Potřebuji poradit

Co jste si vychovali, to máme. Už vyřvávání otců v hospodách. Hlasité chechtání „žen“ při tom. Důchodce třeba ve funkci, stěžující si na prach poletující ulicí s tím jak to škodí mladým maminkám s dětmi. Copak mu jde o cizí děti? Ale už nikoho nenapadne že na stejné ulici jsou počmárané fasády domů a vrat. A že málokoho napadne takového nakopnout protože to dělá jeho studující syn. Zde je stovka otázek zabývajících se základních potřeb člověka. Jak mám vyhlásit bankrot? Prosímvás když matka nemá peníze a chodí se svým přítelem do hospody, dítě přinese cigarety domů matce: na, že chodí na brigády? Odkud jsou zprávy o vyloupení trafik? Proč se mladá žena zamiluje do borečka který má hlad a potřebuje zase někde bydlet aby ho exekutoři nenašli? Je to ve výchově ale dnes nikdo neví co ten pojem znamená. Už odmala vnést návyky, pravidla. Aby si odzkoušelo jak věci fungují. Odstrkování a zesměšňování dítěte vytvoří závislé individuum, někdy monstrum které je schopno zabíjet. Takže co jste si vychovali, to máme. Včlenit dítě jako rovnocenného partnera, jako myslící bytost. Protože je s podivem jaký přehled děti mají, jak jsou všímavé. Všímat si, proč holčička chodí do školky uplakaná, nervozní zlobí. Že matka třeba nezvládá, fetuje. Celou noc nebyla doma. To vše zanechává v mysli dítěte strašlivé stopy které se projeví. Abych nezapomněl na nezanedbatelnou odpovědnost jejich státu na nás na lidi. Aby jsme na sebe neshazovali veškerá břemena a ostatní co s tím souvisí. Je to především stát který často lidem nedává na výběr aby se člověk mohl nějak uchytit. Přesněji: jako zedník obkladač jsem měl na výplatu za leden 13450 korun čistého. Když splácím stejně jako ostatní, třeba nezaměstnané matky kterým manžel nedá korunu, je to fakt těžké. Jenže ony matky opravdu dají dětem i to poslední, důkazem jsou zase ty otázky Mám 2 děti a dluhy. Takže za normální počet hodin by si měl pracující vydělat tolik, aby si nejenže zaplatil nájem a jídlo, ale mohl si jaksi dopřát i ostatní. Potřebu mít čas, v tom čase mít možnost sdílení s blízkými, sociální vazby, aby nebyl jenom stroj na peníze. Potřeba kultury, shodit oficiální tvář a bavit se. Koupit si do svého ne do cizího bytu kus nového zařízení a to každý měsíc, ne jenom až se na to naspoří. Mít možnost vydělat si tolik aby nešli do těch dluhů. Podívejte, chytrák řekne: vy tu možnost máte. Ale to je lež. Ta možnost není, jsou lstivé nabídky práce kdy se zaměstnanec během chvíle ocitne na pokraji finančních sil. Nemá volbu. Nemůže sám od sebe vymáhat právo. Stát je tím největším zlem co se týká expanzi lidské civilizace. Já vím že stát podporuje grázly a ti si jezdí v tancích džípech aby nebyli tak nízko. A vznikla tu taková propast mezi lidmi kteří mohou vše a těmi co už nemohou nic. Třeba jsem nastínil potíž jedné fetující matky. Jenže je tu plno matek které nefetují, makaly, dřely, v těch továrnách jsou strašné podmínky. To není sci-fi. Ženy, i které jsou svobodné, to je jedno, jsou ke konci roku doslova vystresované. Budou mít prodlouženou smlouvu? Z počátečních 5ti tisích kusů za směnu, když cizí firma u nás začínala se za 5 let se závazný počet zvedl na ústyhodných 23 000 výrobků za směnu. To značí že se něco dělo právě před 5ti lety. Že ze strachu před vyhazovem samy zvyšují plán výroby. Ale všichni zaměstnaní nejsou. Co ty statisíce lidí kteří zůstali bez práce? Vždyť oni také pracovali, vychovávali své děti, doposavad platili nájem, ale dopadli tak, jak zde na stránkách znějí otázky. Takže nezapomínám na zodpovědnost státu a na nespravedlnost. Když Topolánek bude přispívat na rozpadlou rodinu 70,000– měsíčně, myslíte že jeho syn bude stát u linky? Málokdo z nás by ze své výplaty při dnešní situaci byl ochoten nebo schopen platit pětinu z toho co Támhleten. Takže mezera výchovy je ve zvycích výchovy rodičů kteří když dělají chyby se opakují v další generaci. Ale uvědomme si, že mladí lidé po práci chtějí žít, bavit se a milovat se, něco mít a chlubit se. Namísto toho jsou nářky že nemají kde bydlet! Takže z jejich potřeb zase těží ti co mají dlouhé prsty, realitky které jim po zaplacení dvojnásobku nájemného vypoví nájem? Tohle je výchova? A k čemu? k zoufalství? K exekučním řízením, hladu, k sebevraždám?

Obě dnes už dospělé dcery a matky příležitostně konstatují , že si u mě nejvíc cenily toho, že jsem vždy plnil svoje sliby a nevyžadova nic co bych sám potom porušoval /není to tak zcela pravda, ale to holt holky nevědí/. Nedávno jsem pak zaslechl následující citát: pokud někdo objektivně chválí tvoje děti, chválí také tebe! Přinejmenším se to hezky poslouchá.

Ve výchově.
Omlouvám se, ale pokud se zamyslíte nad tím, je to ve výchově.

Já vidím hlavně mezery v tom, že rodiče hlavně myslí na svoje vlastní pohodlí a ambice a ve skutečnosti se dostatečně o děti nestarají. Dají jim najíst, postarají se o jejich hygienu, aby byli čistě oblečené, koupí hračky, aby byl od nich klid, strčí je někomu na hlídání nebo něco podobného, aby měli pro sebe co nejvíce prostoru a jedou po vlastní lajně. Hlavně aby byl jejich život podle jejich představ, chtějí kariéru, plní si svoje sexuální představy a na děti jakoby zapomínají. A pak se stává, že některé z dětí začne střílet ve škole nebo plánuje bombový útok. Tohle všechno je podle mého názoru jenom důsledek nedůsledné výchovy a nezájmu rodičů.

V nedůslednosti.
V chybějících hranicích – abychom děti nemuseli trestat, protože to se přeci dnes nedělá, dovolíme jim všechno, ale děti hranice potřebují a velmi jasně vymezené.
V nezájmu a nedostatku času rodičů – mnozí rodiče potřeby dětí ignorují. Bohužel za to občas nemůžou rodiče sami, ale společnost, která je nutí se nepřetržitě zbývat prací a nikoliv dětmi.
Ve slabé sebedůvěře rodičů – zapomínáme používat své instinkty, raději než, abychom řešili problém s dítětem od základu, zajdeme za psychologem, aby nám pro dítě dal integrační list (potvrdil hyperaktivitu),ač­koliv většina dětí vůbec hyperaktivních není, jen dávají najevo nějaký problém.
U starších dětí čekáme, že za nás výchovu vyřeší škola – škola je ale instituce vzdělávací a pro dítě vždycky bude nejpodstatnější to, co vidí a slyší doma.