Poradíte mi, prosím, s úvahami rozdělení majetku?

Pokud by to bylo jak říkáte, musela by to předat za svého života. V dědictví nelze vynechat děti.

Uvedené nemá nic společného s kovidovou dobou, všichni notáři a advokáti neumřeli, ale většina normálně pracuje a není problém jim napsat nebo zavolat.
Základ je rozhodnutí, zda se majetek převede už nyní, za života majitelky (formou daru) nebo až po smrti formu závěti.
Už nyní může paní darovat nemovitost (vycházím ze zmínky o věcném břeměnu) komu chce, třeba vnučce a přitom si v ní zřídit věcné břemeno pro sebe nebo další osobu. Samozřejmě by bylo dobré, aby ostatní členové rodiny o tom věděli, aby to pak nerozporovali, že paní nebyla příčetná, že nic nedostali atd.
Druhá možnost je sepsat závěť, kdy převod na určenou osobu proběhne až po smrti. Tam je ale problém s neopomenutelnými dědici a také si nejsem jistý, zda jde zřídit v závěti věcné břemeno.

Rozdělení majetku je poměrně složitá věc, pokud neznáte všechny proměnné. Pokud chce vidět, jak se děti pohádají ještě za jejího života, nechť si nechá zřídit věcné břemeno dožití (či jaké potřebuje) a majetek převede (daruje) již teď. (pozor, zase jsou tu určitá rizika). Pokud chce řešit věc formou závěti (která má též své náležitosti), pak nesmí zapomenout na nepominutelné dědice, kdy takový nezletilý dědic má nárok alespoň na 3/4 svého dílu a zletilý na 1/4 svého dílu. Pochopitelně že v případě různorodého majetku by se musela jeho hodnota vypočíst a případný rozdíl si strany narovnat tak, aby vše dostálo regulím zákona.

Blíže třeba zde: http://obcansky­zakonik.justi­ce.cz/index.php/de­dicke-pravo/konkretni-zmeny/pravo-na-povinny-dil-a-nepominutelny-dedic

doplnění: Ano, z toho co popisujete se jeví jako nejlepší darovat dům vnučce (bude osvobozeno od daně darovací) a v této souvislosti zřídit břemeno (nově se to jmenuje služebnost užívání https://www.kur­zy.cz/zakony/89-2012-obcansky-zakonik/cast-3-hlava-2-dil-5-oddil-2-pododdil-5/ které by zajišťovalo bydlení jak Vám, tak Vašemu synovi, či komu potřebujete. Pochopitelně nic není černobílé a je třeba to vnímat tak, že vnučka se bude muset o nemovitost starat a otec si bude bydlet, nemovitost s břemenem (se služebností) se stane případně neprodejná, ale při souhlasu oprávněného lze služebnost pochopitelně zrušit.

Pak je tu ještě další drobnost, že pokud by se v dědictví rozdělovalo ještě něco, například hotovost 90 tis, tak by se mohlo přihlédnout k tomu, že syn (resp. vnučka) již dostal a tedy by se (zjednodušeně) rozdělovalo těch 90tis jen mezi ty, co ještě nic nedostali.

Upravil/a: autacek

Může sepsat závěť s advokátem nebo notářem. Pozor, abyste nevynechali nepominutelné dědice.

Případně může sepsat závěť před svědky bez právní pomoci (v souladu s občanským zákoníkem), ale veřejná listina od notáře je jistější…

Upravil/a: JežíšKristus

… kašlat na dědictví >>> ať to daruje vnučce >>> do toho jí nikdo kafrat nemůže, dát to může komu chce, zřídí pro otce břemeno a je vyřešíno … nebude první, ani poslední, je to tak nějak nepsaným zvykem (co já vím, už hezky dlouho), vyřešit takto vše za života …
… voni lidi něco slíběj a po smrti na ústní sliby zapomenou a dožadujou se dědictví, aniž by kolikrát mrtvýho někdy viděli, stačí jen, že jsou „prý“ příbuzní …

