Pánové, byli by jste ochotni si při svatbě vzít společné příjmení to manželčino?

beze všeho… „něco“, co by mě k tomu dokopalo? To „něco“ by bylo jednoduše její přání – přece nebudem dělat něco, co by jí bylo proti vůli.
Zažil jsem poměrně dost žen, jejichž nové příjmení bylo k jejich křestnímu jménu jak pěst na voko. Takže než toto způsobit své manželce, to se radši sám přejmenovat.
Doplňuji:
Pájo: ono to postavení muže zas tak „léta prověřené“ není. Před ním tady byl matriarchát – ten byl taky „léta prověřený“, a pak najednou konec. Za několik let zas může být všechno jinak.

Upravil/a: quentos

Odpoveď byla označena jako užitečná

ne rozhodně bych se nechtěl jmenovat po svoji manželce (zatím žádnou nemám :D)

Ale ano.. předpokládám, že muži s „neatraktivními“ příjmeními to provádějí – pokud mají za co. Třeba Vocásek vyměnit za Pica by možná moc smysl nemělo ))
P.S.: příjmení jsem si nevymyslel – viz Kde jsme.
Osobně jsem nic takového ale nepotřeboval.

Znám případ, ,kdy muž přijal příjmení své snoubenky, jenže ta ho měla po svém prvním manželovi. Pravda, bylo ze všech možností nejhezčí a snad to nikomu nevadilo. Stejně se po svatbě přestěhovali do míst, kde je nikdo neznal.

Taky jsem si vzal jméno po své manželce, která ho měla z prvního manželství. Důvod – syn kterého jsem vyženil a taky jsem měl komplikované příjmení – teď to je O.K.
Doplňuji:
Pro Pájo, Banan93 a jiné : Jak se asi cítí otec, který má více dcer, ale žádného syna? Taky asi nezůstane jeho jméno pro další generace. Ten by to asi i uvítal, nebo ne?

Upravil/a: Elk

Já mám dva kamarády, kteří si vzali manželčino jméno. V prvním případě měla manželka pěkné a vzácné příjmění, které by jinak zaniklo a v druhém případě ženich měl ne moc pěkné přijmwní, takže se ho rád zbavil. Oba dva jsou s tím v pohodě a obač na toto téma vtipkují.

Znám několik případů, kdy si muž vzal příjmení své nastávající. V jednom případě (ještě za komunstů) se muž „živil“ jako umělec, jeho příjmení nebylo zrovna libuzvučné a sňatkem vyženil z jeho pohledu lépe znějící příjmení. Druhý případ je z nedávné doby, kdy si jeden muž bral těhotnou ženu s jedním dítětem, které také měla za svobodna (dítě mělo jméno matky) a tím, že si nový manžel zal příjmení své ženy, rázem se celá rodina jmenovala stejně ačkoliv on nebyl otcem ani jednoho dítěte. Prostě důvody mohou být různé k tomu aby manžel přijal příjmení své manželky. Trvat striktně na tom, že žena se musí jmenovat po manželovi je dávno překonaný konzervatismus. Ostatně, kde je dáno, že se manželé musí jmenovat stejně? Mohou si ponechat každý své dosavadní příjmení, pouze musí ohlásit jaké příjmení ponesou jejich budoucí děti. Já sama když jsem uzavírala sňatek jako rozvedená žena se dvěmi dětmi, ponechala jsem si i po sňatku svoje (tedy bývalého manžela a otce dětí) příjmení abych se nejmenovala jinak než děti. V OP jsem měla uvedeného manžela plným ménem a poznámku, že si každý ponechal po sňatku své bývalé příjmení. To už je dvacet pět let, nikomu to nepřišlo divné a dnes se s tím „nadělá“ ještě mně. Ostatně, copak na tom záleží?

Při svatbě jsem to neudělal, nebyl ani důvod. Znovu se zřejmě už ženit nebudu, takže těžko říct. Ale myslím, že pokud by to bylo přání, popřípadě jiné důvody, tak bych s tím asi neměl závažný problém.

