Nejsou někteří psychologové (a podobní) ve velké výhodě vůči ostatním lidem?

Psychologové, psychiatři, (mentalisti aj. ti, kteří se dokonale vyznají v lidské psychice/mentalitě – vědomí, podvědomí, nevědomí,…) jsou v obrovské výhodě, když dokáží lidem ”číst” myšlenky, ne? Podle gest, očí, chování a typických vzorců, mluvy, tónu hlasu, mimiky, pohybů a plno dalších věcí (detailů, ze kterých jim vysvitá celkový obraz a pravda) dokáží poznat, co si lidé myslí, jestli lžou, i jestli mají tajemství, dokonce i jaká. Taky dokážou říct, proč dělají, co dělají, jací jsou, čeho jsou schopni, co umí, co je baví atd. aniž by jim to ostatní sami řekli. To se může hodit samozřejmě v práci (třeba u psychologa, na psychiatrii a jinde), ale v běžném životě je to vůči ostatním lidem trochu nefér, ne. Protože ti, kteří se skutečně velmi dobře vyznají v psychologii člověka, toho o vás mohou říct spoustu, o čem buď ani sami nevíte, nebo říct nechcete, dokáží poznat jestli lžete a proč. V normálním životě to může být skutečná nevýhoda pro běžné lidi a ještě víc pro ty, kteří ti „psychologové“ znají osobně, protože v nich dokáží „číst“ ještě líp.
Navíc, protože se takoví odborníci vyznají v lidském chování a jeho příčinách, tak dokáží i snadno manipulovat s ostatními, když si to přejí (i kdyby si to nepřáli), protože vědí, jak a kam hovor nasměrovat, aby dotyčný řekl (nebo i udělal !), co chtějí. Můžete říct, že psychologové (a podobní) by měli být čestní lidé a nedělat to, a jo, samozřejmě můžou být a asi i jsou, ale když si vezmete, že už ty vědomosti mají, tak není možné jich nevyužívat v běžném rozhovoru/kontaktu s ostatními. Protože to je něco, co nejde potlačit nebo, co by šlo ignorovat. To že umí číst v lidech už je jejich součástí, protože se to naučili. A tak, když „čtou“ a dokonale poznávají člověka v běžném rozhovoru, tak ho můžou nasměrovat tam, kam chtějí, bez toho aniž by to ovlivnili. To platí třeba i pro jejich vztahy vůči partnerovi, dětem, blízkým přátelům a jiným.
A nemyslím tím žádné psychologické fígle, ale když si vezmete, že smyslem konverzace nebo nějakého kontaktu je někam dojít, dohodnout se nebo někoho přesvědčit, tak takoví lidé, kteří dokáží číst v ostatních, jsou v obrovské výhodě a dokáží s ostatními jakoby manipulovat (i když ne v tom smyslu jako třeba u sociopatů – aby ostatní využili a dosáhli svého často pomocí lhaní. Ze strany psychologů je to spíš taková „upřímná“ manipulace, protože dokáží ostatní nasměrovat bez lhaní – jen tím, že je dobře znají). Dokáží správně reagovat podle reakcí ostatních, dokonce ty reakce můžou i předvídat, vědí, co je způsobuje, jak jim zamezit nebo jak je vyvolat.