jako psychiatrický pacient můžeš dostat i neomezené vycházky.
Po půl roce marodění automaticky posílá žádost o invalidní důchod, který můžeš dostat po roce nepřetržitého marodění a po schválení Lékařskou posudkovou komisí, před kterou tě předvolají. Trpíš depresemi a zřejmě také anxiozní úzkostnou panickou poruchou a také sociální fobií.
Na případné neschopence si můžeš v klidu doma promyslet, co dál, co bys chtěl a zvládl pracovně dělat. Uvědom si, že invalidní důchod je sice bezpracný zdroj příjmu, ale není nijak finančně závratný a nelze při jeho pobírání být zaměstnán, protože tím pádem ti ho zase seberou. Máš odpracováno málo let, ID bys měl poměrně nízký.
Doporučuji ti, abys psychiatra poprosil o doporučení na nějakého dobrého psychologa, který ti pomůže rozebírat tvé psychické bloky, což ty potřebuješ, mluvit o svých problémech s nějakým odborníkem, abys na tom nebyl psychicky stále hůř a hůř a neuzavřel se doma před světem úplně. Je náročné s takovouto duševní poruchou žít sám, je obtížně si třeba hledat partnerku pro budoucí život a ty se snad chceš uzdravit a ne do konce života živořit na invalidním důchodu doma a sám. Léky ti mohou částečně pomoci, ale tvé psychické problémy za tebe nevyřeší, to musíš při psychoterapii jen ty sám.
Psychiatra ani psychologa se neboj, nesní tě a neublíží ti, jsou zvyklí na psychicky postižené lidi a jsou tu od toho, aby se jim snažili pomoci.

Tento stav sám nevyřešíte. Navštivte co nejdříve psychiatra. Mohlo by se to ještě zhoršovat.

musíš věřit hlavně sobě, na ty okolo se vyprdni, co oni si myslej. Oni zvysoka prděj na tebe a tak to ber. Tahle společnost je nastavena tak, že už tam nezbylo mnoho prostoru pro hlubší rozbor člověka, nežli je jeho odměna a za co by ji měl dostat ,( ..z toho tě dostane síla tvé osoby, pokud zaměříš fokus na sebe a na to okolí se opravdu vyprdneš. Jsi sice citlivý a to jde ruku v ruce s vjemy, ale lidi kolem opravdu neber vážně, ale to by tě mohlo taky zahubit. Když toto nedokážeš, zajde to tak daleko, že svůj život nebudeš žít pro sebe, ale pro druhé. Tak jako nedozrálá ženská, která se projede pohledem před každým sklem, kolem kterého projde a skrze té sebe-kontroly už nemá čas na vlastní život. To byl příklad, možná ti to napoví. No jediné, co dělej, tak se kolem sebe usmívej, to je ošálí a dají ti pokoj. S prominutím se vys.r na city těch, kdo čekají tvůj příchod či tvůj telefonát :o

