Odpoveď byla označena jako užitečná

Myslím že KAŽDÝ, kdo se zúčastnil nějakého projektu většího rozsahu zná legendární projektové fáze >>>>

1. počáteční nadšení, vedoucí k nekritickému přijetí
2. realizační vstřízlivění
3. hledání vinníků
4. potrestání nevinných
5. odměnění nezúčastněných

:D :D :D :D :D :D Platí ve VŠECH společensko-ekonomických formacích! ;)

ad 1 – Jestli to je zrovna výhoda, tak o tom nejsem přesvědčen, na druhou stranu to MŮŽE BÝT zdraví/životu prospěšné. Venkoncem potkat sám sebe v určitých životních stádiích, tak si (mladšímu já) zpřelámu ruce nohy, jen abych se vyhnul chybám, kterých by se aktuálně snažilo mermomocí dopustit. Nebo se dokonce rovnou „pošlu do penálu“ (to kdybych měl vychovávat sám sebe) – fakt jsem byl nezvladatelný parchant průserářský (což vím až dnes) a dokonce si myslím, že rodiče museli mít nějakou tu aureolu svatosti nebo co, když jsem se dožil dospělosti bez toho, že by mě zabili! ;) :D :D

ad 2 – Myslím, že „štěstí“ je MNOHEM VÍC stav mysli, než nějaká hmatatelněji podložená skutečnost, přičemž nezáleží na déle trvání jeho příčiny a už vůbec ne na jejím opakování. Pokud např. někdo vyhraje v loterii, může ho to na chvíli „učinit šťastným“, pokud ovšem bude pravidelně vyhrávat každý týden (tedy opakovaně), chtěl bych jeho „šťastnost“ Z TÉHOŽ vidět za
nějaké 2 – 3 roky. Klasicky – nevzal v potaz dostatek okolností.

ad 3 – Cena člověka/života, míra štěstí atd. – CO si pod tím OBJEKTIVNĚ představit? Jaká je cena vody, když se topím v řece a jaká je její cena, když se plazím vysušený uprostřed pouště a vodu jsem už 2 dny ani nezahlédl, natož pil? Kdo se ptá a KDO odpovídá? Fascinují mne „morální dotazy“ některých, kteří si při líčení hrůz koncentračních táborů kladou otázku „Jak jen mohli?“ a na kterou je lehká odpověd: „Docela snadno!“

ad 4 – Vůbec mne fascinuje, když se např. konstatování zjevného faktu „že prší“, když prší [evidentně „moudro“ , nad kterým „zůstává rozum stát“ ;) :D] někomu stojí za citování. Myslím, že tohle jsme před pár měsíci řešili s ivzez (a nějak nedořešili – hledat odkaz jsem líný). Jiná věc je skutečnost, že na někoho to jako moudro působit – o5 případ od případu. Kdybych měl místo neefektivního mozku v lebce nějaký pokročilý kvantový počítač, dost možná bych byl schopen to celé objektivně posoudit/vyřešit. Jenže nemám, jsem aliendrone a proto musím trpět neustálou lavinu příkoří, srandiček a vůbec neplech od všelijakých Keplerů, led, Edisonů, Dochyů apod. entit!!! ;) :D :D :D ;) :D :D :D ;)

BTW – klika, že jsem si před odesláním nabral odpověď do schránky, momentálně lítám do kuchyně, takže než jsem to vydatloval, server mne odhlásil. :)

Může to i tak být. Opět záleží na tom jak se na to kdo dívá a z jakého úhlu to hodnotí. S nesmrtelností je to určitě pravda, o té sám jedinec nerozhoduje, může se však přičinit svou prací a svým konáním, aby se nesmrtelným stal.

1. Ano to je pravda. Ono by to taky nemuselo být vždy příjemné, potkat se se sebou samým , v mladším vydání. Je to zařízeno tak proto, aby se člověk mohl poučit ze svých chyb a omylů a pro příště se jim vyvaroval.
2. Také platí beze zbytku. I když se člověk někdy dostane opět do stejného bodu, či situace, neni to v kruzích, ale vždy jsou jiné okolnosti. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel takto, že štěstí je touha po opakování, aler něco na tom určitě je.
3. Ano, plně souhlasím. To nás také přece vpřed . Snaha a touha překonat sám sebe.
4. Ano, je to tak a myslím, že tak je to i dobře. Životy jsou dost dobře neporovnatelné. Stejně jako osobnosti jednotlivých lidí.

Samozřejmě toto je základní teze křesťanství. Kristus nevinný vykupuje svět. A volá i své následovníky. Dřív se říkalo: „Koho Bůh miluje,toho křížkem navštěvuje.“ Ale nechci to teď rozebírat, je to o víře a lze to interpretovat různě.
Svět je nespravedlivý jednak v důsledku chování lidí a jednak i přirozeně. Někdo dostal do vínku víc moudrosti a všeho možného. Třeba mi přijde časté, že velmi krásná dívka kamarádí s ošklivou. Ošklivá nevinně trpí nezájmem chlapců, ale pěkné to může snad pomoci zůstat člověkem.
ad1) kdo více žije duchovně, asi se musí naučit chápat nedostatky a vidět přednosti druhých a takto by mu snad nedělalo problém potkat se sám se sebou v mladším vydání. Ale drama by to určitě bylo.

2. nic mě k tomu zrovna nenapadá. Spíš to, že někdy vyždímaný člověk hledá způsob jak začít vše znovu. Restart. Lze jen částečně – mládí se nevrátí. Věřící má naději, že v nebi nebude stárnutí a nespravedlnosti. Může zde být člověk, třeba boháč, naplno šťastný? Když ostatní strádají? Myslím, že štěstí spíš než o opakování, bude o něčem jiném. Je to komplexní věc ale základem snad bude sjednocení lidského srdce s tím Božím a snad přímo ten Bůh.
3. Souhlas s obojím. Sám sebe v něčem přesáhnout asi není běžné, a tedy to určitě bude velmi cenné. Krom toho člověk třeba spáchá sebevraždu, aniž by uvažoval o tom, jakou cenu má pro své blízké.

4)jo, už v mládí vědět co chtít není lehké. Hlavně pro lidi nějak hendikepované. U těch zdravých je naopak riziko, že příliš převáží materiální stránka.
Ps.: Díky za uvedení Kunderových myšlenek. Já, dřív spíš poustevníček, moc o společenském dění nevím a Kundera mě dosud nezaujal. Tyhle jeho myšlenky jsou ale celkem sympatické.

Upravil/a: EKSOT123