Pokrytectví nebo alibizmus?

Vyjdu z pojmů. Alibismus znamená únik před odpovědností. Takže křesťan zhřeší, vyzpovídá se, dostane rozhřešení, bůh mu odpustí. Někdo jiný smyl jeho hříchy, věřící se už za ně necítí odpovědný. Ateista si „hříchy“ vyřeší ve svém svědomí.
Naproti tomu pokrytec neuznává své chyby, které odsuzuje na jiných. Je proto nutné, aby člověk dokázal sám ve svém svědomí posoudit, zda jde o chybu, zda se cítí vinen. Každý uznává jiné hodnoty a jinak je měří.
Proto křesťan i ateista mohou někdy jednat alibisticky, jindy pokrytecky. Jednomu odpustí bůh, druhý si odpustí sám a žádný netrpí pocitem viny, protože jsou oba přesvědčeni, že jednali správně.

Ahoj. Neni to alibismus. Kazdy si musi samse svym svedomim vyrikat sve hrichy, jen krestani maji tu vyhodu, ze jim staci otcenas a maji odpusteno. Toto je pokrytectvi.

Křesťané mohou být lidé s větší porcí pocitem viny. Celá myšlenka náboženství a hlavně 10tero je o popisu hříchu sužující lidstvo a o praktické hygieně. Vnímavější lidé v rozpoznávání nesprávných chováních potřebují povzbudit ke správnému jednání. Věřící člověk nepáchá zlo jen proto, že mu bude odpuštěno, to by byl hloupý. Někomu totiž od koho dostal odpuštění je osobně zavázán. Ateisté obvykle pocity viny netrpí, proto mohou páchat škody a vyřvávat bez výčitek svědomí. Tahle otázka neobsahuje opravdový zájem, tak jen přidávám že zdraví nepotřebují lékaře, ale nemocní. A ten lékař je Ježíš.
Jde také o uklidnění člověka od zbytečného frmolu a najít vnitřní klid a něco navíc.

Zdroj: http://www.you­tube.com/watch?v=GpBnl-PlhtI

Tohle je záležitost víry toho kterého člověka. Zatímco křesťan věří, že když učiní něco špatného, je třeba se kát, přijmout určený „trest“ (tolik a tolik „zdrávasů“ apod.) a pak mu bude odpuštěno, ateista věří tomu, že si to musí se svým svědomím vyřešit sám, jak píšete. Takový wiccan by Vám třeba řekl, že když uděláte něco špatného (nebo i dobrého), někde se Vám to 3× vrátí 🙂

Myslím, že se jedná o pokrytectví, protože si nedovedu představit, jak to Bůh vyřeší, když tento křesťan svoje hříchy koná záměrně s tím vědomím , že mu bude odpuštěno.

Je třeba si vždy hřích „projednat“ se svým svědomím.Promiňte ,ta otázka je hloupá.