Když na to nemá pravomoc, tak to neudělá, byla by sama proti sobě. Vedlo by to k pádu vlády.
0 Nominace Nahlásit |
Stačí se podívat na dva covidové roky: vláda konala jako utržená ze řetězu, a porušila dokonce i evropský zákon o GDPR. Než všechny ty protizákonné covidové nesmysly Nejvyšší správní soud smetl se stolu, a bylo to asi 50 vládních nařízení, represivní orgány vlády ve spolupráci s masmedii zastrašovaly obyvatelstvo a vyhrožovaly. Nestalo se vůbec nic, nikdo nebyl potrestán. Jako by se nikdy nic nestalo!
0 Nominace Nahlásit |
Pokud vláda nařídí cokoli, platí to buď do změny zákona, nebo pokud to zamítne US /ústavní soud/
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Pepa25 Nahlásit |
Je potřeba rozkaz nejprve splnit a teprve poté si stěžovat třeba na lampárnu 🤷♂️
Klidně tě připraví o život, ani nemrknou. Stejně jako zpocený bezmozek v tílku a s cigárem za volantem špinavé a potlučené Tatrovky… Celý Fiala a spol. Díky tomuto kabinetu jsi jen malinký krůček od… de facto stojíš na prahu válečného konfliktu. Pokud k němu skutečně dojde, odpovědnost neponesou, krysy zatracené. Denně jen reagují na dění, které těsně předtím proběhlo. Dopředu nevědí ani zbla, jen improvizují, bez ohledu na osudy skupiny správně vychovaných a slušných spoluobčanů.
0 Nominace Nahlásit |
ZÁLEŽÍ, zda to bude příjmuto a vynucováno nebo ne. Nebo taky jinak: zda
má vlády autoritu (a sílu/moc) to prosadit a UDRŽET v platnosti. A o tom
to je… nehledě na právo a zákony toho státu (nebo i s ohledem na ně, to
je fuk). Pravděpodobnější většinou je, že to spíš bude platit – ale
to už je záležitostí mnoha okolností. Nedá se předem říct (O NIČEM
konkrétním) zda to bude tak nebo tak.
Platí totiž to, co je nařízeno a co je de facto platné – pak to může
být i de iure, ať už to někteří uznávají nebo ne (PŘESTOŽE
nařízení vlády nesmí být nejen v rozporu s ústavou, ale mají nižší
právní postavení než zákony obecně, tj podléhají zákonům a jsou
v jejich mezích. Jistá „volnost“ v nařízeních může být, ale nesmí
odporovat zákonu). JInak stačí pár reforem (nebo deforem) a to klidně
legitimních kroků k tomu, aby mohli dělat, co se předtím nemohlo (co je a
co není legitimní, ospraveditelné nebo správné není jednoznačné –
v systému i nad/mimo systém). Kde plno vzniklých států (nebo jen jejich
režimů/zřízení) vzalo svou legitimitu, když odporovaly předchozí
legitimitě (a dokonce třeba zakládali na zradě, jako i ČSR a legionáři,
kteří bojovali proti vlastním – tehdy skutečným vlastencům. Pro
zajímavost, dnešní existence většiny republik – i jejich vznik –
stojí ve většině případů na neoprávněnosti, procenutálně blízko ku
100 %). A co je legitimní, či (jen) legální teď, nemusí být zase
jindy.
Co změny režimů, změny státních zřízení a celých systémů… i tam
kde nebyly vyloženě revoluce a převraty, byly (podle některých pohledů)
LEGITIMNÍ procesy, které změnily chod a podobu toho státu, které byly de
facto takovými menšími převraty. Ale nepřímými. Stát (jeho vláda,
představení, složky, systém) byl třeba donucen se postupně změnit –
ale to „donucen“ může znamenat klidně legitimně/legálně, i když ne
třeba vyloženě správně a oprávněně v pravém slova smyslu (legitimnost
a oprávněnost nemusí být – vždy – synonyma).
Něco může být oprávněné a zároveň nemusí – záleží na výkladu
(nemyslím jen laickém, ale i odborném, právnickém, filozofickém).
Elkonkův „pád vlády“ je samozřejmě hodně naivní. Stát se to MŮŽE, ale taky vůbec nemusí.
Bokem:
Příjde na situaci, době (čas hraje důležitou roli) zvláštní situace,
zvláštní pravomoce. A jinak je to jen hra slov, definic a správného
odůvodnění. I správného výkladu práva, daných skutečností
(událostí/postupů, nařízení) a všlijakých pojmů. A ten čas: kdo je
z jedné strany buřič (či vyloženě terorista, extrémista,
separatista,…), může být z druhé strany hrdina. Pro jedny (v danou
chvíli) je to zločinec a vrah, pro druhé (a po změně) to bude hrdý a
statečný odbojář apod. Tak může být člověk zároveň (vele)zrádcem
i třeba vlastencem vůči tomu státu… jen v jiném režimu nebo
zřízení/systému.
