Dobrý den,
už delší dobu jsem to držela v sobě, ale od dnešního večera jsem se
rozhodla napsat na toto fórum.
Napíšu to co nejstručněji.
Moji rodiče se rozvedli když mi byl asi jeden rok. Můj otec měl už dávno
předemnou své vlastní, starší děti a měl ženu, ale nejspíš se o tom
zapomněl mé matce zmínit, když si udělali děcko, to jest já.
V mém jednom roce nás opustil a přestal se o nás, podle toho co jsem
slyšela, jakkoliv starat nebo zajímat, čili mě matka „měla na krku“,
jak mi ona sama řekla.
Strašně mě štve že si hraje na chudinku, říká jak vše musí sama
financovat, na všechno je sama a do toho má ještě děcko a psa. Říká mi
že ji nemá kdo podržet, přitom má už asi devět měsíců svého přítele
a skoro každý druhý den za ním jezdíme a přespáváme u něho. Já
chápu, že „samoživitelky“ to nemají jednoduché, rozhodně netvrdím že
mají, ale na druhou stranu ona nemá až tak špatnou práci, pracuje jako
moderátorka v Českém rozhlasu což je, jak mi řekla, „prestižní práce
na kterou je potřeba vysoká škola s maturitou“, ale přitom si stěžuje
že je její plat nízký a že tento měsíc budeme muset omezit vodu a
elektřinu. Ano, tyto věci mě mrzí. Ale je tu ještě jedna naprosto
nesrovnatelná věc. A to je… jídlo.
Když jsem byla menší, měla jsem asi „menší spotřebu“ s jídlem nebo
nevím, že mě nemusela krmit tak často. Ale postupem času, od asi dvanácti
let, jsem začínala mít hlad i po obědě po škole když jsem přišla
domů. Občas k nám v tu dobu jezdila babička, její matka, a ta mi řekla
že jsem v takzvané pubertě a že začínám mít hlad a chuť k jídlu víc
než jsem normálně mívala. Prý je to normální, ale musím teď jídelní
řád dodržovat poněvadž je mé tělo ve vývoji. Ona vždy přijela a
uvařila spoustu jídel. Na večeři mi dělala míchaná vajíčka, obložené
chleby s paštikami, po škole mi upekla buchty…
Už k nám nejezdí. Před několika měsíci podlehla silným maniodepresím a
naposledy, když u nás byla, mi řekla že jsem ku*va. Nikoho z rodiny kdo by
mi pomohl nemám. Se svým otcem se vidím jednou za dva měsíce a o mé
situaci ví, ale matka pro něj očividně ztratila význam a tak i když vidí
že ve 14 letech vážím 37 kilogramů, nic na to neříká.
Když o tom přemýšlím, naposledy jsem se pořádně najedla před asi
dvěmi týdny, když jsem o víkendu přespávala u kamaráda. Jeho táta nám
vařil jídla jako grilované steaky, zeleninové saláty, roast beefy a
podobně. Když jsem si tehdy oběd pochvalovala jako nikdy nic předtím, ten
kamarád se strašně divil a řekl mi že něco takového jí každý den, a
že to patří k průměrným jídlům jeho stravy. Spadla mi čelist. Ale
abych to zkrátila. Dnes večer mi kručelo v břichu víc než obvykle. Když
byly takové stavy, tak jsem si prostě hned lehla a snažila se usnout, ale
dneska to nešlo. Šla jsem za matkou, podotýkám že bylo deset hodin, a
řekla jí že mám hlad, kdy bude večeře. Ale ona vzala těstoviny, uvařila
je a dala na ně pár lžic čokolády. Potom mi ten talíř podstrčila,
jakože to je moje večeře. Nevím jestli jsem měla opravdu taky hlad, ale
řekla jsem jí že to podle mého názoru není večeře, jestli mi prostě
nemohla udělat míchaná vajíčka s chlebem a zeleninou. Řekla jsem jí že
celý den mám hlad. Že bych chtěla jíst taky pětkrát denně jak jedí moji
spolužáci. Jednou když jsem byla nemocná tak na celý den odjela a nic jsem
nejedla. Jednou když jsem neměla snídani jsem nakrátko omdlela v tramvaji.
Ale ona mi řekla že ji nebaví pro mě vařit. Že ji to prostě nebaví. Že
jsem do devíti let nechtěla jíst to co mi uvařila, takže ji to přestalo
bavit. Řekla jsem jí že si v tom případě neměla pořizovat dítě, ale
ona odešla a práskla dveřmi. Momentálně sedím na posteli a tisknu si
břicho. Kapesné mi nedává, pouze příležitostně, a já si vždy koupím
jídlo. Potom mi ještě nadá že jsem to utratila. Přemýšlela jsem
i o možnosti že bych se naučila vařit, ale není nikdo kdo by mě to
naučil a nemám peníze na ingredience. Děkuji vám za Vaši trpělivost při
čtení a prosila bych vás aby jste mi prosím napsali co mám dělat. Nepíšu
sem pro to, aby jste mě litovali nebo něco podobného, chci znát jen vaše
názory protože nechci kvůli tomu že nemám pravidelný režim jídla nějak
onemocnět nebo utrpět újmu na zdraví. Děkuji.