Někdo má práci a nechce pracovat, jiný chce pracovat a nemůže o práci zavadit. Nepíšeš, jakou děláš práci, jak je důležitá, v čem spočívá. Jsi v práci už nějaku dobu, tak jsi zkušený mazák a nemělo by tě nic překvapit. Práce by měla být stereotyp. Možná ti to vadí, tak zkus udělat nějakou změnu. Promluv si o tom, co by se mohlo změnit v práci, nebo co bys mohl změnit Ty. Práce může člověka poznamenat i negativně. Stres, termíny, vztahy na pracovišti, prostředí , uzavřenost protor – klaustrofobie, barvy, stále stejné věci v dosahu zorného úhlu. Možnost vhodného odpočinku. Možná jsi přepracován, velká zodpovědnost, strach z neúspěchu. Když děláš duševní práci a pak odpoledne kino, četba , dlouho PC a televize – není ideální. Stejně jako fyzická práce a sportovní trénink. Nejsou to dobré kombinace. Nepíšeš co děláš, tak jsem napsal obě varianty.
Počítej s variantou, že si budeš hledat jinou práci. Zatím práci máš, to je dobře.
Děláš něco rád? Baví Tě něco? Co Tě baví a proč Tě to baví? Na co přitom myslíš a jak se cítíš? A teď si představ, že jsi v práci a polož si stejné otázky? Baví Tě něco více, nebo méně? Jak by sis představoval, aby měla vypadat Tvá práce, abys neměl problémy. Bojíš se telefonu? A čeho se nebojíš? Polož si stejné otázky a zjistíš, co může být příčinou. Pozvi si přítelkyni, přítele a zkus to s ním probrat. Můžeš samozřejmě se tady svěřovat, ale do duše Ti nikdo nevidí a nezná danou situaci.
Bylo Ti do breku? Nebraň se tomu, až budeš sám , tak se odreaguj. Buď do boxovacího pytle, nebo doma do polštáře. Možná máš na někoho v práci vztek, strach, nenávidíš ho, ale nemůžeš mu nic udělat, tak třeba pomáhá jeho fotka, to které boucháš, pícháš atd. Tím ten vztek vymizí. Možná jsi měl jiné představy, že blíže poznáš kolegy z práce atd. Pořádáte někdy společné akce? A jak se tam cítíš? Když dobře, je problém v práci? Když špatně, může být na vině některý kolega. Možná s nějakým kolegou soupeříš, kdo bude lepší a podvědomě se cítíš, že na něho nemáš. Snažím se přijít na to, co Ti v práci nevonělo. Všude jsou nějaká pozitiva. I v té práci. Hledej je v práci i u sebe. Máš z něčeho radost? Co je to? Dokázal jsi něco? Jsi na něco pyšný? Kdyby jsi byl jistý, že nemůžeš neuspět, do čeho by ses pustil, co bys dělal? Máš problém, buď rád, protože musíš něco dělat. Problém vzniká, když něco nefunguje tak, jak si přejeme. Co jsi ochoten udělat, aby bylo všechno OK? Proč pracuješ tam, kde ti to nevoní a nehledáš něco jiného? Je chyba v práci, nebo v Tobě? Můžeš navštívit i odborníka, jak Ti radí jiní.
Pět let je dlouhodobý problém. Nemoc pronikne za pět let hodně daleko, když se nebudeš starat o auto, dům, tak to můžeš taky odepsat. Nečekej, že se Ti hned povede dobře. Když padáš a zastavíš se, chvíli Ti bude trvat, než se zase dostaneš tam, odkud jsi začal padat. Držím palce.

V mládí jsem měl podobný problém, po vyučení jsem chodil do fabriky a opravdu s velikou nechutí. Když už jsem tam byl, tak to tak hrozný nebylo.
Vyřešil jsem to tenkrát tak, že jsem šel dělat sám na sebe to, co mne bavilo.

Ty jsi to ale asi už nechal zajít hodně daleko, vyhledej pomoc odborníka, jak Ti radí ostatní.

co na to říct.? nejlepším lékem na strach je strach sám. strach o jiného člověka. bohužel se stejně jako jiné léky musí pravidelně užívat. u pohádek normálně pláču a děti to náramně baví

Překonej tu nechuť někam jít a nevzdávej se.
Také si myslím, že je to na to, zajít k nějakému odborníkovi – možná spíš psychiatr, než psycholog. Předpokládám, že Tvůj praktik by Tě měl poslat ke správnému člověku. (moje laická představa je, že psychiatr by Ti měl pomoci překonat to nejhorší i s pomocí léků a pak psycholog Ti pomůže urovnat Tvůj život, abyses dále obešel pokud možno bez léků)
Už to, že to sem píšeš je plus a myslím, že když to dotáhneš a budeš svůj problém řešit, máš velkou šanci, že se z toho dostaneš.
Držím palce. A řeš to ihned.