Hranice co je a co už není za tou hranou, se mohou těžko určovat a nemusí
to být zřejmé. Má nebo nemá pravomoc – to nemusí být v některých
situacích vůbec jisté a názory odborníků se mohou rozcházet (a jakože
rozcházejí). Viz výše, je to hra se slovy, otázka chápání, úhlů
pohledů, výkladů… ale zatímco se ostatní přou o tomle (někdo bez
moci), tak je ta diskutovaná věc už třeba dávno v plastnosti. Můžeme
o tom akorát třeba říct, že je to kontroverzní, ale platit to bude
(může a nemusí).
Legální (i legitimní) může být cokoli – co povede klidně
i k něčemu špatnému nebo něčemu co by se zprvu mohlo zdát jako
v rozporu se zákony, samotnou ústavou nebo systémem (celkovou
funkcí/organizací společnosti, státu). Pokud by něco nešlo, stačí to
změnit, aby to šlo. Otázka legálnosti a legitimity je docela složitá,
právo a filozofie má na to plno pohledů a nejsou jednoznačné.
Složité a odporující si právo a zákony. Klidně i ty „základní“
zákony. Neurčité, protiřečící si atd. Pak není tak složité si něco
ospravedlnit nebo „ohnout“ na svou stranu. Výsledky různých soudů nejsou
tak ani o tom, co se událo a kde je skutečná pravda a
spravedlnost/správnost, ale leží spíš ve schopnosti právníků.
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Ani vláda, ani žiadny zákonodarny orgán nesmie prekročiť svoju právomoc príkazom, ktorý nie je zlučiteľný s ústavou, či iným platným zákonom.
Pokiaľ vláda prekročí svoju právomoc danú jej Ústavou, má zasiahnuť Parlament a podať oznámenie na rozhodnutie Ústavného súdu.
Nechcem nikomu siahať do svedomia, preto uvediem aktuálny príklad zo Slovenska. Vláda SR urobila niektoré kroky v rozpore s Ústavou a aby mohli byť urobené predčasné voľby na novú vládu a súčasne parlament mohol predčasne skončiť svoju činnosť, musí sa v tom zmysle zmeniť Ústava (to sa má po minulotýždennom páde vlády stať, na budúci týždeň SNR odsúhlasí zmenu Ústavy s novým bodom „predčasné ukončenie SNR“).
Upravil/a: led
0
před 699 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nehledě na stát, systém, právo, legitimnost a skutečnou oprávněnost,
tak vše je ohraničeno také akceptací a tolerancí ostatních (ať už
jiných důležitých lidí a stát. složek nebo všech lidí a společností
jako takovou). Tj. ani ten kdo má neomezenou moc (a to i třeba zákonně) si
nemůže dovolit vše, ani třeba tyran/despota nebude ve všem tolerován a
bude omezován… mnoha věcmi. Zvyklostmi, tradicemi, míněním (a sympatiemi)
ostatních, jistými nepřímo vymezenými (de iure řečenými) mantinely.
Kolik toho (a čeho přesně) lidi snesnou nebo co je vyloženě
neakceptovalné.
A zase člověk, vládce, vláda může prosazovat něco prospěšného,
správného a zároveň má na to třeba i oprávnění, ALE nemusí to být
příjmuto. Nebude to populární, z nějakých (i špatných) důvodů
nepřijatelné pro společnost…
Takže vlády – a jejich plány, nařízení – jsou omezeny (anebo
i podporovány) sympatiemi, popularitou, míněním ostatních. Bez ohledu na
pravomoce, systém, právo.
Stát i jeho systém/y, autority, moc i ona vynutitelnost (zákonů, práva) taky můžou všechny pěkně zkolabovat.
A to „vynucováno“ neber negativně. Zákony, stát, jeho autority vždy
všude stojí a stály na vynucování/vynutitelnosti, donucování…
státní mocí, kterou disponuje, státními složkami. Ozbrojenými
i jinýmy.
Proto taky mají „něktří“ problémy s pojem „svoboda“. To, co si
představují anarchisté nebo někteří liberalisté, či libertariáni není
svoboda – už to překračuje její hranice. Platí totiiž známý citát,
že „Jsme podrobeni zákonům (nebo jsme služebníky zákonů), abychom mohli
být svobodní.” I když příjde na ty zákony a systém – ale to už je
"detail.
Drap | 8222 | |
led | 4068 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2777 | |
zjentek | 2724 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |