Převrátilo se vám někdy myšlení v hlavě, že jste nevnímali co, vám říká okolí?

Když nad něčím přemýšlím nebo se děje něco důležitého, může na mě mluvit kdo chce, ale má smůlu. Nevnímám. Vnímám toho a to, co je v daný moment přednější. Možná pro někoho nevychované, ale čas je drahý, není prostor pro všechno a pro všechny naráz.

Myslím, že je to zcela běžná věc. Kamarád se někdy pohrouží do svých myšlenek až tak, že do reality ho vrátí jedině otázka: dáš si štamprlu?

Ano, občas se zamyslím a potom nevnímám. Poslední dobou se mi to moc neděje, ale když jsem byl malý, bylo to v jednom kuse. Rodina si ze mě kvůli tomu dělala srandu.

Jo, byly doby kdy tuhle „moc“ měly ženy. Některé. ;) :)

Občas se mi to stava v cizojazycnem prostředí. Přednostně vnímám mateřštinu, tak se musím pak víc soustředit na cizojazyčné okolí.

Ano, stává se mi to hlavně , když mám po noční a vstanu a hlava mi to zatím nebere.