Po smrti se znova narodíme?

Správnější odpověď by tedy byla, že po smrti nikam nepůjdeme/neo­dejdeme (ani se tedy nevrátíme), stejně jako jsme při narození nikam nepřišli.
Z ničeho nemůže vzniknout něco. Něco nemůže zaniknout v nic.

Savier,
Vědci se domnívají, že duše existuje. Vždy je tam stejný, nepatrný váhový úbytek.
Z poznatků a vzpomínek lidí vyplývá, že ano.
Duše se může opět „narodit“, v nějakém těle, za různě dlouhou dobu.
Není to povinnost, nebo forma trestu (jak se někteří domnívají).
Uvedla jsem v jedné z odpovědi, že jsem byla u vyprávění na vzpomínky,
z předešlého života, u 10 letého chlapce.
Podle některých teorií si duše tzv. vybere rodiče. Respektive matku,
které se v novém těle narodí.
To je tak asi nejjednodušší „vysvětlení“, z mé strany, aby si mohl,
člověk na druhé straně, vytvořit nějakou představu.
Ta je pro nevěřící Tomáše (nemotejme do toho církev, tu křesťanskou) a skeptiky,
naprosto nepřijatelná 😉
Ony některé věci, tzv. „nevědecké nesmysly“, jsou pro mnohé nepřijatelné.
Odmítají je, na co si nemohou sáhnout, změřit, vypočítat, to pro ně neexistuje.
Nevěří/odmítají.
Lidský mozek je i pro vědce jedna velká záhada, je probádám, asi na 25%.
Prostě jsou mezi nebem a zemí, které se dějí. Jsou lidé, s mnoha různými
schopnostmi (/vrozenými i získanými, ty je možné i rozvíjet).
Vzpomínky duše z minulého/minulých životů nejsou samozřejmostí.
Většinou nejsou žádné vzpomínky a tedy žádné poučení. Žádné výhody.
Možné podobné chyby, zkušenosti (jako začarovaný kruh).
ČLOVĚK častěji přijde na svět, „jako nepopsaný list“
Bez možných „výhod znalostí, zkušeností“.
I někteří odborníci ve vědních oborech, zajímající se tématem, se shodují
vtom, že, to tak docela není.
Někteří jedinci/děti, jakoby „vědí“ , přirozeně TO, co je nikdo neučil,
ještě nenabyli zkušenost, nečetli.
Ono je to dost složité přijmout, pochopit, pro člověka, který dosud neměl
žádné informace a ještě je skeptičtější.
Skeptik jsem nikdy nebyla, Některá témata byla kdysi i zde tabu
Byl nedostatek informací, ale lidé jsou zvídaví a touží po poznání, i věda.
Hodně dlouho jsem se nezabývala „nevědeckými nesmysly“. Narodila jsem se,
ve znamení, pro které je to údajně typické.
Cesty mého života mně zavedly „jinam“… „Někdo“ mi ukrojil krajíček chleba:
„Ochutnej“, „tady máš důkaz“. „jak s tím naložíš“, je na tobě.....
Tady máš něco, o co jsi nežádala. Člověk si řekne je to dar nebo „zátěž“.
Přijala jsem to jako „dar“, nijak zvlášť to nerozvíjím Používám v prospěch.
Ale chodím jinými cestami než třeba ped 40 lety. Poznávám jiné lidi,
získávám nové poznatky. Nikoho nepřesvědčuji, nic nevnucuji.
ČLOVĚK DOSTÁVÁ RŮZNÉ INFORMACE během života, z mnohých zdrojů
(rodiče, škola, společnost, církev, lékař, tisk, média atd.). Jak s nimi naloží, je na něm.
Věnuje jim pozornost, nebo je jen tak přejde. 😉
Nic pro sebe, ani dobrého není ochoten dělat (rady, doporučení lékaře aj.).
Nevyžádaná rada je tak trochu „zbytečná“. Když o ni člověk nepožádá/nestojí,
nic mu nedá, nezmění, „neposlechne“. I kdyby to bylo 1 000×, pro jeho dobro.
Má na výběr. Řídí svůj život a někdo se nikdy, z ničeho nepoučí. Je to jeho volba,
jeho životní cesta.
Tak jsem se docela zase rozepsala a „vykecala“. Snad ti to příliš nezamotá hlavu 😛
Případný názor na mou osobu, po obsahu mého příspěvku v diskuzi, čtenáře,
je mi „ukradený“. tím si hlavu nelámu......

da ny, s tou duší se jedná o další blábol. Viz zde https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/21_grams_ex­periment

Hlavně mě překvapuje, že pořád píšeš o tom, že věda něco dokázala. Tak jako buď nevíš, co je to skutečná věda, a nebo jen lžeš. Spíš myslím, že ohledě vědy jsi nevzdělaná…