Od kdy a čím se muži v minulosti holili?

Přesto se muži holí již tisíce let. Dokladem jsou archeologické vykopávky a nálezy bradýřských nástrojů. Prvními „břitvami“ byly štěpiny z vulkanického skla, z pazourku nebo obsidiánu, jejichž ostrými hranami se vousy drásaly. Skutečná břitva se používala již v době bronzové. Byla odlévána do hliněné formy, určené většinou k odlití jediného kusu. Formy na vícenásobné lití vyráběli naši prapředci z pískovce. Břitvy bývaly jednobřité, ve tvaru půlměsíce, proto se jim říká lunuly. Dvoubřité lunuly měly tvar neuzavřeného kruhu, nebo byly ploché a tvarem se již poněkud přibližovaly novodobým břitvám a nožům. Brousily se často a pečlivě na kamenných brouscích. Objev železa a později oceli dal vzniknout nejen ostrým nožům, dýkám a mečům, ale i bradýřským nožíkům – předchůdcům dnešní břitvy.

V antickém Řecku nosili ctihodní muži dlouhé vlasy a vousy, které seřezávali do špičky. Mladíci nosili buďto krátké účesy, nebo si dlouhé vlasy zkadeřovali, jak dokazují nálezy ze 6. století př. n. l., a svazovali je úzkou stužkou. Otroci však museli mít vlasy seříznuté nakrátko. Holení se v Řecku rozšířilo až v době Alexandra Velikého, kdy byly v módě nejen holé tváře, ale i upravované bradky, oholené ruce a nohy a ostříhané nehty.

Od Řeků převzali zvyk holení Římané a vbrzku se holá brada stala natolik módní, že přibývalo lazebníků, kteří denně holili tváře svých zákazníků ostrým nožíkem. Tento nožík míval zprvu tvar srpu – půlměsíce, s ostřím uvnitř, později se nůž tohoto tvaru používal pouze při holení chlupů na rukou a nohou. K holení brady sloužil rovný nůž. Později, za vlády císaře Hadriána (117–138), který byl vousatý, se mezi Římany opět rozšířila móda krátkých, dokulata sestřižených plnovousů

Zdroj: http://oko.yin­.cz/36/ucesy-a-vousy-muzu/

Snad jen doplním-
Vous na bradě byl výsadou vládců, králů a faraonů. Egypťané měli většinou od přirozenosti hladkou bradu. Vousatá tvář pro ně byla znakem barbarství. Proto si případné chloupky na tvářích trhali.
Roku 1820 byla vynalezena dnešní ocelová úzká břitva se žlábkem, jejíž tvar čepele umožňoval dosáhnout velice jemného o ostrého holicího ostří. Holení přestalo být utrpením, mnoho pořezaných mužů však zřejmě inspirovalo Američana sira Kinga C. Gillettiho, aby roku 1896 nabídl veřejnosti holicí žiletku bezpečně uzavřenou do jednoduchého strojku. Konstrukce holicího strojku se postupně vyvíjela až po dnešní podobu s více břity za sebou, z nichž jeden tvář předholí a další jemně začistí. Velkým pokrokem byly také elektrické holicí strojky frézového (rotačního) a krátce po nich i planžetového ty­pu.

Zdroj: http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:Qu_1kO41uz0J:­oko.yin.cz/36/u­cesy-a-vousy-muzu/+Holen%C3%AD+v+­r%C5%AFzn%C3%BDch+d­ob%C3%A1ch&cd=6&hl=cs&ct­=clnk&gl=cz

V antice bylo holení poviné u válečníků, protože za vousy se při osobní rvačce celkem dobře tahalo.