Přihodí se vám někdy pracovní záchvat, kdy během jednoho dne stihnete udělat tolik věcí, co se nahromadily za 2 týdny?

Občas ano

Obvykle jsem nejaktivnější večer, nejvíc mi to vyhovuje.

Upravil/a: Ametyst

Občas ano

Jo, to znám. Ale pak se to vyrovná několikadenním odpočinkem…

Mám jiné řešení - popište

Pokud přijde něco takového, tak se to často stává i neočekávaně viz. odklady atp.., čili moje rada je naučit se pracovat co možná nejefektivněji a naučit se občas improvizovat..

Upravil/a: dust8

Nesnáším resty a vše řeším průběžně.

Tohle je typický projev prokrastinace. Neustále odkládat své povinnosti a pak udělat všechno rychle a často ne příliš pečlivě.

Já své povinnosti vykonávám co nejdříve (jakmile vzniknou) a podle mého doktora je to projev impulzivity.

Lepší je ale být impulzivní a užívat třeba i na to léky než prokrastinovat.

Občas ano

Teď si nejsem jistý, jestli správně chápu na co se ptáš. Pokud jde o situaci, kdy se v důsledku nahodilostí takříkajíc daří „samo od sebe“, tak to znám a mám MOC rád. Však víš – všechno jde HLADCE napoprvé, stačí jediný telefonát, pokyn, pokus apod. nebo třeba chytíš na semaforech „zelenou vlnu“ či dokonce problém tak nějak „zmizí sám od sebe“. Jen „odškrtáváš“ – další prosím! Jo, to je PARÁDA. :)

Jenže nwm, jestli to je věkem, dobou, obojím či něčím jiným, popřípadě kombinací zmíněného, ale zažívám to stále méně a méně. Jako kdyby věci byly nějak „škodolibější/zlo­volnější“, lidé „blbější“ a Murphyho zákony pracovaly s větší platností/účinností nebo co. :(

Tedy ne že bych si stěžoval na nedostatek vytížení, zpravidla mám slušně naplněnou položku „ve frontě“ a když se náhodou stane, že ne, tak jsem doslova VELMISTR v tom, jak ji naplnit nejen sobě, ale i jiným. Odkoukal/podědil jsem po vatim, teď se mi doslova ŽIVĚ vybavilo jeho nesmrtelné: „Máš roupy? DOSTANEŠ PRÁCI!“, jako kdyby mi fakticky stál za zády. ;) :D :D

Spíš je u mne běžná situace, kdy mám rozděláno (souběžně) vícero prací a pak příchází „střelba do gemby“ úměrně s jejich počtem. Což řeším snahou o udržení v rozumných mezích, v důsledku čehož prozměnu nevyhnutelně přichází „slepé chvíle“ a dilema „mám začít s něčím dalším“? Pochopitelně s výše zmíněným potenciálním rizikem „jazyk na vestě a střelba do gemby“. :(

Jedním z řešení je využívání takových nemilých prostojů k opruzování zde. Však víš, vyznávání lásky havloidům, rozkrývání tvého erotochlívného počínání či zjentkova zjevného mnohoženství, o gangsteru Dochym či Její Excelenci velvyslankyní PEKLA na Zemi nemluvě.

Víš CO by mě zajímalo? Já si na to nějak nedokážu vzpomenout, ale VÍM, že „kdysi to šlo lépe“ (pamatuji/vybavuji si to, ale jen „jako celek“, nikoliv podrobně)! No schválně – JAK jsme věci dělali před cca 30+lety? Bez počítačů, mobilů, e-mailů, krátkovlnných příručních vysílaček, navigací, internetu atd.? Nebo jen trpím utkvělou představou, že „tenkrát to šlo snadněji“ a „svět byl jednodušší“? No? :)

Občas ano

Zejména když po několika zatažených dnech vykoukne na obloze slunce a jakoby mě nabije. Ale běžně se snažím vše řešit průběžně jedno po druhém. 🙂

Mám jiné řešení - popište

Trpím ADHD a ostatními hypersračkami, včetně utřepaný nohy a nejen té. Život můj je jeden aktivní záchvat, ale nevím o tom. Pro mě je to „jen život“, ovšem ostatní okolo jako by nepřetržitě spali, alespoň tak mně přijdou. Je to ono? (;

Upravil/a: zjentek

Občas ano

Občas ano

Ano pwosím

Nesnáším resty a vše řeším průběžně.

Občas ano

Bohužel po ročním spánku nestačí, když se během pár hodin vypořádám s resty za poslední 2 týdny…

Občas ano