Ve svém okolí mám několik manž.párů, kde manžel přijal příjmení po manželce.
Myslím, že to je o dohodě. Důvody mohou být různé.

Moje babička když se vdávala-a že to je víc jak 50 let-tak její manžel taky přijal její příjmení,jednoduše proto,že nechtěla být Hrňová.Nevím,jak to bylo\nebylo tenkrát složité,ale snad je to vždy o tom,jak se lidi domluví.Můj přítel taky převzal příjmení po manželce,když se brali,a je fakt,že jeho původní příjmení se mu asi trochu nelíbílo,i když v ženské verzi zní lépe než v mužské.Kdybychom se dnes chtěli brát,taky by mu nevadilo vzít si moje příjmení.

Sakra, vzpamatujte se! Vzpomeňte na své otce a dědy!
To je v pytli, k čemu tady svorně přitakáváte(?!).

Za mě tedy ne (a nemá to nic společného s mužským egem).
Nevím, co by se muselo stát, abych se vzdal svého příjmení.
Ňoumové! ;) co Vám dávají do jídla.
Roky prověřené postavení muže ve společnosti posíláte den za dnem do kopru!

Doplňuji:
Je potřeba se lépe dívat a vidět to v hlubší souvislosti. Pokud jsou, Sůwo, chlapi ve Tvém okolí bačkory, selhal tam muž (jako otec) a selhala tam žena (jako matka nebo babička). Za zženštilým chlapem je vždy přehnaný vliv matky (a nezájem otce). Nebrojím tu za testosteronovou výchovu synů k hulvátství vůči ženě, ani za společenská či náboženská omezení pro ženy. Je třeba si ale uvědomit, že svět do současné podoby vytvořili muži. Svojí manuální prací, svými výboji a agresí, svými objevy. Žena tento svět mužů, „načrtnutý v hrubých sparťanských rysech“, doplnila o estetiku, krásu, naplňuje jej pocity jako je domov, rodina, láska. Žena tak má vynikající předpoklady doplňovat to, co tu už bylo, nikoli vytvořit něco zcela nového.

Řada žen však tuhle svou úlohu a poslání „nepochopila“ a žene se do „světa mužů“ ve snaze nahradit je a být lepší, než oni. Místo „ženských míst“ pak ale zeje prázdné místo a trpí tím nejedna rodina.

Jinak věř, že mě nijak neovlivní fakt, že můj názor bude zcela osamocen a každému, jehož názor (zde na odpovědích) sdílím, dostane můj bod.

Upravil/a: Pájo

NE !!!!!!!!!!!!! ale nebránil bych se tomu že si nechá svoje příjmení .......
Doplňuji:
ženský jak to tady hned podporují :D

Nejsem nějaký emancipovaný ale ........
Je to blbost – muž by měl představovat hlavu rodiny- tudíž nést hrdě jméno svých předků – to si pravý muž nesmí nechat uzmout,to pak bude u nich nosit kalhoty žena, žena na to prostě nemá právo...... Podívejte se jak ženskou touhu po moci a vládě muži utnuli třeba japonci , nebo různé islámské země :D

žena by si měla uvědomit že žije 10ti tisíce let po boku silnějšího tvora, který jí lovil potravu a staral se o ní a chránil jí .......

Upravil/a: BANAN93

Mě je to jedno, já na tom nevidím nic špatného.

Látko, jejíž vodný roztok má hodnotu pH nižší než 5; nevím proč lpíme na starých zásadách pocházejících snad z Arábie, že se žena po vstupu do manž. svazku označuje jinak. Proč mě to vadí? Nejsem slaboduchý zastávající něčí práva, jen podle (jejího) nového příjmení už není nikde k nalezení a nevím jestli ještě žije. A že měla škaredé příjmení? To přece přemůže láska.

jsem rada,ze tu nejsou samé konzervy.muzi,vazim si vas,za tu okoru a obetavost,vyhovet partnerce.
Doplňuji:
pokoru.

Upravil/a: pizlicka

Bez pokory. Ani náhodou, děvčata.