Nevíte, kdy a kde se „zrodila“ sodová voda? Prodává se ještě?

V 1771 chemii švédštiny profesor Torbern Bergman samostatně vymyslel si podobný spor dělat sodovou vodu. Skromný přesto nemocný, on pokusil se množit přirozeně-šumivé jarní vody myslely v té době být prospěšný zdraví.
Dnes, sodová voda je vyrobena pomíjivým natlakovaným oxidem uhličitým přes vodu. Tlak zvětší rozpustnost a dovolí více oxidu uhličitého rozpustit se než by byl možný pod standardem atmosferický tlak. Když láhev je otevřena, tlak je propuštěn, dovolit plynu se dostat z řešení, tak tvořit bubliny charakteristiky.
Ano prodává se i 2l balení a i výrobníky pro domácí výrobu.

Zdroj: http://sodova-voda.navajo.cz/

Sodová voda neboli sodovka, sifon či „sycená“ nebo „perlivá“ voda je pitná voda uměle nasycená oxidem uhličitým.
Sodová voda vznikla v druhé polovině 18. století a její vynález je připisován dvěma autorům, kteří ji vynalezli nezávisle na sobě. V roce 1771 to byl švédský chemik Torber Bergman, kterému se podařilo smísit vodu s plynným oxidem uhličitým, získávaným při reakci sodíku s kyselinou – proto název „sodová“, přestože již nemá se sodou ani se sodíkem nic společného. V roce 1772 to byl anglický sládek Joseph Priestly, který jímal oxid uhličitý vznikající při kvašení piva a poté ho míchal s vodou.
Dnes je sodová voda základem při výrobě všech druhů limonád, od roku 1888 je takto sycená Coca-Cola.
Vyrábí se mísením – sycením vody oxidem uhličitým. Pro domácí použití je známá tzv. sifonová láhev nebo větší výrobníky sodové vody – sodobary. V sodobarech je umístěn tzv. saturátor (karbonátor) naplněný stlačeným oxidem uhličitým do kterého se rozstřikuje voda. Ze saturátoru je pak odváděna hotová sodová voda přímo k výčepnímu kohoutu. Sodobar pro profesionální účely bývá vybaven chlazením a přimícháváním ochucovadel pro přípravu limonád. Nejnověji je v USA experimentálně provozovaný automat Coca-Cola až s desítkami přísad, navíc navzájem prakticky libovolně kombinovatelných.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/So­dovka

Ve starém katalogu jsem našel obrázek.Předchůdce sifonové lahve. Do kovového spodku lahve se dala kyselina citronová a jedlá soda .Prosakující voda přez keramickou destičku aktivovala chemickou náplň.Vyvíjející plyn procházel keramickou destičkou na dně lahve a pronikal do vody.Tlak plynu ve výrobníku zastavil vnikání vody a další vývin plynu.

Osvěžující ochucené nápoje z vody a citrusů si připravovali už staří Egypťané. V Evropě se první limonády objevily v 17. století, první zmínka prý pochází z Paříže z roku 1640. Znalci sice tvrdí, že Italové nápoj zvaný „lemonate“ znali mnohem dřív, ale Francouzi byli lepší obchodníci. V roce 1676 získala Společnost pařížských limonádníků na výrobu toho božského nápoje monopol.
Limonádu dělali z pramenité vody a citronové šťávy. A aby se zákazníkům z přílišné kyselosti nekřivila pusa, sladili ji medem. Hmmm…
A pak si doktor Priestley jednou v pivovaru odložil mísu vody nad kvasící pivní sud. Výpary z kvašení, o kterých se říkalo, že jsou schopné zabít myši, výpary, kterým se říkalo s prominutím smrdutý vzduch, měly na vodu podivuhodný vliv. Dodaly jí pozoruhodnou svěžest.
Priestley našel způsob, jak tímto „smrdutým vzduchem“ neboli oxidem uhličitým sytit vodu a tu pak nabízel přátelům jako osvěžující drink. Tak se v roce 1767 zrodila sodovka, která se prodává dodnes.

Zdroj: http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/1095927644-kalendarium/208572235­300030/