Přestup na jinou střední školu

Já to měl podobný jako ty, taky furt nemocnej, když jsem občas přišel do školy, všichni mě slavnostně vítali, padaly fráze jako „no nekecej!“ , „hele kdo je tady“ , " ty ještě žiješ" a nejlepší byla ta když na mě jeden spolužák ukázal prstem, pak se otočil na svého spolusedícího a ten mu povídá „jó, toho si pomatuju“. Byla to prostě vždycky velká událost, nejednou učitel otevřel i flašku. Ale v něčem jsme se lišili, já si látku zásadně nedoplňoval, ale já si ji nepsal ani normálně, takže to nikomu divný nepřišlo. Vždycky sem tam nechal pár prázdnejch stránek, který jsme v době mé přítomnosti zaplnili piškvorkama. Když jsem o přestávce vyšel na chodbu, mrkali na mě i učitelé z okolních tříd, divili se co tam dělám,já na ně vždycky jen mávnul a prones něco jako: „já jdu jen náhodou kolem, tak sem si řek že zajdu…“ Přestože sem měl, stejně jako ty, „pouze“ angíny, ten průměr 640 omluvenejch hodin ročně mi u učitelů vysloužil nesmrtelnou přezdívku „to dítě s rakovinou“. Když jsem přišel do školy, učitelé neměli známky takže mě zkoušeli radějc hned v den příchodu, omluvy nepomohly, museli zkoušet dokud měli šanci, využít příležitosti než jim zase to dítě s rakovinou zmizí z dohledu. Podle toho pak vypadaly i známky. Třídní učitelka taky furt před schůzkama vyhrožovala , že prej mi vychází na lístečku šest pětek, takový hemzy, a tak jí povídám „v pololetí se propadnout stejně nedá“, to vždycky koukala jak jsem s ní vyběh…

No, to byla jen taková krátká vsuvka abys viděla že mám osobní zkušenost s tím na co se tu ptáš. O přestupu jsem taky uvažoval, ale popravdě řečeno, v každý škole byla spousta novejch předmětů který bych se stejně musel doučit. Někde se sice braly ty věci, co už jsem já znal, až v příštím pololetí, ale zase jiný věci, který jsme ještě nebrali, už ty žáci na nový škole měli probraný, takže by to pro mě bylo ještě horší. Nehledě na to že na většině škol by tě před případným přijmutím stejně ještě prozkoušeli, jestli zvládáš učivo toho ročníku kterej právě probíhá, čili hodláš-li opravdu přestoupit, tak musíš počítat s tím že tě pravděpodobně zařaděj stejně o ročník níž, což znamená že pokud hledáš na nové škole jen nějakou tu záchranu před propadnutím , tak ji nejspíš stejně nenajdeš. Já bych bejt tebou počkal až jak to bude vypadat v druhým pololetí, jestli se třeba učitelé nesmilujou a pokud by to byly vážně takový ku*vy, tak teprve potom bych začal uvažovat o přestupu. Kolektiv se promění tak jako tak, tudíž už to nebude takový dilema.

Pomoct by ti to mohlo, ale hlavní rozhodnutí záleží na tobě. V prvé řadě si musíš ujasnit co sama chceš a potom za tím jít a překonávat překážky. Ono utíkat před problémy jinam, také nebývá nejrozumnějěí

Problémy jsou od toho aby se řešily, mám kamaráda, který byl na tom stejně a přešel ze státní školy na soukromou školu. Byl nadšený a školu dodělal, úspěšně odmaturoval, nyní již studuje vysokou. Nakonec vše dobře dopadlo a nyní je rád, že se tak rozhodl. Zkus se zeptat na názor rodičů nebo školního psychologa, který určitě poradí.