Potřebuju radu k mé řekněme kamarádce 🙏🙏

Prostě seber odvahu a jdi za ní. Ona bude určitě ráda, že máš zájem s ní navázat kontakt a věřím, že si užijete spoustu zábavy. Nejtěžší je udělat první krok – Jít za ní a zeptat se jí na lyžák. Pak už to půjde snadno.

Vykašli se na sociální sítě či sms, povídejte si z očí do očí. Tehdy vidíte i své reakce a uslyšíte slova, jejich barvu tónu a rychlost slova. I mlčení a mimika obličeje, taky postoj těla, řeknou víc, než přestávka v psaném textu.
Vím, pro mnohé je snazší psát své myšlenky, ale přímý osobní kontakt je vždy lepší i pro vás obě. Jste přece denně spolu, vidíte se a slyšíte.
Nebo se stydíš, nebo bojíš své spolužačky?
Jsem z dob, kdy jsme si ještě povídali z očí do očí. Ve tvém věku jsme byli vůči sobě upřímnější.
Tak se už s ní dohodni, kdy si promluvíte o pokračování či ukončení vašeho přátelství.
Nežádej rady od druhých, kteří tě neznají a stejně neznají tvou spolužačku. Mohou se jen domýšlet.

To jsou zbytečné starosti. Jestli se se spolužáky nebavíš ve škole, nebudeš se s nimi bavit ani na lyžáku. Na tom se nic za pár týdnů nezmění. Na kurzu budete mít tak nabitý program, že ti bude jedno, na které posteli budeš spát.
Na schopnosti navázat kontakt a přátelství bys ale zapracovat měla. Pro začátek nic nikomu nepiš, všechno vyřizuj osobně nebo po telefonu. Dá se to naučit a pro praktický život to je nesmírně důležitá dovednost. I v zaměstnání jsou lépe hodnoceni manažéři než odborníci.

Na tvém místě bych se snažil(a) na to nepřemýšlet moc negativně. I když jsi stydlivý(á), tak je spousta lidí, kteří se tak cítí, zejména v tvém věku.

Především je důležité komunikovat. Například, pokud chceš být s Marianou na pokoji na lyžáku, můžeš jí to oznámit. Nemusí to být nutně tváří v tvář. Můžeš jí napsat zprávu a popsat své pocity.

Snaž se komunikovat klidně a přirozeně a neboj se o tom mluvit. Skvělou taktikou může být třeba popsat, jak se cítíš: „Jsem trochu nervózní z nadcházejícího lyžáku, protože se s ostatními moc nebavím.“

Pokud se cítíš nepohodlně při myšlence, že budeš komunikovat s Marianou o svých obavách, zkus mluvit nejdříve s někým, koho znáš a komu důvěřuješ. Může to být rodič, sourozenec nebo učitel.

Během lyžáku se snaž být otevřený/á novým zážitkům a lidem. Je možné, že potkáš někoho, s kým si porozumíš lépe, aniž bys to čekal(a). Užij si zábavu a snaž se nebýt příliš nervózní – lyžák je také o tom, vyzkoušet si něco nového a jít mimo svou komfortní zónu. Nevěš hlavu, bude to v pohodě!

V Tvým věku je tohle docela normální, žít takto v rozpacích. Abych děl pravdu, zpočátku jsem mínil, že jsi kluk a ptáš se, jak se „přiblížit“ holkám, až pak jsem pochopil, že seš úplně holka, a že nejsi, poněkud, orientována na ženy shodného pohlaví.

No nic, máš dva možnosti:

1. budeš to dělat dál, jak děláš. Někdy si s někým napíšeš přes nějaký kecálek, ale když ho uvidíš naživo, skutek utek – bo se bojíš / stydíš / ještě něco úplně jiného, ale podobného, nebo
2. vytáhneš si hlavu ze zadku, přestaneš řešit, co si kdo myslí, nebo nemyslí, jestli se někomu zavděčíš nebo nezavděčíš, vystoupíš že svý komfortní zóny a půjdeš do sociálního risika.

Žádnou radu nepotřebuješ, až tak jednoduché to je.

Sama si vyber, je to Tvý žití, a jak si usteleš, tak si taky lehneš.

Třeba ještě není pravý čas, třeba jak se Ti ustálí hormony, jedno s druhým, to bude lepší.

Já, a ani nikdo jiný tady, fakt nevíme, Tě neznáme, musíš si vybrat sama.