Takových lidí s problémy, co popisujete není málo. Myslím, že máte sociální fobii nebo vyhýbavou poruchu. Zajděte si s tím k psychiatrovi.
http://social­nifobie.info

Tohle není o práci, problém je určitě hlubší, podle toho, co píšete. Určitě to chce nějakou pomoc, odbornou, terapeutickou. Doporučuji třeba začít s nějakou knihou (mj. Heinz-Peter Röhr). K dispozici je i online psychologická poradna: http://poradna­.zena.centrum­.cz/rubrika/psycho­logicka-poradna/, ale asi by to chtělo osobní přístup a setkání naživo. Neřešte práci, řešte sebe, najděte si pomoc. Držím pěsti, bude líp!

Ukaž mi na lidi, kteří pracujou rádi a s chutí 🙂 Práce je bohužel nezbytná, i když se zdá že postrádá třeba smysl. Podle mě má spoustu lidí problém se vyrovnat s myšlenkou toho, že v práci musí být určitý čas a zbyde jim jen málo času pro jiné aktivity. Musíš se k tomu postavit čelem a hlavně jako chlap. Telefonát je docela jednoduchá forma komunikace. Jelikož druhý nevidí tvé reakce a můžeš říkat co chceš. Otázka je jestli se bojít telefonátu jako samotného nebo se bojíš řešit problém, s kterým budou volat?

Možná by pomohlo změnit zaměstnání nebo sebrat koule 🙂

To je spousta toho, proč se ti pracovat nechce.
Bylo zbytečné to takto rozepisovat. Nechceš pracovat, tak nepracuj! Máš-li komu viset na krku a z čeho žít, tak je to věc toho, kdo tě bude živit. Pokud to nemáš na koho hodit, tak bezdomovců je dost a jeden se mezi nimi ještě určitě ztratí.
Dnes už ti nehrozí, že když přestaneš chodit do práce, že tě někdo zavře za příživnictví.
Kdybys byl můj vnuk, tak bych tě popadla za límec, dostal bys pár pohlavků a už dávno bys seděl u psychiatra. Žádný obvodní lékař nebo psycholog, ale skutečný cvokař je dnes tím, kdo ti může pomoct.
Jenom se nelituj, do tohodle svrabu ses dostal sám. Sám jsi uhýbal před skutečností, že musíš denně překonávat nějaké překážky. A to si myslíš, že celý ten detetimilionový národ dělá jenom to, co se mu líbí a co chce?
Jsi mladý na to, abys měl za sebou nějaké hodně špatné zkušenosti, Tobě se prostě jenom nechce, a tuto nechuť sis rozhýčkal do obludné podoby, kdy v ní vidíš nemoc.
Takové pohádky už sem nepiš. Pokud se sebou chceš něco dělat, tak běž se sebou dělat pořádek tam, kde ti mohou pomoci. Myslím si, že spíš než politovat, potřebuješ důkladně vynadat.
Tobě se vlastně kromě opisování svých pocitů nic nechce. Proč myslíš, že se má uživatelům Odpovědí.cz chtít reagovat na takové nesmysly? Ti většinou pracují (nebo jsou na důchodě) nebo chodí do školy. Taky musí a nikdo se jich neptá. Proč by ti mělo být líp? Protože svoji lenost nám tady předhodíš a budeš čekat, jak tě budeme litovat a vymýšlet, jak hýčkat tvoji nezodpovědnost za sebe samého? To ses spletl.
Nejlepší pomoc, jaké se můžeš dočkat, je ta, že se konečně vzpamatuješ. Přestaň psát do práce esemesky. Každý normální nadřízený na ně reagovat nebude. Padej k doktorovi, ať ti napíše žádanku k psychiatrovi a rovnou tam zajdi. Přestaň si hrát na chudáčka. To rozhodně nejsi.
Věřím tomu, že po mé odpovědi ti líp nebude, ale snad tě nakopne k tomu, aby sis uvědomil, co sám sobě vlastně děláš.

Neuvědomuješ si, že pokud do rachoty nepůjdeš, vyhodí tě a nedostaneš od nikoho nic. Musíš jít za odborníkem, pokud je to opravdu odborník, bude s tebou pracovat i bez prášků, které by tě jen utlumily a totálně zblbly. Jsou návykové a pokud si na ně zvykneš, tak ámen s tebou, to už se z místa nehneš a na důchod je to stejně málo.