Co je vhodné napsat rodičům přítelkyně?

niet dôvod.

leda prianie k nejakému sviatku (tie japonské skutočne nemám v malíčku) a pri tej príležitosti spomenúť, že sta rád, že Jamako (alebo inú) poznáte a bla bla bla.

ale pozor – to čo my považujeme za normálne, slušné a spoločenské, nemusí v japonsku platiť.

ideálne by bolo nechať si poradiť od niekoho, kto pozná japonské zvyky a tradície – hoci aj tá vaša priateľka, aby ste sa nedopustil nejakého fatálneho faux pas.

Tak vidím, že vláda žen dospěla už i do Japonska. Domluvili jste se neboli dostal jsi příkaz. Příkaz něco vymyslet. Ty, ne někdo jiný. Porušuješ příkaz! 😉

Co napsat taky záleží na tom, jestli jste se někdy už setkali, tedy jestli tady její rodiče pracovali nebo tu byli jako turisté.

Takie Sugiyama Lebra píše v knize Japanese Patterns of Behaviour:

Obvykle dopis začíná konvenčním popisem ročního období a počasí, následuje dotaz na adresátovo zdraví a zpráva o zdraví pisatele. Po poněkud dlouhém a obřadném pozdravu takovéhoto charakteru následuje vlastní účel dopisu odhalený poněkud méně formálním tónem v novém odstavci. Ten začíná obratem jako „mimochodem…“ a varuje čtenáře, že formality jsou u konce a on by se měl připravit na vlastní zprávu.
Dále Lebra vysvětluje pojem „kejime“ – schopnost rozlišovat mezi situacemi a jak člověk bez kejime vypadá nespolehlivě, rozdíl mezi „honne“ (přirozenost) a „tatemae“ (asi schopnost dodržovat pravidla etikety). Kniha je sice z roku 1930, ale ať se japonská přítelkyně vysloví, co z toho ještě dnes platí, a vysvětlí Ti to. Tradice je tradice i pod evropskými saky.

V článku http://news.bbc­.co.uk/2/hi/a­sia-pacific/4594782.stm se píše (přepokládám, že si povídáte anglicky, asi přes skype, ne?):
At the most polite levels of speech, very humble expressions are used to refer to yourself, very honorific ones are used to refer to the person you're addressing.

O projevování respectu, ústy a lásky k rodičům:
http://www.lds­.org/ldsorg/v/in­dex.jsp?hideNav=1&lo­cale=0&source­Id=97aa55faa5cab010VgnV­CM1000004d82620a____&vgn­extoid=21bc9fbe­e98db010VgnVCM1000004d82­620aRCRD

Japonci jsou workoholici, takže pana otce nebude zajímat, jaký máš účes, kde jezdíš na inlajnech nebo co's viděl za seriál v televizi, nýbrž jak studuješ, zda si vážíš svých rodičů, jestli sportuješ apod. Vybral sis sám. Nevím, zda jste se setkali v Česku, a tedy jestli můžeš napsat, že na ně vzpomínáš. Může je potěšit, jestliže se zajímáš o Japonsko, ale jen když je to pravda. Myslím japonskou kulturu, historii, hospodářství – ne japonská děvčata…!

O japonských osloveních a frázích v dopisech:
http://en.bab­.la/phrases/per­sonal/letter/en­glish-japanese/
http://www.dum­mies.com/how-to/content/how-to-refer-to-people-in-japanese.html

Možná že nebude od věci si přečíst i tohle (So you are thinking of marrying a Japanese…? Tak vy uvažuje, že si vezmete Japonku?):
http://crnjapan­.net/The_Japan_Chil­drens_Rights_Net­work/res-protectmarry.html

dobrý je když dokážeš nepsat o sobě ale o nich, nebo o přítelkyni a myslíš to doopravdy