Ani jsem nečetl všechny odpovědi. Celá záležitost má jednoduché řešení. Převod nemovitosti darovací smlouvou a v rámci tohoto převodu také zřízení věcného břemene pro darující a také pro otce obdarované (případně břemeno pro otce by mohla obdarovaná zřídit i později). V této souvilsoti by nevznikla ani žádná daň související s převodem. Pokud by měl dar hodnotu převyšující pět mil. je nutno volnou formou oznámit tuto skutečnost na finanční úřad. Pokud chcete napište mi a já Vám to připravím (zdarma). V této souvislosti nemusíte opouštět ani domov s výjimkou ověření podisů na smlouvě a případně doručení na podatelnu katastru. Jen pro info na katastru se hradí poplatek dva tis. Kč. Bylo by to konenčné řešení, které by se dalo zpochybnit snad jen v případě, že by se prokázalo, že darující při podpisu darovací smlouvy nebyla z nějakého důvodu při smyslech.

Jakmile paní někoho upřednostní (1 vnučku), bude mezi dětmi
s největší pravděpodobností „zlá krev“. Pokud chce tak trochu „jen obejít“
jejího otce, bude lépe vše vyřešit převodem za života.
Dědici zaplatí poplatky notáři a nějakou daň (pro mne např. byl
problém, před 2 roky zaplatit i daň 10 tisíc a 16, nájemné za byt).
U finanční hotovosti bych na majitele založila VK, musí být u toho.
Vložila vklad, podle uvážení. Nespadne pak do dědického ýízení
(majiteli již budou děti/vnučka).
Nebo pak sepsat závěť s notářem. Doufat, že se děti (otec s dcerou)
nepoperou, nebudou závěť, respektovat a nebudou si závidět soudit se. :D
Jinak bych dělila spravedlivě, rovným dílem.

Neposkytujete žádné údaje, ze kterých se to dá složit. Každé dítě má zákonný nárok na podíl z dědictví a vydědění musí být podloženo dostatečně závažným důvodem. Není problém jednomu darovat nemovitost a dětem hotovost. To ale nepopisujete. Darování by pak bylo teoreticky legálně napadnutelné, pokud vysloveně poškodí přímé dědice. Zákon chrání přímé dědice z toho titulu, že nad jejich zákonným podílem má rozhodovat onen dědic, ne předávající. Už z toho principu, že ovlivnit 3 dědice je těžší, než jednoho starého/nemocného umírajícího. Jinými slovy namísto snahy o vydědění, nebo obelstění systému, jak tu popisujete. Byste měli mít jasno, jestli přímí dědicové opravdu jsou ochotni vzdát svůj zákonný podíl. Pak není nic jednoduššího, než aby sepsali vzdání-se dědictví …

___

Při bližším studiu právní úpravy výše zkoumaných institutů lze nalézt jejich společné i odlišující znaky. Odmítnutí dědictví, zřeknutí se dědického práva i vzdání se dědictví lze obecně vymezit jako projevy vůle dědice (jak dědice potenciálního, tak i dědice již „jistého“, který je způsobilý dědit, svědčí mu dědický titul a popř. který neodmítl dědictví). Podstatou všech tří institutů je tedy právní jednání, a to právní jednání ve formě konání, neboť všechny tři instituty předpokládají aktivitu ze strany příslušné osoby.

Další společný znak, a to znak na první pohled nejnápadnější, spočívá v právních následcích těchto projevů vůle. Dědici, jenž učinil jeden z výše uvedených právních jednání, totiž pozůstalost buď vůbec nenapadne nebo dědic nebude z již napadlé pozůstalosti nic dědit.

Naproti tomu nacházíme odlišující znaky výše uvedených institutů, které lze posuzovat z hledisek:

doby, kdy lze daný projev vůle učinit (zda před úmrtím zůstavitele nebo po něm, zda v řízení o pozůstalosti nebo i mimo něj),

skutečnosti, zda daný projev vůle je jednostranný nebo dvou-, resp. vícestranný,

skutečnosti, v jaké formě lze daný projev vůle učinit (zda ústně do soudního protokolu, písemně, formou veřejné listiny),

existence či neexistence možnosti odvolat, popř. zrušit daný projev vůle,

možnosti zplnomocnění k příslušnému projevu vůle,

skutečnosti, zda lze či nelze daným projevem vůle přímo a výslovně určit osobu, která bude dědit místo dědice, resp. kterému napadne pozůstalost místo dědice, jenž učinil daný projev vůle.