Zajímavá 0 před 2730 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Tohle vsechno rekni nebo napis tady. Nemas to lehke, Tvoje mamka se o Tebe vubec nestara, jak by maminka mela. Je to smutne. Obrat se na odborniky. To nejde, abys hladovela.
Zdroj: http://www.linkabezpeci.cz/sluzby/zavolej-nam/
Upravil/a: yuko
7Kdo udělil odpovědi palec? Hlada, Dochy, Lamalam, gecco, Kepler, Jiří Bohumil, Pruzkumnik
před 2730 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Co tomu říká tvůj otec?
Můžeš si o své situaci promluvit s někým, ke komu máš důvěru?
S někým z příbuzných, s třídní (nebo jinou) učitelkou, se
školním
psychologem apod.? Ti by ti mohli pomoci, mohli by s tvou matkou promluvit.
Nebo se můžeš obrátit na „odbor sociálně právní ochrany dítěte“
(OSPOD)
na úřadě v místě bydliště. Tady bys ale musela počítat s tím, že ti
matka bude
vyčítat, že´s ji udala.
Lepší by bylo, kdyby s ní promluvil někdo z příbuzných nebo ze školy.
0 Nominace Nahlásit |
To je těžká situace. Co na to tvůj otec? To, že „se nestará“ asi
neznamená, že by na tebe neplatil výživné – to už by byl dávno
odsouzený a zavřený. Pokud platí, tak to výživné je určené na tvoje
potřeby, ne matčiny. Určitě nebude tak malé, aby z něj nebylo na jídlo.
Ví, že ti matka nedává dost najíst? Řekla jsimu to? On nemusí poznat, že
jsi hubená z hladu a ne kvůli hloupému holčičímu „udržování
štíhlé linie“.
Jistě se můžeš obrátit na nějaké organizace nebo sociálku, ale taky by
se ti mohlo stát, že by ses dostala do děcáku.
Jinak platí (mělo by) pravidlo, že kdo souloží, ten platí. Pokud má tvoje
maminka intimního přítele, tak ten by jí měl dávat docela podstatnou
podporu.
Ty, podle svého věku, asi budeš brzy končit základní školu. Bude možná
dobré, aby ses poohlédla po nějakém učení nebo studiu s bydlením na
internátě.
0 Nominace Nahlásit |
Určitě zavolej nějaké odborníky, klidně i na sociální péči protože ve 14 letech nemůžeš přeci vážit 37 kg, vždyť i příběhy co jsem četla o anorexií tak tam píší jak byli na tom špatně a ze zhubli na 40kg a ty máš ještě méně takhle by jsi to nemohla mít nekonečně zavolej někam na nějakou růžovou linku, nebo na sociální péči.
0 Nominace Nahlásit |
Kamarád má doma k jídlu každý den grilované steaky a roast beefy?
A je to průměrné jídlo?
Tak to asi nebude průměrná rodina.
A ty si ve 14 neumíš umíchat 2 vajíčka a vzít si k nim nějakou
zeleninu?
Nepíšeš, že byste doma neměly suroviny nebo prázdnou ledničku.
Uvařit těstoviny taky není náročné, to bys jistě zvládla taky.
Jednoduchých receptů na netu najdeš dost.
0 Nominace Nahlásit |
Tak mě ještě napadá otázka, zda vůbec máte doma něco k jídlu, protože ve 14 si jistě můžeš leccos připravit sama, vajíčka teprve. Co jí mamka? Taky nic? A nebo se jí jen nechce vařit. Zkus si s ní ještě promluvit, pokud Tě vůbec bude mít zájem poslouchat. Kdo nakupuje jídlo? Jen ona, společně nebo Ty občas sama. A kdyby sis vařila sama, to by uvítala? A co Tvá dětská lékařka, třídní učitelka, ty si ničeho nevšimly? Pes jídlo dostává? Je mi Tě líto, že máš mamku, pro kterou jsi přitěží nejen finanční.
nyjono: V mnohém máš pravdu, ale spousta lidí, kteří nikdy u nějaké činnosti nebyli se bojí to zkusit. U vaření to tak také funguje. Chtělo by to alespoň pár základních věcí zkusit s nějakou kamarádkou když už ne s někým z rodiny. A podle toho co tu Aukkimi píše je vážně dost možné že v bytě nejsou ani ty suroviny ☹
Není to tak dlouho, co měla s otcem vztahy lepší. A teď se skoro nevídají?
https://www.odpovedi.cz/otazky/je-normalni-mit-lepsi-vztah-s-otcem-nez-s-matkou
Nevylučuje se to s tím co psala tady. V obou případech píše že žije s matkou, tam pouze zmínila, že s ním má lepší vztah. To nemusí znamenat že jej vídá denně (navíc za ten rok se to mohlo trochu změnit). Ale myslím, že to nemá žádnou souvislost s tím co jsem psal já tady v diskusi, nebo ty v odpovědi.
A co bys čekal při 14 letech? 😉 Takže jsme se shodli, že tady je
vše v pořádku 😉
Promiň Aukkimi, tím nechceme (nebo alespoň nechci) nijak zlehčovat Tvé
problémy. Ta situace vypadá dost vážně, tak držím palce. Opravdu si najdi
někoho fyzického a spolehlivého, kdo by Ti mohl pomoci a poraď se s ním.
Ať už to bude někdo z Tvých blízkých, či nějaká instituce.