Někdo píše s hrubkama.. a když ho opravím, řekne mi, že je DISLEKTIK.. to se opravdu nedokáží naučit, kde se píše Y a I?

Pojem dyslexie zná každý, a tak je jednodušší to schovat pod jedno známé slovíčko, než to někomu složitě vysvětlovat. Ono těch „poruch“ je totiž většinou najednou hned víc a stejně jako je hudební hluch, tak to samé najdete i u češtiny (viz Sůwa). A i když tito lidé znají perfektně pravidla, rozdíly (který vy cítíte) nerozeznávají. Nic to ale nemění na tom, že většina lidí je jen líná se pravopis naučit.

Ono je to totiž dnes „mega“ moderní schovávat svou neschopnost za nějakou poruchu. Dřív se vždycky říkalo: Ten je blbej na češtinu, ten je blbej na matiku a ještě k tomu drzej hajzl – dnes je to hyperaktivní dyslektik (dysgrafik) nebo dysnumerik. Rodiče nechtějí mít blbé děti s nálepkou nezvladatelného zmetka, ale porucha – tu musí nebohý učitel tolerovat, i když žák nebude umět nic, snaha jde mimo něj a leze při hodinách třeba po zdi (pokud na ně vůbec chodí)…
Špatná gramatika, výrazné hrubky – to nemá s poruchou nic společného (ať se tomu říká jak chce) – je to o inteligenci a také o tom, zde se jedná o to, že zkrátka neumí pracovat s vyjmenovanými slovy atd. Psát úplně bez ladu a skladu, to už by byla opravdu velmi těžká „dysleksie“, ale já si nemůžu pomoci, pro mě je to stále Burák.

Třeba se někteří stydí za to,že píší s hrubkami a schováváním se za dislektika si pouze dělají alibi,aby se necítili blbě.Osobně si teď taky nejsem jistá,s jakým i\y se píše dislektik.
Např. zrovna včera jsem četla jednu zprávu s tolika chybami,že jsem se nestačila divit.Ale nejde o chyby,taky je občas udělám,ale v tom textu byly chyby hlavně ve slovech,kde by je člověk opravdu nehledal-----nemyslíž,máž my něco poslat------
Akorát si nemyslím,že v populaci je tolik dislektiků.

Obecně to posoudit nemohu, ale brácha byl dyslektik a nepomoho ani, že hodně četl. Klidně napsal „miš“ a tu chybu prostě neviděl. Stačil bohužel z tohoto světa odejít dřív, než mohl používat PC s kontrolou pravopisu ☹.

Je ľahšie schovať sa za chorobu, než priznať nevedomosť.
PS.
Ja som sa dostala do opačného postavenia, zlostila som sa u priateľovej rodiny na deti pre nevedomosť, až kým som pri spoločnom učení nezistila že sú dyslektici. Takže sme zmenili spôsob učenia a už to išlo. Hlavné je, nevyhovárať sa, ale priznať si!

není to dyslektik, ale dysortografik:-)

docela nesohlasim s Damianou, ja se snazim psat, ale musim skoro kazde slovo kontrolovat, protoze mam sprehazene pismenka. Vzdycky me to dost trapilo a hlavne moje pismo mam ho jak negramot, nerada pisu neco na uradech to jsem pak cela ruda. Nerikam ze mi cestina jde, delam casto chyby, jak rikas kazdy je na neco… ale ja vim ze dkyz pisu tak mam problem kde jake pismeno patri a nevim proc by nejaka dysfunkce mela byt zasterka pro hloupost nebo nesoustredenost, verim ze toho hodne lidi vyuziva, ale nekdo se opravdu snazi a veda je veda, nejsme ve stredoveku a proto verim ze nejake ty dysfunkce jsou..:-)