Pomáháte doma s domácími pracmi maminkám nebo svým ženám?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Odpovím jako žena, snad to nebude vadit.
Mně pomáhá sem tam manžel (ten má ale své práce až nad hlavu), k pomáhání vedu dcery (11 a 3) a jezdí mi jednou týdně pomáhat moje maminka, která je už v důchodu. Přijede a vyžehlí horu prádla.
Na oplátku pomáhám já manželovi i při „mužských“ pracích, např. dřevo, sekání zahrady apod. a mamince jsem hluboce vděčna. Kolikrát nebýt jí, chodíme zmuchlaní 🙂

A co ženy? Ty odpovídat mohou také? 🙂 Jestli jim manželé, děti a jejich patrneři pomáhají… Otázka mi přijde dost ujetá, je to jako bys všechny domácí práce házel automaticky na ženy, které mají čekat(!) a nakonec snad být ještě vděčné (!) za to, že si někdo po sobě uklidí svůj vlastní svinčík a nemá je za za služky. Takhle to zní podstatně jinak, ne?
Myslím, že rozdělení domácích prací na mužské a ženské je nesmysl a myslet si, že třeba mytí nádobí nebo žehlení je „na ženské“ – to si tedy něco!
Můj manžel, ale ani můj otec, tchán, nebo partneři mých kamarádek v tomto trapném modelu nikdy „nejeli“, protože chápou (nebo chápali), že pokud jsou někde doma, tak se tak i musí chovat a i to, jak to u nich vypadá, je i jejich starost.
Doplňuji:
Ale pochopila, možná až moc dobře – stejně tak jako jedenáct kolegů, kteří evidentně ví, co je to úcta k druhému člověku…
Nevím sice, co je to „feminictkost“, tak doufám, že se nespletu, když se ohradím v tom směru, že pokud si mou reakci přečteš pozorně, nejsem to já, kdo je tu sobecký. 🙂
Sám si silně protiřečíš. Hovoříš o dětech a partnerech. Žena je snad ve vztahu také partnerem. Nebo ne? A rozhodně (dnes) není její povinností (pouze její) veškerá péče o domácnost. Stejně tak, jako je muž tím, který z ní služku mít nechce, ani se tak na ni (snad) nedívá.
Velmi se mýlíš, pokud si myslíš, že zrovna já jsem z těch, kteří vyzdvihují za každou cenu emancipaci, dávají ženám do ruky kladivo a staví je k soustruhu. Tohle si obvykle myslí ti chlapi, kteří jsou vlastně ve skutečnosti velmi povrchní a líní – neboť jim to tak doma vyhovuje. Nebo ženy, které se muže samy snaží trumfnout a ztrácejí tím svou křehkost a ženskost…
Evidentně jsi nepochopil ty mne.
Stejně tak, jako si myslíš, že z denního pijana piva se alkoholik nikdy stát nemůže – zbožné přání? – je nad slunce jasné, že ten, kdo někoho opravdu miluje, ho zkrátka nevyužívá. Ani tak nepřemýšlí.
Jsou zkrátka věci, které se doma prostě musí udělat – nebo se „shnije ve špíně“ – a jestli je to tak, že když žena onemocní, kýbl nikdo nevynese, prádlo nevypere a neuvěří ji ani čaj – pak si evidentně špatně vybrala. Co s mužem, který mi není oporou a místo toho, aby se těšil z toho, že jsme spolu, tak se zabývá tím, co je nebo není „ženská práce“. S takovými typy mám tu zkušenost, že i jejich intimní projevy začínají a končí obligátními čtvrtky a nárokováním si plnění manželských povinností…
Otázku jsi položil tak, jak jsi ji položil, tedy něco vypovídá i o tobě. Já ti napsala po pravdě to, co znám znám a mám (naštěstí i kolem sebe). Děti, které rodiče dobře vychovávají, berou pomoc v domácnosti jako samozřejmost – neboť maminka není služka a tatínek prachy netiskne. Tyto návyky pak přejímají i do dospělého života. Naštěstí…
Ještě maličkost – existují dva pohledy. Nevím, který konkrétně je ten tvůj. Někdo doma dělá to, co spíš baví a na co je šikovný (takže se to nějak samo určí). OK, to je nejpřirozenější a nejlepší způsob a tak by to mělo vypadat. A pak ten druhý – kdy „úkoly“ Někdo rozděluje. Takový major Šebek z Pelíšků…

Upravil/a: Damiana

Pomáhám mamince. V naší širší rodině pomáhají s pracemi všichni. Maminkám a ženám obzvláště.Muži vaří, pomáhají s nákupy, domácemi pracemi a děti samozřejmě dle svých možností a schopností. Už odmala pracují společně s dospělými. Mám třeba 7 letého synovce a ten by chtěl dělat vše, co dělají dospělí a spíše ho musíme od jeho práce „odhánět“.Babičku obskakuje stále, nosí jí pití, pomáhá jí s nákupem i s úklidem. Pracují spolu na zahradě apod. Záleží na výchově, avšak musí být důsledná, nenápadná a hravá. Všichni jsou pak spokojeni, nikdo není přepracovaný a je pohoda.

jestli se tímto způsobem potřebuje „chlap“ dovědět, jestli je to normální a jestli se za pomoc ženě nemusí stydět, tak říkám: ano, je to naprosto normální ..pro toho, kdo už otevřel oči.

Lidé by si obecně měli pomáhat. nejen doma. Ale otázka je kladená jen na domácnost. V dětství jsem pomáhal jak doma tak u bábrle. Babča měla ošklivě zlomenou ruku, která se ji nehojila a já jsem celé letní prázdniny v 10 letech pod jejím vedením se snažil uklízet i vařit. Můžu ji dodnes děkovat, že mě naučila nějaké základy. Později jsem několik let pomáhal své bývalce. Dnes musím sám sobě – co si neudělám to nemám. Samozřejmě, že se člověk snaží práci nějak ulehčovat.
Závěrem. Doma je dobré děti zapojit do domácích prací. Pokud to jde tak trochu formou hry. Nevadí, že bude např. při vaření víc našpiněno a že se občas něco nepovede i rozbije. Je to pro ně ohromná deviza do dalšího života.

ne:D nepomaham ziji sam :D ..jako mladej jsem doma pomahal jako vsichni ..ale az na vojne jsem se naucil poradkumilovnosti… takze dodnes veci ve skrinich do uhlednych kominku a vsechny veci na svem miste a dene oholen a upraven ;D ..tim padem ani moc neuklizim mam za to ze neporadek je nejlepsi prevence ..uvarit dojist uklidit budto ruco nebo pouzit mycku…jedine co clovek stezi ovlini v domacnosti je prach a okna ..zehleni ze da minimalizovat vyberem vdodneho materialu ..peru jednou za cas obleceni mam dost takze tohle me moc netrapi ..a pokud neco v domacnosti nedelam rad tak veseni pradla …:D ..takze si jak vidis vystacim si dokanale sam ;D…

Žiji sám, tudíž pomáhám sám sobě 🙂