25-ti letý syn má 4 roky stejně starou přítelkyni. Budoucí
„tchán“ nabídl synovi tykání, „tchyně“ ještě ne. Přítelkyně je
moc milá (i když má taky své „dny“), příjemná, pracovitá, ke mně
ohleduplná, trochu rozevlátá. Mladí jezdí s rodiči přítelkyně na
chatu, se mnou jezdí každý rok na týden na chalupu mi pomoci, prostě
normální vztahy, jen já s jejími rodiči se ještě neznám. Já jsem teď
sama bez muže a zatím mám problém tykání přítelkyni nabídnout, možná,
že po svatbě, nevím, bojím se, že bychom se snadněji dostali do nějakého
„křížku“ při nedorozumění, kdyby mi tykala. Párkrát mi zkoušela
tyknout, ale já nereagovala, říká mi křestním jménem, ale vyká. Takže,
jak jste to vyřešili vy?
Doplňuji:
Nejsem žádná staromódní „tchýně“, jen jsem opatrná. Já sama té
přítelkyni tykám, ale to bylo po domluvě s ní. Máme za sebou jedno
nedorozumění, kdy jsme se před 2 lety nepohodli se synem a s ní při
stavbě zídky kolem chalupy, venkovní, takže celé vesnici na očích. Jim
oběma se zdálo, že na „pitomé“ zídce nezáleží, já zas ráda dělám
věci pořádně a pečlivě podle nejlepšího svědomí a vědomí, navíc
tohle je sousedům na očích. Vzniklo mezi námi napětí, které už je
smazané, ale tenkrát jsem byla ráda, že mi vyká.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? Deli, anonym, Damiana, anonym před 4501 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Po 4 letech bys už snad mohla probourat ledy.
To my chlapi s tykáním skorozeťům nemáme problém, většinou to vyplyne
spontánně, kdy já jako starší rovnou tyknu a postupně si to rovnoprávně
srovnáme v duchu otevřených a neformálních vztahů.
Nezmínilas, zda ty sama tykáš.
Doba je jiná a už dávno pohasly časy, kdy děti a mladí, rodičům vykali
celý život, stejně jako se stalo anachronismem někdejší onikání.
Oslovování není to hlavní, co vytváří respekt a korektnost v komunikaci.
Vyskoč z bubliny zábran do moderního kvasu, ale neboj se přitom bez ostychu
dát najevo, co ti vyhovuje a jaká máš sociální vymezení vůči lásce
syna, jehož nesporně miluješ a ráda bys akceptovala hlas jeho srdce.
Buď moderní tchyní, která ani nežárlí, ani nesekýruje, ale nevtíravě
pomáhá a chápe a naprosto přirozeně se třese na vnoučata.
0 Nominace Nahlásit |
Dôležitý je váš vzájomný vzťah.
Tykať si môžu aj ludia, ktorí sa neznášajú a vykať ľudia navzájom sa
miľujúci.
0 Nominace Nahlásit |
Rodiče mého manžela nabídli tykání až po příchodu vnoučat, ale stějně mi to „nebylo“. Byli o dost starší, tak se to vyřešilo oslovováním babičko, dědo…Naopak můj manžel přijal nabízené tykání ze strany mojí matky, protože byli od sebe věkově vzdáleni stejně jako já od manžela.
0 Nominace Nahlásit |
Osobně nejsem moc pro tykání v těchto vztazích. Jsou to přece jen
pořád cizí lidé. Rozejdou se, rozvedou se – bude tam nějaká ta zlá
krev, nedorozumění, které každý nedokáže řešit s nadhledem a
„pohroma“ je na světě. Špatně se vrací k vykání. Je to jen další
agresivní projev v mnohdy již tak rozjitřených vzazích. Jsou sice
„moderní“ matky, které nabídnou tykání skoro okamžitě – a pak
mnohdy se snaží si ze snachy udělat rovnocennou „kámošku“ ve stylu:
jsme mladé, prdlé holky, jdeme na dýzu… A ten můj Ňouma (rozuměj syn)
může sedět doma… Je to částečně problém těch žen, které jen
nechtějí být „tááák“ staré… Znám i takové „frajerky“, které
trvají i na tom, aby jim křestním jménem říkala i vnoučata – to, že
odmítají pouze oslovení: Babi, babičko… je nasnadě…:-)
S nabídkou tykání je to vždy dost složité – a zejména v rodině.
Osobně bych to nelámala přes koleno. Já osobně rodičům svého muže
vykám, on mé mamince také. Oslovujeme se (pochopitelně) jmény – tedy
rodiče nás „děti“, ale my je maminko, tatínku Vy) bavíme se, smějeme,
ale ta jistá vážnost a respekt k druhému jsou jaksi tím vykáním
zdůrazněny a možná dávají našim vzájemným vztahům i jistý punc
vážnosti.
Tvá „opatrnost“ je vlastně jen hlas tvého podvědomí, které bys měla
poslechnout. Když něco necítíš jako nutnou změnu, ale spíš jen jako tlak
okolí, nemusíš se přece podvolit. Horší by bylo, kdybys udělala něco
proti svým zásadám a přesvědčení a potom se užírala tím, že ti to
vadí. Tykání je „vyšší level“ – a od výrazně mladšího a citově
zainteresovaného člověka o to víc bolí případný nezdar.
0 Nominace Nahlásit |
Moji rodiče nabídli mému nynímanželovi tykání po pár týdnech či
měsících, každopádně docela po krátké době. Prostě proto, že jim
seděl. V jeho rodině to bylo tak, že švagrovi nabídli tykání až poté,
co si po asi 6 letech vzal jejich dceru. Udělali to na svatbě. My jsme se
brali po dvou letech – no a na svatbě k nabídce tykání nedošlo. Druhý
den po svatbě jsem byla docela zkroušená, říkala jsem si, že jim asi
nesedím. Byla jsem jediná v jejich rodu, co se přivdala už rozvedená a
s dítětem, myslela jsem si, že jim to vadí. Odpoledne se ale tchánovi
přihrnuli pomoct s úklidem a první co bylo, byla nabídka tykání. Prostě
na to na svatbě nevzpomněli. 🙂
Takže: jestli Ti ta dívčina sedí, tykání jí ve vhodné chvíli
nabídni.
0 Nominace Nahlásit |
rozhodně se do ničeho nenuťte, novodobý svět rozlišuje tykáním a vykáním rodinu a blízké od ostatních, takže až vám přilne k srdci a budete si s ní rozumět, nabídněte jí tykání, dokud jí nebudete věřit, … zůstaňte u vykání
2Kdo udělil odpovědi palec? pusinka50, osamělývlk
před 4501 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nejsem tak konzervativní. Když bylo jasné, že to mladí myslí spolu
vážně, tak jsem nabídla tykání (cca po půl roce) sama.
Mám jednu nesmazatelnou vzpomínku, kdy jsem asi jako 35 letá nastoupila do
práce a kolegyně v letech před důchodem mi nabídla tykání. Udivilo mne
to a ona mi vysvětlila, že později by se nám zvykalo na tykání hůř.
Měla pravdu, s kolegyní o pět let starší jsme měly asi po roce snahu si
začít tykat, ale obě jsme s tím měly dlouho problém.
Pokud jde o vztahy tchýně kontra zeť nebo snacha, tak nemám pocit, že
jenom to, zda mi mladí tykají nebo vykají mají také ke mně úctu a
nemůže díky tomu nastat problém. Ten může nastat za všech okolností.
Tykání mi v rodině připadá důvěrnější, bližší. Po 4 letech bys to
už měla risknout.
0 Nominace Nahlásit |
Mladou bych vzal pod krčkem a buď budeš tykat a nebo provdám syna
sousedovic přitroublé Mařeně. Jaký po svatbě – to jako za odměnu?
Já to beru tak, že pokud s někým setkávám častěji, tak pokud bych měl
být tím dominantním – nabízím raději tykání (pokud se jedná
o člověka od kterého si nechci udržet hodně daleký odstup). Pokud
nechce – parkrát připomenu. A i když by se děti jednou rozešly, tak se
rozejdou – ale proč bych s tím či s tou nemohl nadále zůstat
kamarád?
Vždyť v práci nebo na nějakých zájmových sdružení se lidi taky mnohdy
raději tykají (alespoň podřízení mezi sebou), a když někdo z kolektivu
odejde, tak při náhodném setkání si stejně takyjí dál.
A ta neshoda okol zíďky – nevím jestli jste stavěli novou či ji
opravovali. Ale víc než na vzhled pro obce bych tlačil na řemeslo – tedy
na vizitku toho, kdo stavěl.
Není to potom o tom, zda na zdi záleží či nezáleží, ale, že práci
odvedli fachmani. A to je zas další vizitka povahy člověka, odpovědnosti
k práci – prostě řemeslo – které platí jak při manuální, tak při
duševní práci – řemeslo je odvádět dobrou a maximálně
kvalitní práci.
0 Nominace Nahlásit |
Moje děti jsou ještě malé, ale můj tchán mi začal tykat okamžitě (a já jemu), tchýně mi nabídla tykání poměrně brzy (po pár týdnech?), stejně tak moje matka mé přítelkyni (nyní manželce). Těm pomohlo, že pracovaly ve stejném oboru, takže skorokolegyně :)
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 1716 | |
marci1 | 1093 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 714 | |
iceT | 689 | |
led | 620 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |